Enderovská série se zapsala do dějin fantastiky výrazněji, než se povedlo většině jiným cyklům. Ovšem na začátku tohoto univerza byla prvotina Enderova hra tehdy mladého spisovatele Orsona Scotta Carda, která popisuje mládí hrdiny Endera Wiggina v bitevní škole. A k tomuto prostředí se autor po létech vrátil, aby sepsal krátký příběh a navodil jím příjemnou atmosféru právě uplynulých vánočních svátků.
Nejprve nastíním pozadí příběhu, který je obsahem Enderovy hry. Západní svět je rozdělen na Ameriku a Varšavskou smlouvu, která ovládla západní Evropu. Spojuje je však společný nepřítel – mimozemská rasa úlovitého typu napadla Zemi ve dvou invazních vlnách, které se podařilo odvrátit. Lidstvo brojí proti třetímu útoku a páteří vesmírných sil se mají stát nejinteligentnější děti planety, které jsou verbovány do bitevní školy, aby se nejlepší z nich staly důstojníky vesmírné flotily.
A právě v bitevní škole kdesi ve vesmíru se odehrává převážná část novely Válka o dárky. Zeck pochází z konzervativní katolické rodiny a jakékoliv rozvíjení bojových schopností je mu proti mysli. A tak je přehlížen v armádě, jejímž členem je i Ender Wiggin. Situace se vyhrotí, když Zeck upozorní velitele na zakázaný náboženský obřad – konkrétně na holandskou obdobu Mikuláše. Což však děti ještě víc nabudí a pustí se ve velkém do obdarovávání ve jménu Santa Clause. Zeck však podnítí muslimsky smýšlející děti a ty začnou provozovat své náboženské obřady. To už je ovšem pro velení školy moc, a tak jsou muslimové zatčeni a ostatní děti upustí od vánočních oslav. Zeck je najednou v postavení opovrhované osoby, což se začne projevovat na jeho psychickém stavu. Kdo chlapce uzdraví?
Vše je samozřejmě mnohem složitější. Zeckovy motivy sahají do minulosti jeho křesťanské výchovy, jejíž zásady se zdají být neotřesitelné. A tak tu máme už cardovsky tradiční rozpor mezi zdravým rozumem a lpěním na náboženských dogmatech. Kniha je ovšem i o něčem jiném. Je krásné sledovat tyhle inteligentní děti. Chovají se jako dospělí, ale svou nezkažeností jsou jaksi čistší, lepší lidé. Zároveň je podnětné sledovat, jakým způsobem se snaží autor podchytit smysl vánočních svátků. V tomto směru je bitevní škola ideálním místem. Děti nemají nic, a tak je právě na jejich kreativitě, jak obdarovat svého bližního.
Skladba příběhu je už jako tradičně u Carda na výši. V příběhu není nic zbytečného, každé slovo má svůj smysl a svůj účel. Nechybí psychologicky logické vyústění a příjemná pointa. Navíc je Card nadprůměrný vypravěč, a tak čtenáři klouže po stránkách zrak bez škobrtnutí až k samotnému závěru. Je to jeden z těch příběhů, který přečtete na jeden nádech a na konci vás pohladí na duši.
Válka o dárky skvěle doplňuje Enderovu hru a před jejím přečtením je dobré děj této knihy znát. A tak tyto dva romány zkuste. Odhalí vám sílu spisovatele v obou jeho rovinách: jako mladého autora plného nápadů a zároveň zkušeného tvůrce, který z mála dokáže vytáhnout mnoho.
Ještě tak dvě tři recenze a už se tady o té knize napíše víc než kolik vůbec obsahuje 🙂 Kdyby člověk nevěděl že má kniha 88 stran, snadno by z odezvy FP nabyl dojmu, že jse minimálně o tisíci stranou ságu. Ale nic proti. Card si pozornost zaslouží.
to Alexi
Tohle byla poslední. 🙂 Ještě přineseme dvakrát Singularity a pak se zase vrátíme k jedné, maximálně dvoum recenzím na stejný titul…
Mě to Pavlo vůbec nevadí, vybíráte dobrý tituly, když už je recenzujete třikrát 😀
me z toho zrak prechazi 🙂
Je to sice super, ze maji redaktori co cist, jenze pro sefredaktory to je opravdu zahul vubec to dat dohromady a zachovat nejakou tu variabilitu 😉 Jen tak dal, ackoli Boris opet nezklamal a skutecne napsal o knize vic, nez by se jeden odvazil doufat.
to Pechy
Ano, taky znáš ten pocit, kdy ti to všichni odevzdají den před uzávěrkou, že? 😉