Vlčice a dívka – Moira I. – Loevenbruck Henri

Čistá esence fantasy – to mne napadlo po přečtení této mistrně napsané francouzské fantasy od H. Loevenbrucka.

Loevenbruck Henri - Vlčice a dívka - Moira I.V poslední době se na našem knižním trhu objevily dva fantasy tituly z francouzské produkce. Jedná se o knihy Tajemství ostrova Ji autora Pierra Grimberta vydané v nakl. Talpress. V nakl. Albatros, v jejich nové ediční řadě Albatros Plus, vyšla kniha Henriho Loevenbrucka (*1972) Vlčice a dívka. Jedná se o první díl z trilogie Moira, která podle nakladatele patří k nejprodávanějším titulům v tomto žánru ve Francii.

Kniha mne zaujala hned ze tří důvodů: za prvé ji vydalo nakl. Albatros, které mne už několikrát příjemně překvapilo svojí volbou knih (a je i jistou zárukou kvality), zadruhé mne vždy zaujme všechno z fantastiky, co nepochází z anglo-americké oblasti, a zatřetí reklama na knize nelhala. Podle čtenářských ohlasů na www.amazon.fr jde opravdu o populární fantasy. Komentáře jsou plné superlativ jako „suuppperrrr“ , či „génialní“.

Už podle upoutávky na přebalu je jasné, že jde o klasickou fantasy přebírající základní prvky z tolkienovských ság. Je zaplněna typickou směsí různých ras. Od lidí, trpaslíků až po elfy a druidy. Hlavní hrdina, v tomto případě dívka Alea, se dostane nechtěně do problémů a na cestě za řešením se setkává z různými bytostmi svého světa, trpaslíkem Mjollnem, druidem Phelimem, bardkou Faith, či válečníkem Galiadem. Některé tyto postavy mají klasické charaktery, jak se u jejich postav očekává. Ale u některých je to trochu jinak. Například roli druidů, které autor vyměnil za čaroděje, v našem podvědomí můžeme rozdělit na dva typy: abych tak řekl pohádkový, mýtický typ druida jako vystřižený z Asterixe, tedy hodný vousatý kouzelný děda, který se stará jen o dobro světa, nebo z historických pramenů především od římských dobyvatelů, kteří je vyobrazují jako posedlé blázny podřezávající mladé panny, upalující lidi v obětinách a holdující skupinovému sexu. Loevenbruck vytvořil typ druidů, kteří přebírají jak z jedné varianty, tak i z druhé. Jsou to strážci kouzel a moudrosti, a přitom jdou cestou za svými cíli klidně přes mrtvoly. Stejně tak mne překvapilo jeho pojetí trpaslíka, který se sice fyzicky podobá vžité představě malého vousatého morouse, ale přece jen máme v podvědomí, že to jsou obyvatelé podzemí. Mjollnem ale v knize vystupuje jako člověk, kterého tunely a jeskyně nepřitahují, ba vyvolávají v něm strach.

Příběh se odehrává v říši Gaelie, kde ve vesnici Saratea žije dospívající dívka Alea, sirotek a zdejší tulák. Ta jednoho dne najde za vesnicí mrtvolu zčásti zahrabanou v zemi. Jen trčící ruka s krásným prstenem ukazuje její hrob. A právě tento prsten se stane pro ni osudným. Neodolá pokušení a nebožtíkovi ho sebere. Ale při kontaktu se do ní přesune i nějaká tajemná energie, která navždy změní její život. Dotyčný mrtvý je nejvyšší druid a s jeho prstenem do Aley přešla i jeho moc. Po moci tohoto prstenu pasou nejen další druidi, ale i Maolmordha, Nositel Plamenu Temnoty, druidský odpadlík. A tak Alee nezbývá než uprchnout a snažit se pochopit, jak s novou mocí naložit. Na cestě se setkává právě s dalšími bytostmi, které se s ní vydávají na cestu objevů a záchrany.

Příběh není jen klasické putování tam a zase zpátky, ale dobře jsou do něj vkomponované politické pletichy, mocenská rivalita mezi jednotlivými vládci zemí a samozřejmě i dobrodružství a láska. Paralelně s tímto příběhem sledujeme i osudy vlčice Imaly, která má podobný osud jako Alea a jejíž role se naplno ukáže asi až v dalších částech.

Henri Lovenbruck se asi ani nesnažil vytvořit nějakou novou fantasy. Dokázal napsat, abych tak řekl, čistou esenci fantasy. Výborně vyvážený poměr napínavého děje a popisných scén, tak nutných pro fantasy romány. Příběh Aley a dalších hrdinů mne osobně překvapil a nadchl. Po dlouhé době jsem si přečetl fantasy, které se nesnažila hrát na nic jiného a čtenáři nabízí vše, co od tohoto žánru očekává. Musíme jen doufat, že se titul obchodně ujme a zbývající díly se u nás v budoucnu ukážou.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. K té francouzské fantastice… onehdy vyšel v Talpressu román Quartek (od Fabrice Colina), odehrávající se ve viktoriánském Londýně (ale zdá se, že ho na FP nikdo nezaznamenal).Mimochodem, Bobokingu, objeví se i někdy v únoru slibovaná recenze na Utkaný svět od Barkera?;-)

  2. onehdy? Mam pocit, ze se jeste poradne ani v knihkupectvi nezaparil .)

  3. to sean
    Jednou ten Utkaný svět přečtu a snad i něco napíšu. Problém je, že tu větu :”Připomeneme si ho předtím, než budeme věnovat pozornost nově vydanému románu Utkaný svět”, jsem nenapsal já, ale šefredaktor. Musím se přiznat, že knihy s více než 400 str. mne moc nelákají, a musím se hodně přemáhat, abych se do nich pustil. Ale jak říkám, jednou se do toho pustím. Lidi, kterým jsem ji půjčil si to velmi vychvalovali.

  4. Recenze na Utkany svet bude. Budu to psat ja a snad bych to mel zvladnout behem srpna. Puvodne jsem to planoval na driv, ale nejak to nedopadlo 🙁

  5. JHV
    ´UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAASSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNAAAAAAAAAAAAAAKKKKKKKKKKKKKKNNNNNNNNNNIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIHHHHHHHHAAAAAAAAAAAAA

  6. Moira
    Vřele doporučuji.Fakt! 3. díl jsem přečetla za odpoledne.

Zveřejnit odpověď