C. J. Cherryhová patří mezi velmi plodné a kvalitní autory. Z velkého množství jejích románů u nás nevyšlo zdaleka všechno (osobně lituji nedokončeného vydání pentalogie o Chanur) a rozhodně se nedá říct, že by u nás měla na růžích ustláno. Naštěstí extrémně pilné nakladatelství Triton pomalu ale jistě splácí dluh našich vydavatelů i v tomto směru.
Lidská kolonie dvě stě let budovala vztahy s domorodou rasou atevů. Nová proměnná křehkého soužití se objevuje při návratu mezihvězdné lidské lodi, která má zájem na zrekonstruování vesmírné stanice. Právě v té chvíli se probouzí radikální síly na obou stranách barikády a konflikt je na spadnutí.
Na miskách vah balancuje paidhi (takový tlumočník a zároveň jednatel lidské rasy) Bren Cameron. Zásady a přesvědčení přiklání Brena na stranu atevů a zračí se tak v mnoha očích jako zrádce lidského pokolení. Na druhé straně pak stojí proti přirozené nedůvěřivosti a xenofobii atevů.
Druhý díl této série je povedenější než první kniha – Cizinec. Bren už se nenechává vléct osudem jako ovce, konečně má před sebou konkrétní problémy a může je řešit. Díky tomu si čtenář užije více intrik a politikaření, i když samozřejmě nechybí Brenovy myšlenkové pochody, které však v předchozí knize zabraly převážnou část knihy.
Vetřelec je především psychologická sf. Konkrétně zde autorka propírá problematiku mezirasové komunikace, která se kromě filozofických a kulturních odlišností komplikuje odlišností biologickou. Tlumočník Bren pak v některých částech zasvěcuje čtenáře do tajů lingvistické scifi. Ovšem pomocí těchto propracovaných maličkostí působí svět atevů věrohodně i bez dlouhých popisů.
Atevové vyznávají víru v numerologii a i proto jsou nepřející jakýmkoliv změnám, které nesouhlasí s harmonií jejich čísel. Zahleděnost do čísel atevů má na svědomí i bezohlednost k lidským emocím a reakcím. Navíc jsou atevové velmi popudliví k urážkám, které řeší nekompromisně – vraždou. I nájemné vraždy jsou však oficiálně zaknihovány v centru světové vlády. Odlišnost lidského a atavského myšlení je pak často předmětem tragikomických situací.
Autorka si ušetřila práci, když atevskou průmyslovou revoluci přiblížila úrovni našeho světa. Lidé svou existenci vykupují předáváním technologií, což má druhotný efekt, že svět atevů je jakousi dokonalou alterZemí, kde je civilizace atevů ušetřena ekologických a infrastrukturních neduhů našeho světa.
Cherryhová není autorkou pro každého. Člověk musí mít trpělivost s některými pasážemi, které by méně tolerantní čtenář označil jako vatu. Přesto si vážím autorčiných nebývalých schopností bavit čtenáře svými vnitřními světy a celkem se těším na pokračování s názvem Dědic, kde by se měly skončit strasti paidhio Brena.
