A jak to bylo dál? Krásný věk, z něhož někteří, mezi něž se s radostí počítám, snad nikdy nevyrostou. Pokud se mezi ně počítáte také, tak právě vy, milovníci všech příběhů, romantických, strašidelných, akčních i komických, slyšte: tuhle knihu musíte mít.
Na čisté potěšení a totální navnazení stačí úvod, o který se postaral sám velký mistr Neil Gaiman, spolueditor této parádní antologie (jeho kolegou je pro nás ne zcela známý Al Sarrantonio). Přísahám na kočičí svědomí, přečtete si jeho „ÚVODEM – JEN PĚT SLOV“, text o pouhých třech stránkách, a změknete jako namočená houba, zatímco prsty chtivě otáčejí na první povídku. Tu přelousknete a honem na další, kniha jich obsahuje rovných 27 o průměrné délce zhruba 10 stránek, takže přechod na následující netrvá déle než pár minut. Můžete se proto s radostí začíst s vědomím, že pravděpodobně stihnete i dočíst – ideální do MHD (až na jistou objemnost).
Kniha v jednom působivém ranci přináší taková jména, jejichž spojení v jedné antologii vám přijde moc bizarní, anebo naopak jako tak velký sen, že jeho naplnění není reálné. Ani trochu se nehledí na nějaké podřadnosti, jako jsou subžánry (nebo žánry obecně), a proto se vedle výše zmiňovaného Gaimana mohou octnout mainstreamoví Chuck Palahniuk a Joyce Carroll Oatesová, ale i žánrově různorodá směsice: Richard Adams, Michael Moorcock, Tim Powers, Michael Marshall Smith či Joe Hill. A vezměte jed na to, že každý pes jiná ves. O stereotyp v tomto případě rozhodně nezavadíte. To se také zdá jako jediný záměr knihy – ukázat čtenářům, jak různorodé jen mohou příběhy být, a přesto jsou všechny navýsost zajímavé.
Byla by nebetyčná hloupost recenzovat tuto knihu stylem „povídka po povídce“, berme ji jako úchvatný, barvitý celek, vitráž ojedinělých a chytlavých příběhů. Také kvalitativnímu posuzování bych se raději vyhnul. Na jednu stranu totiž ve Velké knize dostanete skvělé texty, na stranu druhou texty velmi dobré. Pod tuto úroveň neklesají, takže s nadšeným úsměvem přecházíte k dalšímu a dalšímu.
Problémem tohoto řazení však může být, že pokud tytéž příběhy dáte přečíst někomu jinému, jména v obou skupinkách se proházejí. Všechny povídky jsou precizní, o výsledku tak rozhoduje pouze subjektivní dojem. Do mojí první pětky patří Gaimanova Pravda je jeskyně v černých horách, variace na nejklasičtější irské příběhy, emotivní příběh navrativšího se vojáka Padají hvězdy Joe R. Lansdalea, Terapeut Jefferyho Deavera, Chyť a pusť, velice silná prohlídka toxické duše masového vraha Lawrence Blocka, a Joe Hill se svou povídkou Na ďáblově schodišti. Vlastně ještě Zkamenělé postavy (Joyce Carol Oatsová)! A zběsilý Palahniukův Poražený mě přeci také moc bavil!
A víte vy co? Zítra bych ono TOP 5 sestavil s nejvyšší pravděpodobností jinak. Podle momentální nálady. A tak jediný, kdo mě svým způsobem „zklamal“ (měřeno optikou očekávání-výsledek, ne srovnáním se vším, co jsem kdy četl), byl Michael Moorcock se svými Příběhy, avšak rád věřím, že jiným by se jeho text zalíbil.
Ač by se některé povídky daly označit jako fantastické a některé (skutečně ojedinělé) jako sci-fi, valná většina se potácí jaksi na hraně, nebo se k ní vůbec nepřibližuje. Častokrát je toto určení čistě jen na vás. A to je dobře, žijeme totiž v době, kdy škatulkování „a priori“ nemá pražádný význam – zahoďte předpojatost, káže Gaiman se Sarrantoniem. Význam má pouhý požitek ze čtení, což je něco, čeho se vám ve *Velké knize příběhů pro XXI. století *dostane měrou vrchovatou. Proto se k ní budu milerád vracet, abych znovu zjišťoval, jak to bylo dál.
„A co bylo dál?” To pravé kouzlo tohohle krátkého zaklínadlo spočívá v tom, že dalo vzniknout stamilionům slov, proměnilo lidi, kteří se nikdy nepovažovali za vypravěče, v pábitele, kteří by i Šeherezádu strčili do kapsy. Anebo do kapsáře. Stačí otevřít tuto knihu a dobrodružství začíná. Pro Velkou knihu příběhů spojili své síly originální autor Neil Gaiman a zkušený antologista Al Sarrantonio. Vznikla tak jedna z nejzajímavějších antologií počátku 21. století se 27 příběhy. Soupis autorů obsažených v této knize je více než působivý, od hvězd současného anglosaského mainstreamu, jako jsou Roddy Doyle, Joyce Carol Oatesová, Chuck Palahniuk, Jodi Picoultová a Stewart O’Nan, až k stálicím literárního hororu a fantasy Elizabeth Handové, Dianě Wynne Jonesové, Michaelu Marshallu Smithovi, Richardu Adamsovi, Gene Wolfovi či Joe. R. Lansdaleovi. Samozřejmě nechybí povídky od samotných Editorů Neila Gaimana a Al Sarrantonia. (anotace)
- Editoři: Neil Gaiman a Al Sarrantonio
- Překlad: Vít Bezdíček, Jitka Cardová, Mirka Kopicová, Richard Podaný, Ivan Ryčovský, Hana Zahradníková
- Série: –
- Forma: hardback
- Počet stran: 448
- Cena: 399 Kč
- Vydal: Plus, 2012
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Velkou knihu příběhů s 15% slevou (ušetříte 60 Kč).
Lákavá recenze, jen co je pravda.
Lákavá recenze to rozhodně je, ale podle hodně širokého spektra obsažených povídek si myslím, že přijetí této knihy bude hodně individuální.
Jsem asi ve třetině a musím říct, že jde opravdu o skvělé povídky. Jen jedna oprava – Jezero skřetů je od Swanwicka, Moorcock má v téhle knize jinou povídku.
EnTenTýky
Chybka – díky za upozornění, opravil jsem. (Vám se Moorcockova povídka zdála jaká?)