Jsou autoři a díla, která se zestárnutí bát nemusí, která naopak stářím získávají rozměry nové. Karel Čapek je apoteózou tohoto tvrzení. Jedno z pětice jeho nejslavnějších sci-fi děl vychází v novém vydání a neztratilo nic ze své kvality, palčivosti a krásy.
 |
Na Čapkovo dílo bylo možné psát recenze, ovšem zhruba tak před sedmdesáti lety. Dnes už ne. Nejde jen o to, že budou ve valné většině ahistorické a nefundované, čímž nechci podceňovat kvality nikoho na tomto webu, potažmo své vlastní, ale jednoduše to nemá smysl. Stejně jako nemá smysl psát recenze na díla profesora Tolkiena, Victora Huga nebo třeba lorda Dunsanyho. Takže to, co ode mě uslyšíte, bude recenzí pouze potud, kam sahá redakční práce a nové vydání. Ve zbytku prostoru si dovolím polemiku.
Díla Karla Čapka jsou dnes valnou měrou součástí osnov povinné literatury středních škol a gymnázií, což se domnívám, že je škoda. Zrovna Čapkovy knihy (ostatně jako jakékoliv jiné) by se nikdy neměly číst z pouhé povinnosti, neboť povinnost pokřivuje kouzlo a ničí nadšení z objevování. Pokud si musíte přečíst Čapka, bude vás jeho sloh mořit kombinacemi těžkopádně dlouhých dialogů a nesnadno sledovatelné dějové linky, která se odvíjí především v náznacích, novinových výstřižcích pod čarou, které vyžadují pozornost. Pokud si jej přečíst chcete, budete žasnout nad detaily místopisu, nad jemnými vtípky ve struktuře textu i dobových reáliích a nikdy se nezačnete nudit, protože příběh, jakkoliv jednoduchý a přímočarý jako paprsek, bude servírován z tolika úhlů a faset, že se pod povrch budete dívat jaksi automaticky.
Válka s Mloky je přesně takovým dílem. Základní příběh je zcela prostinký – kapitán lodi najde na odlehlém tichomořském ostrově rasu inteligentních humanoidních mloků, které za pomoci českého mecenáše rozšíří do celého světa, na což zareagují hospodářské mocnosti neštítící se jakékoliv exploatace, což v konečném důsledku vede k regulérní válce druhů. Důležitější, než válka sama, je nicméně, jak už to bývá, její pozadí, kde Čapek představuje nikoliv kritiku nacismu (jak se domnívá jakási duše z wikipedie, která pravděpodobně z románu neviděla ani ploutev), ale extrémního kapitalismu a kultury masy, jak je s radostí interpretujeme dnes. Mlok je totiž ideálním konzumentem; jako jednotlivec nerozlišitelný, normalizovaný, standardizovaný. Zachytitelný pouze v kolektivu, nezatížený estetikou nebo romantickými city. A ačkoliv se mu dostává rozdělení podle fyzických schopností, svou podstatou zůstává nejprve otrokem a později dělníkem.
Éra zlatého mločího věku byla počata enormní hospodářskou výrobou a v režii této výroby, protože peníze musí proudit, lidstvo prohrálo válku – průmyslové a zemědělské podniky států se staly příliš závislými na dodávkách nepříteli, než aby byly ochotny přestat. Čapek nikdy nenabízel žádnou utopii – situaci nespasí náhlé uvědomění nebo procitnutí lidstva, které se „vyprostí z okovů“ hospodářského blahobytu a spojí se proti společnému existenčnímu nepříteli; nic takového. Je to autor sám, který v poslední kapitole nabízí rozhřešení lidskému druhu, ale mnohem spíše čtenáři samotnému, protože si uvědomuje, že ten v této chvíli již po katarzi niterně touží. A učiní tak ze své pozice Boha, nikoliv hlasu, nositele textu, ale sám coby spisovatelská persóna vystoupí do popředí a prostřednictvím dialogu sama se sebou dá najevo, že nabídnuté řešení je pouze oslí můstek pro ty, kteří si ho přejí, a že skutečný příběh skončil docela jinak.
