Vlci klopýtají za Bratrstvem krve

František Kotleta patří co do počtu za rok vydaných knih mezi jedny z nejplodnějších autorů české fantastiky, až to vypadá, že jeho jméno je pouhý pseudonym pro desítku zotročených absolventů bohemistiky, kteří ve sklepení nakladatelství Epocha píší nové a nové romány. Fanoušci byli na počátku prosince zklamaní i překvapení zároveň, když Epocha oznámila odložení Kotletovy knihy Velké problémy v malém Tokiu, jejíž místo zaujala jako náhrada dvousetstránková novela nazvala lakonicky Vlci, která navazuje na autorův literární debut Bratrstvo krve. Očekávání (minimálně v táboře Kotletových fanoušků) byla veliká.

Příběh Vlků se odehrává v době, kdy českou kotlinu začínají osidlovat Slované, kteří se tu a tam ještě pošťuchují s Germány. Prostí lidé však nehrají žádnou roli, neboť svět už tehdy ovládají jednotlivé upírské klany soupeřící o dominantní postavení s vlkodlaky. Kdo si hned vzpomněl na Underworld: Vzpoura lykanů, nebude daleko od pravdy. Kniha neobsahuje nic víc ani méně, než prakticky modelový boj mezi těmito „stvořeními noci“.

I když má kniha nádhernou obálku z pera Piotra Cieślińskiho a František Kotleta zejména v Lovcích a Příliš dlouhé swingers párty ukázal, že dokáže napsat čtivý a kvalitní příběh, Vlci se mu prostě nepovedli. Respektive, čtenář se nebude moci zbavit dojmu, že celému dílu chybí zhruba sto stránek, které by příběh doplnily, obohatily a propracovaly. Takhle celý počin připomíná jen dutou schránku a, přiznejme si to, v případě souboje vlkodlaků s upíry s hodně křehkými stěnami.

Hlavním hrdinou se tentokrát stává Radegast, kterého čtenáři znají spíše pod jménem Gerhard, pod nímž vystupoval v Bratrstvu krve. Autor zvolil vcelku netradičně styl vyprávění v er-formě a s pomyslnou kamerou za hrdinovými zády jakoby příběh ztratil na šťavnatosti. Ten rozdíl je obrovský, nota bene když má čtenář srovnání s úvodní trilogií (na konci Vlků se nachází i pár stránek z Hustýho nářezu).

Ve své prvotině (a nejen v ní) Kotleta hýřil drsným humorem, sarkastickými hláškami a neuvěřitelnými eskapádami plnými krve a násilí, což generovalo čtenářovo pobavení na každé stránce. To všechno ve Vlcích chybí. Na dvou stech stran se před čtenářem rozvine vlažný, prakticky tuctový příběh, kde se rvou vlkodlaci s upíry. Takto tisíckrát filmem i literaturou provařené téma prostě vyžaduje originální uchopení, které se Kotletovi relativně podařilo v Hustým nářezu, ale ve Vlcích osekal vše, co dělalo upírské téma „kotletovské“, tudíž originální a hodno přečtení. Poslední kniha předkládá čtenářům holý, prakticky sterilně popsaný příběh, který už viděli nebo četli minimálně pětkrát. A to začne nudit. Pohnutky hlavního hrdiny také nejsou právě dvakrát profesionálně zvládnuté a není možné, aby je čtenář přešel bez pochybování o jeho inteligenci. Smutné klopýtání nezachrání ani trocha těch erotických pasáží, které se objeví přesně v ten moment, kdy už čtenáři začnou chybět, ale přinesou mu asi tolik chvění v podbřišku, jako sledování vypnuté televize.

Noví Vlci působí jen jako vybledlý stín původního Bratrstva krve. Kotleta proslul jako autor „laciných krváků“, které si nehrají na nic jiného, než na snahu maximálně pobavit čtenáře textem plným cynismu, hektolitrů krve, zběsilé akce dosahující až absurdity a drsného, leč promyšleného humorem. Původní trilogie parodovala tehdy ještě aktuální upírský mýtus živený Stmíváním. Leč ve Vlcích už není co parodovat.

Skoro to vypadá, jako by se Kotleta snažil vymanit ze svého stínu. Jeho Vlci se určitě dají číst, na to už je autor dostatečně zručný a zkušený. Příběh má hlavu a patu, nějak začíná, probíhá i končí, a to i bez nějakých výrazně nudných záseků. Akce je dost, krev i z hlavního hrdiny teče po litrech, jenže celé dílo prostě v ničem nevyniká. Pokud bude chtít čtenář příběh založený na historických reáliích spletených s fantastikou, sáhne po nějaké knize Juraje Červenáka. Pokud bude chtít dílo plné krve, upírů a akce, sáhne po Kulhánkovi nebo po dřívějších dílech Kotletových. Vlci prostě nenabízí nic, co by dokonce sám autor už nenapsal dříve sám a lépe. A to je veliká škoda.