Vítězové – Poul Anderson

Andersonova scifi má blízko k fantasy. Už první povídka Nejdelší plavba evokuje námořní plavby například Kryštofa Kolumba a objevování domorodých ostrovních kmenů. Liší se však v tom, že bohové domorodců jsou zde z jiné planety, takže příběh má jiné vyústění. Není smíru s vládcipak představuje postapokalyptickou Ameriku, kdy se země prakticky vrátila do středověkých časů. Opět je tu však scifi prvek ve formě mimozemšťanů, kteří se snaží v lidech zadusit jejich, pro ně nebezpečnou, přirozenost. Tato, do značné míry i politická a válečná scifi, má stejně jako předchozí text závěr, na nějž se můžete podívat ze dvou hořkosladkých stran, kdy sice lidstvo vítězí, ale možná je to k jeho vlastní škodě. Tato vyústění v mnohém povídky vyzvedávají.

TextSdílení těla pojednává o vesmírných cestovatelích snažících se pozvednout lidmi osídlené planety v civilizačním úpadku. Jak si ale poradí s domorodci, kteří se dopouští kanibalizmu? A spáchá hlavní hrdinka pomstu za svého zavražděného a snězeného muže? Lovcův měsíc pak z velké části vidíme očima průzkumníků, kteří se snaží vysvětlit genocidu dvou mimozemských ras. Funguje na stejných principech jako předchozí povídka – má logické a trochu předvídatelné vyústění.

V dalších třech textech využívá autor fantasy poetiky. Královna vzduchu a temnot je vlastně pátráním po ztraceném dítěti v džunglích cizí planety. Bláznova píseň je pak trochu obtížněji čitelnou povídkou, kdy se hrdina snaží prostřednictvím umělé inteligence, kterou autor definuje opět s určitým fantasy nádechem, dosáhnout vzkříšení své milé. Povídka Saturnská hra parafrázuje Komenského „škola hrou“ na „vesmírný průzkum hrou.“ Hrdinové se při výpravě na ledovci baví hrou rozvíjející fantastické myšlení, která je však v praxi dost nebezpečná. Práce má v sobě výrazné poetické vyznění a působí nejumělečtěji.

Vítězové jsou velmi dobrým čtením. Čtenář si díky tomuto výběru udělá dobrou představu nejen o autorském vývoji Poula Andersona, ale i o žánru obecně. Jistě, možná nejsou práce dechberoucí jako povídky některých současníku a možná bychom našli čtivější spisovatele i mezi klasiky scifi, ale přesto stojí sbírka za vaši pozornost. Andersonova scifi totiž díky svému sepjetí scifi s fantasy zastarává mnohem méně, než jak je tomu u jiných autorů, a i v dnešní době má co říct.

Poul Anderson patří k nejvýznamnějším postavám v moderních dějinách science fiction a jako takovému mu byl v roce 1998 udělen titul Velmistra. Za svou padesátiletou literární kariéru se mu podařilo získat sedm cen Hugo a tři ceny Nebula. Jen málokterý jiný spisovatel se může pochlubit tak bohatou sbírkou nejrespektova­nějších ocenění vědeckofantas­tického žánru. Vítězové už podle svého názvu shrnují všech sedm Hugem a Nebulou oceněných povídek Andersonovy bohaté tvorby, včetně těch v českém překladu dosud nevydaných. Jde o práce publikované během tří dekád, v nichž SF literatura prošla mnohými změnami a překotným vývojem, aniž by jedna z jejích oblíbených tváří sešla čtenářům byť na okamžik z mysli. Sbírka zahřeje u srdce každého příznivce klasické podoby sci-fi, především pak objevitele nových světů, průzkumníky neznámých končin vesmíru a badatele na poli mimozemských kultur. Všem ostatním poslouží jako názorný příklad toho nejlepšího ze science fiction dvacátého století. (anotace)

Povídky:

Nejdelší plavba (The Longest Voyage)
Není smíru s vládci (No Truce With Kings)
Sdílení těla (The Sharing of Flesh)
Královna vzduchu a temnot (The Queen of Air and Darkness)
Bláznova píseň (Goat Song)
Lovcův měsíc (Hunter’s Moon)
Saturnská hra (The Saturn Game)

• Vítězové
• Autor: Poul Anderson
• Překlad: Jitka Bojanovská, Miloš Calda, Vít Kabelka, Ivan Krabatý, Daniela Orlando, Blanka Petáková
• Forma: paperback
• Počet stran: 336
• Cena: 299 Kč
• Vydal: Laser-books, 2011

Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!