Koncem minulého roku vydalo nakladatelství Polaris další knihu Neala Ashera. Jmenuje se „V pavučině“ a přináší další příběh z vesmíru Řádu, společenství založeného na cestování runsibly (mimoprostorovými „branami“) a víceméně řízeného sítí umělých inteligencí. Na tuto skutečnost upozorňuje již styl obálky, která svým řešením připomíná obálku „Stahovače“.
Na právě teraformované planetě Samarkand došlo k havárii runsiblu, jejíž následky jsou srovnatelné s jaderným bombardováním. Pozemská bezpečnost havárii vyhodnotila jako sabotáž a posílá svého druhého nejlepšího agenta Iana Cormaka, aby celou záležitost vyšetřil. Ian musí přerušit téměř dokončenou práci na rozdělaném případu – likvidaci nebezpečné buňky separatistů, po třiceti letech se odpojit od přímého spojení s umělou inteligencí a celou záležitost vyřešit vlastním mozkem. Přitom má v patách pomstychtivého vůdce separatistické buňky s tlupou žoldnéřů a bláznivým robotickým mordýřem, zvaným „pan Jeřáb“. Na oběžné dráze planety Samarkand se navíc objevuje podivná, snad mimogalaktická entita zvaná Drak. Původně zdánlivě prostý případ se velice rychle komplikuje. Vyřeší Ian Cormac úspěšně případ a podaří se mu vůbec přežít?
Další Asherova kniha z vesmíru Řádu je tady. Přináší nám další reálie onoho podivného prostředí, kde se na obrovské vzdálenosti cestuje pomocí runsiblových bran a prakticky na vše dohlíží umělá inteligence. Akční příběh s prvky detektivky je poněkud civilnější, než byl Stahovač. Nenajdeme zde nic takového, jako byl robot Snajpr, společenství starých kapitánů nebo vhledy do mořského života. Příběh je spíše dobře napsanou akční dobrodružnou klasikou, odehrávající se sice v relativně exotickém, leč pro zkušeného čtenáře nijak zvlášť překvapivém prostředí.
I ve vesmíru runsiblových bran jsou místa, na která je nutno cestovat kosmickou lodí, když pro nic jiného, tak abyste na další planetu mohli instalovat runsibl, nebo přivézt kontraband. Prostor ovládaný řádem má své hranice a hranice znamenají pohraniční spory, nebo alespoň pašování. Řád má i své odpůrce – separatisty. Samotný vesmír také skrývá různá překvapení, takže se čtenář může těšit na relativně svižné vyprávění, ve kterém se vedle břitkého myšlení uplatní i rychlá střelba, taktizování, intriky, lsti a léčky. Seznámíme se pestrým panoptikem lidí a různých bytostí, ať už jde o „Draka“, drakomany, separatistické teroristy, roboty, androidy, pašeráky, ochránce zákona či pochybné obchodníky. Samozřejmostí je i trocha sexu, nepříliš výrazné exotiky a něco, coby se dalo s přimhouřením oka nazvat bitvou.
Celkově lze Asherovu knihu hodnotit jako velmi kvalitní dobrodružné čtení, které ale postrádá onu překvapivost, exotičnost a hlavně punc novosti, které jsme našli ve Stahovači. V pavučině rozhodně není špatný příběh, ale je „až druhý“ a nelze popřít fakt, že kdyby u nás vyšel jako první, celkové hodnocení by asi vycházelo trochu jinak. Přes výše uvedené a do značné míry subjektivní dojmy mohu čtenářům knihu doporučit, neboť v žebříčku dobrodružného čtiva stojí nad běžným průměrem.
To musite mit, je to super kniha 🙂
no me tahle kniha moc nebrala, musel jsem se premlouvat abych to docetl, stahovac o tridu vys
Stoprocentně přesná recenze, řekl bych. Myslím ale, že v Polarisu se rozhodli moudře, když nejprve vydali Stahovače. Kdyby byl první tenhle debut, asi by to u něj i skončilo. Neal Asher není nejlepším stylistou na světě, ani jeho postavy nemají zrovna extra propracovanou psychologii, a jeho knížky se nečtou úplně hladce, ale ten chlap má v sobě něco zajímavého, něco, kvůli čemu si koupím i Hranici Řádu. Mimochodem pokud jde o vymýšlení nejrůznějších tvorů, potvor a jiných stvoření, mohl by mu závidět i Mieville.
mi se zase tohle cetlo mnohem lepe nez Stahovac, kde jsem ke konci (i kdyz mne to hodne bavilo) mel dost co delat abych to docetl (na muj vkus tam bylo az moc rychlych “strihu” mezi jednoltivymi dejovymi liniemi, coz tady nastesti nebylo tak zle)
Snad mohu vyjádřit za reakci, že to byl opravdu úmysl (mnou propagovaný), vydat napřed atraktivnějšího, originálního Stahovače a pak se vrátit k “Pavučině”. Je dobré si uvědomit, že “V pavučině” je Asherova románová prvotina, a je to trochu znát. Ale mnoho autorů se nejdřív potřebuje dostat do tempa. Mohu snad nalákat, že “Hranice Řádu”, která vyjde letos, bude obsahovat jak hodně akce, tak nestvůry – lidské i nelidské – které za Stahovačem a Spatterjay nijak nezaostávají.
Oprava
Ale fuj, jakoupak reakci, samozřejmě redakci 🙂
kym nie erekci:)
Za takovou prvotinu se nikdo stydět nemusí. Stahovač byl opravdu lepší, ale jen o něco – s hodnocením plně souhlasím.
Vynikajuca kniha, osobne sa mi velmi páčila. Dufam, že aj “Hranice Řádu” budu aspoň take.BTW, prvu inteligentnú zbraň v našich končinách mal pravdepodobne Juro Jánošík. Podľa povestí sa jeho valaška k nemu cez sedem (podľa niekt. verzí až 9) zámkov prerúbala. :-))
Petr Kotrle – no já hlavně doufám, že Hranice Řádu bude obsahovat pokračování příběhu o Drakovi, protože v Pavučině jsme se vůbec nedozvěděli, co byl vlastně zač a co byl zač ten jeho energetický protějšek a proč ho chtěl Drak zlikvidovat a vůbec. Musím přiznat, že mě dost naštvalo, když to Asher utnul takhle nedovysvětlené. Mimochodem je škoda, že zničili pana Jeřába, jednoznačně nejzajímavější postavu Pavučiny :)))
To Ajax
Drak samozřejmě bude. Ještě několikrát. A rok poté, co vyšel Brass Man (už jen ten titul!) není žádné tajemství, že ani pan Jeřáb ještě neutrhl poslední ruku.
To Ajax
Drak samozřejmě bude. Ještě několikrát. A rok poté, co vyšel Brass Man (už jen ten titul!) není žádné tajemství, že ani pan Jeřáb ještě neutrhl poslední ruku.
jj, proti Stahovači to není zas takový nářez, ale přesto je to slušná kniha. 7/10 tomu sedí přesně.