Nové vydání (bude jich nejspíš přibývat, vzhledem k propadlým autorským právům) oproti jiným obsahuje navíc ilustrace z dílny Jana Grumla, z nichž civící mrtvolné tváře navozují jistý pocit beznaděje, ale jinak je jejich přítomnost v podstatě zbytečná. Nakladatelství Millennium Publishing, které přináší knihu na trh, by mělo nicméně zásadním způsobem přehodnotit svůj přístup k redakční práci, protože tu lze popsat pouze jako odfláknutou. Tolik chybějících teček, vynechaných písmen nebo jiného skotačení toho šotkovského hajzla, jehož drsnější verze rozebírá za letu letadla, jsem už dlouho neviděl. Na knihu, která má slabých 250 stránek, jich bylo až povážlivě mnoho.
Jestli některému váženému čtenáři v knihovně toho dílo snad dosud chybí, je zajisté na místě si jej doplnit. Důvodů, proč však sáhnout právě po tomto vydání a nesehnat si někde například starší (a podstatně levnější) verzi od Fragmentu, mnoho nevidím.
| 90 % |
|
Čapkovi Mloci…
…nabývají naprosto nový rozměr, když se člověk dívá na Mločí hordy veslující přes Středozemní moře, ztékající drátěné hradby Ceuty nebo beroucí šturmem trajekt z Calais do Doveru… na Mločí čtvrti v Londýně, Paříži, Malmö, Marseille… na Mločí stát v Iráku a Levantě.
Vy jste nás chtěli… vy jste nás rozšířili po celém světě… nyní nás máte. Ale žádný strach, hory se budou bourat až nakonec.
Myslíte, že Čapek tohle všechno předjímal, nebo je to celé jenom kurevská shoda náhod?
To o tom nacismu nám cpali (přinejmenším do osmdesátého devátého roku, ale velmi pravděpodobně i potom) ve školách do hlavy všem. Museli, protože jinak by museli přiznat, že Mloci jsou parafrází veškerých revolucionářů, jejichž revolta je sice možná zpočátku oprávněná, ale běsnění, v něž přeroste, v důsledku nic dobrého nepřináší. Čili Šéf Mlok (jmenoval se tak? – už je to dávno, co jsem to četl) je odvozen spíš od Lenina a Stalina (jakož i Cromwella a Robespierra, nezapomínejme, že Čapek byl vzdělanec ze staré školy) než od Hitlera. Nicméně kus onoho věhlasného čalouníka v něm nepochybně vězí taky; v době, kdy Čapek Mloky psal, to ani jinak nešlo. Ne v Čapkově případě.
to EK
To, co vy popisujete bych zařadil spíš k “Úsvitu planety opic”. Dříve či později (pokud všechno půjde tak jako doteď) se obojí spojí v jedno. “Opice” povstanou ve velké světové revoluci a pěkně s námi zatočí. Zbývá jen doufat, že se toho nedožijeme.
Millennium Publishing:
Pokud hodnotíme toto konkrétní vydání, tak je to naprostá katastrofa. Jak vůbec může někdo takovou klasiku, tak strašně odfláknout? V podstatě se to nedá číst.
to Skočdolouky, EK
Naštěstí je tu Car a matička Rus, kteří zasáhnou, až bude nejhůř. V dezinformačním šumu dnešní doby, kdy je v módě na ně plivat, by si všichni ti plivači měli uvědomit, kdo už jednou zachránil Evropu před porobou a lid Českého knížectví před vystěhováním do Patagónie! Inu, jak se říká: Co nezmůže dobré slovo, to zmůže sekera!
to Podchaljuzin:
Ruská armáda versus Mloci. Kde se prodávají lístky? 🙂
to Podchaljuzin
Zjisti si jaký má jeho carstvo skutečný vztah s mloky. Kocovina po tomto zjištění není pěkná.
