Válečný prorok – Bakker R. Scott

V zemi zvané Eärwa v oblasti Trojmoří vyhlásil vůdce inritské víry svatou válku proti pohanským fanejcům, aby osvobodil svaté město Šimeh. V Nansúrské říši se shromáždilo obrovské vojsko tvořené věřícími ze všech zemí Trojmoří, kterému velí někteří z nejvýznamnějších šlechticů doby. Tuto mohutnou armádu zdržely vnitřní boje a politické manévrování, ale konflikty dospěly k překvapivému závěru, kdy se vojevůdcem stal nikoli císařův synovec, slavný bojovník Ikurej Konfas, ale Cnaiür urs Kiötha, šílený, bitvami zjizvený náčelník pohanských Skylvenďanů. Teď může svatá válka konečně vytáhnout.

Drúsas Achamian, mandátový čaroděj a zvěd, se radostně shledal se svou milenkou, prostitutkou Esmenet. Putují se záhadným princem Anasûrimborem Kellhusem z Atrithau, který Achamiana požádal, aby byl jeho učitelem. Achamian již nedokáže unikat své jistotě, že Kellhus je naplněním dávného proroctví, podle něhož návrat potomka ztraceného královského rodu Anasûrimborů ohlašuje příchod Druhé apokalypsy. Nemůže se o toto vědomí podělit se svými společníky, protože by mu neuvěřili; Mandát je ve své jistotě o existenci Konzultu, tajného spolku generálů a čarodějů, který přivedl na svět Neboha Mog-Faraua a vyvolal První apokalypsu. Nechce informovat ani své mandátové bratry, kteří by se nezastavili před ničím, aby se zvěstovatele zmocnili a uvěznili ho. Stejně jako je si Achamian jistý, že Kellhus ohlašuje příchod strašlivých událostí, totiž začal věřit také tomu, že Kellhus může být něco víc – možná dokonce spasitel.

Achamian netuší, že Kellhus vůbec není princ, ale Dûnyain, součást tajné mnišské sekty, jejíž členové mají skoro až nadpřirozené intelektuální a přesvědčovací schopnosti. Kellhuse ve snech povolal do svatého města Šimeh jeho otec, Anasûrimbor Moënghus, také jeden z Dûnyainů. Svatá válka je pro Kellhuse prostředkem k dosažení jeho otce; v dûnyainské tradici je to pro něho také něco, co může ovládnout, zmanipulovat pro své cíle. Pečlivě vykalkulovaným slovním projevem a jednáním přesvědčuje stále větší okruh lidí, včetně Achamiana a Esmenet, že není jen mimořádně nadaným člověkem, ale – možná – prorokem. Jediný Cnaiür, který ví, kdo a co Kellhus je, se nenechá oklamat. Ale on a Kellhus mají dohodu, protože Cnaiür také hledá Kellhusova otce, s úmyslem se pomstít. Prozatím Cnaiür Kellhusovo tajemství zachovává – a současně jeho nenávist k tomu muži, z jehož rukou byl ponížen, sílí.

Zatímco se vojáci svaté války probojovávají k Šimehu, vítězí, jsou poráženi, rozsévají chaos a brutalitu, Konzult se probouzí – jak uvnitř, prostřednictvím zvědů v cizí kůži, kteří jsou schopní imitovat jakoukoli podobu a nahradili mnoho opravdových šlechticů a vojáků, tak mimo, kde odporná a mocná bytost pozoruje postup armády z výšky. Konzult, podobně jako Kellhus, se snaží svatou válku ovládnout: Achamian správně tuší, že Druhá apokalypsa je blízko. V Šimehu zatím Anasûrimbor Moenghus svého syna očekává. Jeho záměr je jediná záhada, kterou Kellhus ani s veškerou mocí svého dûnyainského intelektu nedokáže odhalit.

Předchozí román, První přichází tma, patřil k nejpůsobivějším knihám, jaké jsem v roce 2003 četla. I tak jsem ale měla řadu výhrad: zdálo se mi, že příliš odbíhá, jak se přehnaně věnuje budování scény a minulosti postav. To již neplatí. Všechna ta pečlivá příprava přináší ovoce ve Válečném prorokovi, ve kterém je třeba již jen velice málo odboček, protože svět a jeho obyvatelé byli již důkladně uvedeni. Při šesti stech stránkách se to nedá označit zrovna za hubený román (barokní hustota formy a stylu je nedílnou vlastností Bakkerova psaní), ale je to román dobře upletený, s přímočařejším dějem a překotnou hybností vyprávění, která čtenáře pevně poutá ke stránkám. V některých ohledech se na postavy orientuje méně než díl první, protože tam, kde se Tma soustředila nejintenzivněji na množství postav s vlastním hlasem, jejichž zápasy a rozhodování často zastiňovaly větší drama odvíjející se kolem nich, ve Válečném prorokovi to větší drama dominuje, zejména v postupu svaté války (i když by se dalo říct, že svatá válka je také postava, které nechybí vlastní hlas: vševědoucí perspektiva božského oka, jež zahrnuje celé bojiště). Bakker se nechává inspirovat první křížovou výpravou a podmanivě dramatizuje věčný paradox náboženských válek, v nichž víra a krutost kráčejí ruku v ruce a náboženská horlivost je interpretována jako božské právo. Bojové scény, které popisují bitvu v celé její strhující děsivosti a velkoleposti, patří k nejlepším, jaké jsem kdy četla.

