Vládci strachu – Kulhánek Jiří

Nové tisíciletí přineslo do původní české fantastiky jeden zásadní jev – objevili se naši autoři, kteří se svojí literární kvalitou stali stejně populární, ne-li více, než mnohé slavnější světové celebrity. Po roce 1989 byla na našem knižní trhu literární fantastiky jasná poptávka po angloamerické tvorbě. Většinu čtenářů přestali bavit Neff, Troska, Volný atd. Původní tvorba se nakladatelům ani nevyplácela vydávat. Ale v polovině 90. let se začali objevovat první nové tváře české SFaF. Dnes už to došlo tak daleko, že nakladatelé s klidem vydávají české autory pod jejich pravými jmény, nikoliv pod poangličtěnýmy pseudonymy. Mezi ty opravdu nejžádanější a nejčtenější patří Jiří Kulhánek. Tento autor SF se prosadil svým dobrým vypravěčským uměním, a hlavně množstvím absurdního násilí a černého humoru. Na cestu slávy vstoupil románem „Vládci strachu“. Po jeho velkém úspěchu začal psát rozsáhlejší, a hlavně brutálnější díla jako „Cesta krve 1-2“ nebo „Divocí a zlí 1-4“ a „Noční klub 1,2.“

Román „Vládci strachu“ je příběh na rozhraní sci-fi a hororu, kde je možná toho hororu přece jen více. Odehrává se především v Čechách v roce 2023, ale i v dalších evropských státech. Hrdinou je bytost temné a krvavé rasy – upír. Není to upír zcela podle stokerovského typu. Nevadí mu slunce, česnek ani krucifix, zabít ho může jen stříbrná zbraň. Má obrovskou sílu a neuvěřitelné regenerační schopnosti. Ale jinak to je nenápadná bytost bez přirozených nepřátel. Těmi jsou jen Lovci, fanatičtí likvidátoři upírů. Po mnoho generací si Lovci vylepšovali své schopnosti a mají možnosti pomalu jak sami upíři. Tito Lovci se právě rozhodli pro definitivní řešení upíří otázky.

Poklidný život upíra Adolfa, syna středověkého severského bojovníka Olafa Drsného, se změní ze dne na den. Lovci jsou na tahu a krev může začít stříkat, maso se škvařit. Za svoji centrálu si Adolf vybere Prahu a z ní podniká vražedné útoky na Lovce po celé Evropě. Je to opravdu akční „krvavý nářez“. Všichni hrdinové jsou vlastně profesionální zabijáci, kteří umí své řemeslo opravdu ukázkově. Do tohoto krváku Kulhánek vložil i trochu sentimentu v podobě Pumlíčka, batolete jedné z Adolfových obětí, které mu jaksi přirostlo k srdci. Ještě je tu láska k jedné „padlé“ dívce, kterou si Adolf oblíbí a daruje ji svůj nezvyklý talent. Celý tento mlejnek na maso nakonec vyvrcholí v Rusku, poslední opravdu svobodné zemi.

Pokud bychom hledali literární synonymum pro výraz „akce“, tak Kulhánek by byl jednou z variant. Vsadil na akční příběh, a tento tah mu vyšel. Vnitřními pochody jednotlivých postav se příliš nezabývá, čtenáře více zaujmou jednotlivé schopnosti a libůstky postav, ke kterým musí mít autor blízko, jinak si to nedovedu vysvětlit. Musím se přiznat, že jen tato jeho románová prvotina se mi líbila. Budu v dnešní době, kdy pro mnohé čtenáře SF je J.K. pomalu literární Bůh, vypadat jako kacíř, ale ve většině ostatních knih už podle mne nahradil logiku děje za pouhé nekonečné krvavé scény. Ale o to jsou tyto knížky pro většinu fandů cennější. Jejich sběratelská cena dosahuje opravdu neuvěřitelných mezí. Je proto zarážející, že nejhledanější kniha – Cesta krve I,II – se stále znovu neobjevuje v reedici. Prej má autor k tomu svému dítěti záporný vztah.