to Petr
A ty si zjisti, jaké vztahy s nimi má EU a USA 🙂 U nás ve vsi byl taky jeden, co pořád říkal, že všechno ze Západu je dobré, a všechno z Východu je špatné. A když se pak jednou přemnožili vlkodlaci a sežrali mu ovce, požádal o pomoc v Germánii. Namísto toho, aby mu poslali flintu, tak poslali nějakou divně oblečenou děvuchu, která mu celé dny o toleranci a demokracii kázala, až z toho byl celý tumpachový. Nakonec jí musel z chalupy vypráskat, jinak by ho dočista vyžrala! Když by ale požádal o pomoc matičku Rus, poslal by car kozáky a ti by milé vlkodlaky rozšavlovali, na to vem jed! Inu, jak se říká: Ze západu řeči tečou, na východě chleba pečou!
to Podchaljuzin:
Ta byla určitě z Rádia Multikulti!
http://de.wikipedia.org/wiki/Radio_Multikulti
Moje nejstarší dcera si tam chce domluvit stáž. A já se vždycky hrozně směju, že zrovna Němci, mají takovýhle rádio. 🙂
(Jo a až ji pošlou k tobě na vesnici, tak měj pochopení! 🙂 )
to KarelC
Pak nezbývá, než se za tvou dceru modlit ke svatému Michalu a svatému Kraptiči, aby jí pomohli vrátit se na cestu bohabojnou a odříci se ďábla a jeho nečistých svodů! Co se emisarství u nás ve vsi týče, mě se nemusí nikterak obávat, jsem člověk boží, holubičí povaha. Ani vodky mnoho nepiji, jen lahvičku denně, někdy ani tak!
Podchaljuzinovi: Ano, a jak z příspěvků tady výše (a nejen tady) vyplývá, ani v tomto uměřeném množství to nezůstává bez následků. Inu, jak se říká: Kdo carovu vodku pije, nepozná už, kdo ho bije…
to Tlustý zlý strýc Leonard
Žádných nepříznivých následků nepociťuji! Po vodce se zostří zrak, vzroste síla paží, srdce je odvážné a nohám se chce tančit odzemek! Co více si přát? Zato lid Českého knížectví je po pivu apatický, přemoudřelý, poraženecký a bázlivý. Inu, jak se říká: kdo chce vlkodlaky rubat, napřed musí vodku bumbat!
Ještě Podchaljuzinovi: Ovšemže, to tak bývá, že pitec sám je ten poslední, kdo nepříznivé důsledky zaregistruje… Nicméně doporučoval bych opatrnost. Chyby v úsudku jsou jedním z prvních projevů a Vy jste právě předvedl, že buď nevíte, co mluvíte, nebo nevíte, co pijete, anebo nevíte, co tančíte (případně jakoukoliv kombinaci z toho). Odzemek není následek vodky, nýbrž lavórovice. V lepším případě pálené ze švestek… Vodka způsobuje zápal chorovodu.
to Tlustý zlý strýc Leonard
Ech, zase jeden mudřec! U nás ve vsi pijí vodku všichni, a všichni se těší dobrému zdraví! Nějaké ty lapálie jako rána z flintičky, mužik posekaný sekerou nebo vyhořelá chalupa, to nelze svádět na vodku, to je vždy důsledek lidské nepozornosti! A po vodce tančíme odzemek, třasák a kvapík, kampak na nás s nějakou lavórovicí! Inu, jak se říká: Dobrá vodka i nebožtíčka roztančí!
co se hodnocení konce týká
Tak si myslím že podsouvat Čapkovi, jak to mělo skončit, je blbost. Pokud nechal konec otevřený, je na čtenáři,aby si vybral(pro ty méně kreativní tam má tu závěrečnou kapitolu.) Pokud by chtěl, aby to mělo konkrétní konec, napsal by ho.
to Podchaljuzin, Tlustý zlý strýc Leonard…
Vodka je kvalitní dezinfekce, takže nehrozí opar rtů, afty, bakteriální infekce HCD a další podobná svinstva, kterými trpí popíječi pěnivého moku ze špatně vymytých korbelů a nestačí se divit. Já osobně pivo nepiju. Vůbec mi nechutná. Tím pádem mě to tady netáhne do hospody a jsem spokojenej. Mám víc času na čtení.