Větší důraz na akci nezastiňuje práci s postavami postav, která je, stejně jako předtím, velice dobrá. Bakker nic neschovává a neohroženě proniká do vznešených výšin i zjizvených hlubin lidské přirozenosti; mnozí hráči, jako egomaniakální Konfas, jsou skutečně odpudiví, a ani o těch, kteří působí sympaticky, se to nedá říct beze zbytku; dokonce ani o Achamianovi, osudově trýzněném sobeckostí a pochybnostmi. Esmenet, která mi v předchozím románu připadla trochu toporná, se zde staví na vlastní nohy jako žena, která zápasí nejen s těžkými úkoly, které před ni postavil vlastní osud, ale i s rolí ženy ve světě ovládaném muži – což je poněkud otřepaný motiv, který často působí příliš poučně, když jej prezentují ženy, a příliš vážně, když se o to pokoušejí muži, ale Bakker jej zvládá jak s citlivostí, tak s obdivuhodným smyslem pro kulturní kontext.

Ovšem znovu je to Kellhus, kdo dominuje v každém smyslu toho slova. Proces, kterým prosadí svou vůli a vmanipuluje se do postavení proroka, je zprostředkován především zvenčí, s pomocí toho, jak ho se strachem, skepsí nebo extází vnímají ostatní; je to slušný kousek vytvořit postavu, jejíž vnitřní procesy a vnější aspekty jsou v naprostém rozporu, a která je přesto plně celistvá uvěřitelná. Stejně působivě se Bakkerovi daří dosáhnout dokonalé přesvědčivosti u Kellhusovy obrovské intelektuální převahy – což je výkon, který jiní spisovatelé vykreslující podobné postavy nezvládli zdaleka tak dobře.

Všechno to podpírá pečlivé budování světa. Eärwa je výtvor propracovaný do obrovské hloubky, jedinečný svými detaily, fascinující tradicemi a historií. Žádný aspekt nebyl opomenut; je to například jedno z mála fantasy prostředí, ve kterých jsem našla něco, co vypadá jako opravdová literatura – myslím tím literatura pro literaturu, ne pouhá atrapa nebo způsob, jakým autor prostřednictvím jednoho nebo dvou starých dokumentů propašuje pár várek informací. Vytvořit svět není tak těžké – zvládne to každý, kdo má trochu invence a dost času – ale vytvořit svět tak detailní, tak logický, tak prostoupený morální dvojznačností, jak se s tím setkáváme ve svých každodenních životech mimo fantasy, je mnohem obtížnější. Při odhlédnutí od magie a zrůdností si člověk připadá, jako by četl o místě stejně opravdovém (nebo opravdovém místě stejně přesvědčivě znovuobjeveném, jako je Řím Roberta Gravese). Rafinovanost a inteligence jsou to, co na každé úrovni tohoto impozantního románu informuje a podněcuje.

Svatá válka, stejně jako většina hlavních postav, stojí v závěru knihy na bodě obratu. Ale metapříběh – povaha a záměry Konzultu, příchod Druhé apokalypsy – se teprve začal odvíjet. Třetí díl (který, jak tomu rozumím, završuje pouze jednu část ještě většího příběhu), slibuje mnoho. Jak náleží k epické tradici, Válečný prorok není samostatný; na začátku je poskytnut souhrn předchozí knihy, není to však běžné „co se doposud stalo“ jako vodítko pro nové čtenáře, ale spíš pojmový průvodce světem, tématem a postavami, který poskytuje těm, kteří již první knihu četli, doplňkový kurs. Aby bylo možno náležitě ocenit velikost, záběr a sílu tohoto cyklu, nemluvě o jeho složité tématické stavbě, musí se číst od začátku. A číst by se měl. Jsou to knihy, které si zaslouží pozornost všech opravdových znalců fantasy – divoké, vášnivé, temně poetické a prudce originální.

Svatá válečná výprava, která má vyrvat z rukou jinověrců posvátné město Šimeh, se po dlouhých přípravách a vyjednáváních konečně dává na pochod. Před sebou má dálky, planiny zamořené přízraky, nekonečné pouště, nepoznaná strádání, ale také příslib kořisti a slávy. Především však jistotu, že v neznámé krajině číhá nepřítel. Jenže – co když se nebezpečnější nepřítel než ten, s nímž přišla bojovat, skrývá v jejích řadách?

Vojsko, jaké tento svět nespatřil tisíce let, s sebou unáší také postavy, které se v jeho řadách sešly z různých pohnutek v závěru románu První přichází tma. Čaroděj Achamian s obavami sleduje přibývající znamení, která věští Druhou apokalypsu a znovuzrození obávaného Neboha. Zmítaný výčitkami, že zrazuje vše, co pro něho doposud bylo důležité, netuší, že nejtěžší zkoušky teprve přijdou. Barbarský náčelník Cnaiür se ocitá výš, než kdy čekal, ale o to propastnější jsou hlubiny šílenství, do nichž může upadnout. A Kellhusovi, princi z neznáma, zřejmě není cizí nic, co mu může pomoci k získání většího vlivu nad Služebníky Klu, těžce postupujícími za svým cílem na jih.

Druhá kniha cyklu Princ ničeho kombinuje originálním způsobem epické bitvy, v nichž řinčí zbraně, s niternějšími bitvami ducha, které jsou sice tišší, ale možná právě ony rozhodují o osudu světa. (anotace)

• Autor: R. Scott Bakker
• Překlad: Petr Kotrle
• Formát: hardback
• Počet stran: 576
• Cena: 399 Kč
• Nakladatel: Triton, 2011