Velké a tajné show – Barker Clive

Není třeba představovat současného velikána fantasy hororu Cliva Barkera. Jeho práce, ať už knižní nebo filmová, ho proslavila po celém světě. A proslavilo ho i jeho Umění. Konkrétně první kniha cyklu Umění: Velké a tajné show.

Pro práci Cliva Barkera je fundamentálním prvkem imaginace. Barkerova představivost stírá hranice a posouvá je do nových a vyšších úrovní. Ukázkou bylo i dílo Utkaný svět. Ale knihy Umění disponují zcela jiným druhem imaginace, a to tak skutečným a blízkým realitě. Možná se to zdá být divné, ale Barker zasazuje svůj příběh do zdánlivě obyčejného prostředí. Tenhle pocit dokážou vyvolat i Gaimanovi Američtí bohové. Neobyčejný příběh v obyčejném, běžném a každodenním prostředí. Barker si nepotřebuje vymýšlet fiktivní světy, prostě to všechno zasadí do reality a částečně i do nadreality (moře Podstaty). Jenže i nadrealita v Barkerově podaní je tak skutečná.

Barker dokáže oslovit čtenáře velice sugestivním stylem narace i při tak rozsáhlé látce epických rozměrů, jakou nepochybně první kniha Umění je. Čtenáře popadne a absolutně vtáhne do své mysli: do svého světa a mysli postav. Na stránkách se mohou dít sebevětší hrůzy, ale čtenář je u knihy paralyzován vypravěčským talentem. Během doby, kdy čtenáři nebudou moci číst, budou neustále v duchu pobývat v městečku Palomo Grove, kde se všechno odehrává, a procházet se tamními ulicemi. Někdo si řekne: paranoia. Rozhodně ne, to jenom vypravěčský talent a spisovatelský um posouvají příběh na novou, autentičtější úroveň.

Úchvatná je i typizace a psychologizace postav. A to nejen hlavních. Maloměsto, které je na stránkách zobrazeno po většinu času, budete po dočtení znát jako své boty. Barker nemávl rukou ani nad komparsem, neboli nad osobami, které se aktivně nezúčastňují děje. I pasivně přihlížející, jakými jsou sousedé, prodavači či lidé na ulicích, Barker neopomíná. Na první pohled se to muže zdát jako vysloveně komerční tah, čím více stran, tím dražší kniha, ale opak je pravdou. Právě tímto způsobem vytváří Barker iluzi města, které si žije svým vlastním, skutečným životem.

Román Velké a tajné show neobsahuje explicitní materiál až do takové míry, na jakou jsme zvyklí hlavně z autorových starších děl. Ale určité podobnosti, čili Barkerův rukopis, jsou nesmazatelné.

Kniha zkoumá nejtmavší zákoutí duše, odlišných typů duše. Tady se projevuje Barkerovo nadání na psychologizaci a rozlišování různých charakterů lidí. Freud by se v takovéhle škále psychologických typů měl jako prase v žitě. A to nemluvíme jenom o neurózách, ale i o libidu. Sám Barker řekl:„Je to o sexu, Hollywoodu a Armageddonu.” Sexu bych v tomhle vystoupení přiřadil až sekundární roli. Není nijak směrodatný pro průběh a dějové zvraty. Prakticky vytváří intermezza mezi dynamickými pasážemi. Kupodivu se nejedná o nic obscénního, vyjma jednoho chronického pornografického devianta a agresivního krvesmilníka. Například při čtení Lewandowského Kočkodlaka Xina mohou sexuální pasáže působit až nepříjemně a zbytečně, protože Lewandowskému scházelo to, co Barker naprosto ovládá: míra. Barker si drží nad románem kontrolu.

Barker nenabízí jenom chmurné, depresivní čtení. Během celého příběhu zanechává odkazy na vizi lepší budoucnosti; naivně řečeno, naděje umírá poslední. I když se jedná o potenciální apokalypsu, atypický Armageddon, tak Barker nezapomíná ani na humor. Když je příležitost se pousmát, tak proč ne. Malé osvěžení hutného příběhu je potřebné.

Barker je spisovatel s širokospektrálním nadáním, o čemž přesvědčil i čtenáře tohoto dark fantasy hororovo-apokalyptického thrilleru a dramatu. Co se týče knih Umění, mělo by se jednat o trilogii. Sequelem k první knize je Everville a na třetím dílu Barker ještě pracuje. Sám řekl, že se bude jednat o něco velkého, tak na to potřebuje dost času. Velké a tajné show je svým způsobem nadčasová kniha, jelikož byla poprvé vydána v roce 1989. Ale ani po 17 letech neztratila nic ze své krásy a přináší neopakovatelný zážitek za hranicemi lidské představivosti, kde nastupuje představivost Cliva Barkera.

Doufám, že se Classic dostane i k ostatním Barkerovým dílům, nejen těm, které vyšly v Mustangu. Co se týče překladu, Martině Švejdarové se nedá mnoho vytknout. Přeložit tenhle komplexní román zvládla. Jedinou výtkou snad je, že občas řádil tiskařský šotek. I obálka se povedla, rozhodně je oproti originálu zajímavější.