Po letech vyšel pod názvem Více než 24 a ½ hodiny denně další doktorský román Jany Rečkové. S jistým časovým odstupem volně navazuje na román 24 a ½ hodiny denně, který byl plnokrevným hororem, zasazeným do lékařského prostředí z období reálného socialismu. V příběhu figurovali démoni, věštci, léčitelé, posedlý mordýř a celá řada mrtvol, jako by na likvidaci pacientů i zdravotnického personálu nestačil samotný stav našeho zdravotnictví. Příběh tehdy vyvrcholil v dramatickém finále.
Nové vyprávění se začíná odvíjet pět let po výše zmíněných událostech. V Čechách došlo k velkému sametovému překabátění a nastalo údobí raného kapitalismu, kdy „zákony trhu“ říkaly „urvi, co můžeš“. Změnily se poměry, různí funkcionáři se stali podnikateli, začaly se rozlézat různé mafie, ale stav zdravotnictví se proti starým časům ještě valně nezměnil.
Hrdiny známé z předchozího románu sice život rozesel po různých nemocnicích, ale jejich osudy se začínají opět zaplétat. Podivné okolnosti autohavárie doktora Petra Stehlíka, kterou jen náhodou přežil bez trvalých následků, rozjíždí nový kolotoč záhadných jevů a povětšinou nepříjemných či více či méně neobvyklých událostí. Postiženými jsou účastníci událostí, jež se odehrály před pěti lety, a jim blízké osoby. Doktorka Žorž má plné ruce práce na neurologii i doma, když se v ní opět probudí její dlouho spící věštecké druhé já – Kassandra. To je neklamným znamením, že poslední události nebyly náhodné. Než se po letech setká s Petrem Stehlíkem, objevuje se na scéně první mrtvola a děj nabývá spád. Oběma hrdinům je velice rychle jasné, kdo stojí za posledními událostmi a že pro ně a jejich blízké nastal boj, ve kterém budou muset využít všechny prostředky (včetně spojení s místními mafiemi), aby zachránili holý život.
Čtenářům se díky Klubu Julese Vernea dostává do rukou velmi dobrý román z lékařského prostředí nedávné minulosti. Autorka v něm na pozadí příhod z čekáren a ordinací črtá příběh, který má tentokrát blíže k thrilleru, než k čistému hororu. Méně nadpřirozených jevů (většinou věštění a telepatie) a přiměřené množství akce je zde namixováno s běžnou lékařskou praxí do osvěžujícího a svižného vyprávění, které vedle dobrodružné zápletky brnká na nervy čtenářů i ne zrovna radostným obrázkem stavu našeho zdravotnictví. Ten se od doby, do níž je román zasazen, sice zlepšil, ale nikdo (kromě Kassandry) neví, co nám v tomto směru přinese budoucnost.
V kvalitě románu se promítá skutečnost, že autorka je „z branže“ a tudíž velmi dobře ví, o čem píše. Je zde sice jistý žánrový posun oproti předchozímu dílu, ale to nic neubírá na kvalitě a věrohodnosti vyprávění. Spíše to nutí čtenáře k zamyšlení, co bude v příštím románu této řady v případě, že bude napsán.
Celkový dojem umocňuje obrázek J. P. Krásného na obálce a solidní technické provedení knihy (poctivá tvrdá vazba). Knihu lze tudíž doporučit nejen vlastníkům předchozí části, ale i ostatním čtenářům.
No tak to začnu já, no:o)). Musím říci, že se mi tenhle druhý díl líbil víc než první, právě proto, že iracionalita je tu méně patrná, méně deux ex machina a nemocniční realita dost přesná (bohužel o ní za poslední dva roky něco vím:o((. Jen poznámka na okraj: pevně věřím, že Jana tu realitu vidí přece jen černěji než je, anebo že se za těch pár let aspoň trochu zlepšila :o))
No,
já nevím, jestli to Jana vidí černěji – něco znám ještě v horší podobě než to popisuje, ale mnohé zase v lepší, navíc ona často popisuje zkušenosti z doby už poněkud minulé, a je fakt, že mnoho se podle mně změnilo k lepšímu, navíc je rozdíl mezi špitálama někde na kraji civilizace a třeba Prahou nebo Brnem. Taky možná, že má spíš smůlu na ty špatný..-)
Hele, dá se to číst, aniž by člověk četl jedničku – připadně když mě to zaujme dočíst jedničku dodatečně? Já mám z nemocnci hrůzu, tak se tohohle dost bojím:-/
Dá, já si jedničku pamatovala jen velmi matně.
Fajn, tak až budou prachy, tak si to asi koupím. Tvrdá vazba je v tomhle žánru přece jen luxus.
První polovina předcházejícího dílu mi přišla skvělá, ale v poslení třetině jsem se poněkud ztratila. Nevím, třeba jsem natvrdlá, prostě se to z mého hlediska změnilo v banální mišmaš. Proto váhám se zakoupením druhého dílu:-/