Válka starého muže – Scalzi John

John Perry se nechal „nalejt“ ke Koloniálním obranným silám. Přihlášku kdysi podal společně se svou ženou, ale ta zemřela na mrtvici už před deseti lety. Perry právě oslavil 75. narozeniny a tím nastal čas nástupu ke KOS. Proč Koloniální obranné síly najímají jen důchodce po dovršení 75 let věku? Jakým způsobem „zprovozňují“ opotřebované důchodce, aby byli schopni efektivně bojovat s mimozemšťany a udržet lidské kolonie proti zbytku vesmíru?

Boje s mimozemšťany jsou náročné a velmi ztrátové. Koloniální správa a její ozbrojené síly vyvinuly, převzaly či přizpůsobily pro své potřeby a pro přežití lidstva v nepřátelském vesmíru celou řadu nevídaných technologií, o kterých nemá díky zákonu o karanténě obyvatelstvo Země ani potuchy. Informační blokáda je vykupována náborem kolonistů z oblastí, kde by se neuživili, a důchodců, kteří svou existencí zatěžují pozemskou ekonomiku. Partu lidí z posledního náboru čeká celá řada překvapení ještě předtím, než formálně vstoupí do služby. Válka samotná už tak překvapivá není, byť i v ní může dojít k situacím, které překonají veškerá očekávání.

Scalziho román je prvním dílem připravované trilogie. Staví na klasické kostře příběhů tohoto typu (nábor – výcvik – nasazení), ale od dosavadní produkce se liší jak celkovým pojetím, tak do jisté míry i stylem vyprávění. Nahlížet problematiku vesmírné expanze lidstva očima důchodce coby aktivního účastníka dění je novinkou, ovlivňující jak styl vyprávění, tak i pohnutky jednání postav.

Z hlediska čtenáře se asi nejzajímavěji bude jevit první část knihy, ve které se představují jednotlivé postavy a též technické možnosti Koloniálních obranných sil. Pasáže z výcviku přes veškerou snahu působí jako klišé, ale ke cti autora lze konstatovat, že je zredukoval na nezbytně nutnou míru a ještě čtenáře před touto skutečností osobitým způsobem varoval. Operační nasazení už odpovídá svým podáním klasice, jak ji známe odjinud, a úhel pohledu vypravěče se postupně mění od „důchodcovského“ k běžnému. Přesto je z podání akčních scén cítit jistý odstup od probíhajícího děje. Ve chvíli, kdy příběhu hrozí propad ke stereotypu, ale autor vnáší do děje jisté překvapení, které posouvá některé události do nového světla a otvírá cestu k dalším dílům.

Celkově lze tedy dílo hodnotit jako dobré a svým způsobem i netradiční. Z hlediska příslušného subžánru se pohybuje v oblasti nadprůměru, ale ke skutečné špičce rozhodně nepatří. Je koncipováno jako protiváha Hvězdné pěchoty, na kterou v řadě míst více či méně, leč zcela programově odkazuje, chybí mu ale její náboj.

Redakční práce na knize byly odvedeny dobře, byť pár detailů ještě korektorům uniklo. Obálka od Johna Harrise ladí celkem dobře s obsahem knihy, i když ji nelze jednoznačně přiřadit k žádné konkrétní scéně.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz