Překrásné souboje, zajímavý děj, výborné postřehy autora aneb díky pane Asprine za skvělou knihu.
Hlavním aktérem této knihy je národ Tzenů. Ty bych asi nejlépe přirovnal k dva metry vysokým ještěrům, se silnými končetinami a dlouhým ocasem. Jejich charakteristický vzhled ještě doplňuje široká škála bojového arzenálu, který si s sebou všude nosí. Pokud jste doufali, že tito jinak skvělí bojovníci a vědci jsou mírumilovným národem, pak vás asi zklamu. Jejich jedinou touhou je dobývat planety ( a to jakýmkoli způsobem) a rozšiřovat na nich svůj druh. Tomuto dobyvačnému systému odpovídá i jejich hierarchie. Celý národ je rozdělen do tří kast. První jsou vědci. Ti mají za úkol vymýšlet nové zbraně a postupy, jsou to oni kdo se snaží nějakým způsobem využít ukořistěnou technologii protivníka pro boj. Druhou kastu tvoří technici, kteří přetvářejí nápady vědců do skutečnosti. Oni sami navrhují různé zbraně a potřeby k boji a také je sami konstruují. Poslední kastou jsou válečníci. “Všechno je jen teorie, pokud se tím někomu nerozbije hlava,” – tak by se dalo charakterizovat myšlení bojovníků. Právě oni vyrážejí na zteč ověšeni všemožnými druhy zbraní, počínaje od klínovitého meče, přes plamenomet, či bič z ohebné oceli a dobývají stále nová a nová území.
Náš příběh začíná útokem na zvláštní hmyzí civilizaci. Divoký život Rahma našeho hlavního hrdiny, který ze své domovské planety v Černých bažinách vyráží na jednu dobyvačnou výpravu za druhou, naruší až uvíznutí na téměř dobyté planetě. Počet navrátivších Tzenů je již předem omezen, a proto je Rahm se svým týmem nucen po jeden rok vzdorovat hmyzím útokům v jejich domovině. Poté co je zachráněn, se dozví o zničení jejich milované planety – Černých bažin. Válka proti všemožným červům, vosám, přerostlým žábám, pavoukům a mravencům se najednou stává krevní mstou pro celý druh.
Jak víte Asprin se pomalu stává klasikou, jeho “mýtická” série asi mluví za vše. Ve Válkách hmyzu však své umění vybrousil až k dokonalosti. Krásně vykreslil postavu Tzena válečníka a já přímo vidím, jak ubohý Rahm s blasterem v jedné a bičem v druhé ruce zabíjí jednoho pětimetrového mravence po druhém. Ony bojové scény jsou vůbec všechny hodné mistra. I přes bojové mistrovství ještěrů je cítit z většiny potyček jejich odvaha, to když jich stojí šest proti padesáti. Nakonec s nimi budete tak soucítit, že každé další úmrtí vyvolá ve vaší duši smutek. Nutno podotknout, že tu nenaleznete nic idylického, úmrtí fajn válečníků jsou snad až příliš častá.
Můj konečný názor? Pokud vám není vysloveně odporná představa boje ještěrky s vosou ( s vosou jako kůň samozřejmě) tak určitě čtěte.
