Virtuální světlo – Gibson William

Barry Rydell je smolař. Jednou se jako čerstvý absolvent unáhlí při střelbě, podruhé se jako člen zásahové jednotky soukromé společnosti stane obětí machinací hackerů. Když mu potom bývalý zaměstnavatel nabídne jako poslední šanci pochybný kšeft, neváhá.

Chevette Washintonová se živí jako kurýr – massenger (takoví ti blázni na kolech v žlutočerných trikotech, kteří se vám ve větších městech motají pod koly). Při vyřizování jedné ze zásilek se dopustí osudové chyby, ukradne jednomu opilému nadrženci brýle. Jenže to jsou důležité brýle, moc důležité brýle, které spojí osudy Rydella a Chevette dohromady.

Román se odehrává na počátku 21. století a spolu s romány Idoru a Všechny párty zejtřka vytváří velmi volný spojník mezi naším světem a přetechnizovaným kyber-světem Neuromancera.

Reálie románu z části vytváří rychlý rozvoj nejnovějších technologií. Tunely a mrakodrapy tvořené nanoboty jsou zcela futuristické ne-li fantaskní. Na druhé straně svůj svět Gibson tvoří na základě podložených vědeckých studií. Například ničivá zemětřesení v tektonicky aktivních oblastech Tokia a San Francisca jsou události, které se v budoucnosti pravděpodobně stanou (jen doufejme, že ne v blízké době a ne hned po sobě). Zvláště druhé zemětřesení zasahuje do příběhu, protože se velká část knihy odehrává na mostě Bay Bridge, který se po ničivém zemětřesení stal domovem postkatastrofickým bezdomovcům.

Tím se dostáváme k další rovině románu. Vedle samotného příběhu, kde naši dva hrdinové brání vzácný artefakt před pohůnky velké korporace, je román zajímavý především myšlenkami, ve kterých Gibson zachycuje ekonomické trendy vývoje Spojených států. Román ukazuje USA jako zemi na ústupu vlivu, rozdělenou na  bohaté a chudé. Zastihuje globální vývoj mizející střední vrstvy obyvatelstva. Všímá si náboženského extremismu a ustupujícího vlivu USA z některých odvětví průmyslu. Uštěpačnými narážkami se otírá o církev. Přímo sociologickou studii pak vidíme očima japonského studenta Jamazakiho, který sepisuje historii mostu díky domorodému pamětníkovi Skinerovi:

„Skiner se mu snažil neustále vysvětlit, že tu nejde o žádný systém, že zde neexistuje žádná základní struktura. Jen kostra – most, Thomasson sám. Když přišlo Little Grande, nepřišlo jako Godzilla. V tomto městě a v této kultuře skutečně žádná přesně analogická legenda neexistuje (i když v Los Angeles to možná tak úplně pravda není). Bomba tak dlouho očekávaná, je pryč. Místo ní přišly tyto epidemie, ty nejpomalejší možné pohromy. Když ale do Tokia přišla konečně Godzilla, nechtěli jsme si to připustit a byli jsme zoufalí. Ve skutečnosti jsme však tuhle hrozivou zkázu uvítali. I když jsme totiž oplakávali své mrtvé, cítili jsme, že jsme dostali tu nejúžasnější možnost na světě.“

Kniha se čte dobře. Nový překlad je mnohem čtivější a srozumitelnější než překlad starý. Navíc si Gibson odpustil kybeprostorové úlety a drogové flashbacky, takže se dá Virtuální světlo označit za pohodové čtení. Díky vyprávění spíše prostých hlavních hrdinů vyznívá hlavně začátek příběhu celkem vtipně. Na druhou stranu není samotný příběh nijak zvlášť výjimečný, prostě jen další honička. Jediným úskalím je podobnost dvou jmen – Lowell a Loveless, která mohou čtenáři na nějakou dobu zamotat hlavu.

Kyberpunk se brzo po svém vzniku dostal do ústraní a to přesto, že má nevyčerpatelnou studnici námětů, které vznikají v laboratořích vědců. Odlidštěný kyberprostor sice nenabízí víc než surrealistické vize tvůrců new weirdu, přesto je však často kyberpunk reflexí mezi světem budoucnosti a naším světem, čímž je do značné nenahraditelný.