V zimě si dám whisky a v létě červené víno.
Manželka – ta je kavárenskej povaleč. Ta má ráda silné likéry, jako je Amarula a podobně. A víno … to je pro ni taková voda 🙂 Ta potřebuje k pití společnost. Potom je veselá. Čím větší společnost, tím víc je veselá…
Já jsem naopak takový ten zádumčivý typ co se v pohodlném křesle postupně propracuje ke dnu láhve a bez nějakých dalších excesů usne… 🙂
to Podchaljuzin:
Modlitba nic nepokazí! A díky za ni!
Já tvým jménem za to vložím nějakou tu zlatku do kasičky Chrámu svatého Izáka, jak tam pojedeme navštívit rodiče manželky.
Podchajluzin
A při tom popíjení – na Nikolaje Nikolajeviče jste si vzpoměli? Na popa studoval, pro gosudara aeroplány stavěl a letos už sedmdesátým rokem andělům o aerodynamice káže…
to Střelec
A proč při popíjení bychom měli zrovna jen na Polikarpova vzpomínat? Já když pozvednu číšku vodky, na všechny dobré, boží lidi holubičích povah vzpomenu!
Jen mi řekni, Lazare Jelizariči, proč se u vás říká “holubičí povaha”? Nevím jak u vás na vsi, ale u nás ve městě ty holubice, s odpuštěním, jenom na domy a hlavy serou, peří trousí a nemoci roznášejí, jen pro zlost lidem jsou. Okřídlené krysy, lépe kdyby jich nebylo. Častokrát po nich člověk musí botu hodit a sobě pak čisté vodečky či jantarové uisge beatha pro uklidnění nalít. Kdybych tedy u nás někoho za holubičí povahu označil, rozhodně bych mu tím nic laskavého nesděloval. Tak.
to Fenris 13
Ech, zase jeden městský mudřec! Holubičí povaha se říká proto, neb lid u nás na vsi je mírný a hodný, jako holoubek! Zato lid městský je agresivní, vzteklý a neustálé vády vyvolávající! Všechno to plyne z toho, že nemožnost do polí a lesů si vyjíti u vás vzbuzuje nadměrnou produkci žluče, jež se vám do mozku i srdce vlévá! Inu, jak se říká: Když jdeš do města, měj v ruce sekyru!
to Podchaljuzin
Přihnul jsi si příliš vodky, milý Jelizariči. Vždyť jsou to mužici z vesnic, kteří poslední dobou do města spěchají, majíce plné zuby života v nouzi a nepohodlí. Znám mnoho takových, jistě, teskně o dalekém domově hovoří, lamentují nad zkažeností města, ale párem volů bys je odsud nedostal.
to Fenris 13
Takých já neznám. Od nás ze vsi se ještě nikdy žádný mužik do města nevydal bydliti. Zato měšťáci by k nám tuze rádi! To známe, chalupu koupit, vyžírat nás a divné městské vymyšlenosti zavádět! Inu, jak se říká: Jdou li k tobě z města, chystej si sukovici!
Faktem je, že agresivita lidí ve městech je stále horší a horší. Stejně jako bezohlednost. Lidé si doslova hledají s detektivní pečlivostí záminku k ventilování nahromaděné frustrace a agresivity. A do toho absolutní neschopnost pořádkových sil zjednat alespoň náznak zlepšení.
Kdo může tak z města utíká alespoň do satelitních příměstských osad.
Díky totální likvidaci našeho zemědělství není na vesnici bohužel žádná práce a proto se vylidňují.