V kůži Gardnera Dozoise – Swanwick Michael

Začínají jeho prvotinou The Empty Man (Prázdný muž), která vyšla ve Worlds of If v roce 1966 a nikdy se nedočkala dalšího vydání. Swanwick se svého přítele podrobně vyptává na zhruba padesát povídek a dva romány, probouzí vzpomínky, dobové teorie i anekdoty týkající se jejich vzniku, dopadu na čtenáře i smyslu. Tento dialog je čtenáři předkládán ve snadno čtivé formě otázek a odpovědí, prošpikovaných krátkými ukázkami textu všech povídek. Dozoisovo dílo je zde podrobené přísné kritice z hlediska kompozičních pravidel, i když se pochopitelně v průběhu rozhovoru objevují – pokud jde o chronologii – odskoky na odkazy dopředu i dozadu.

Výsledek toho silně zjednodušujícího a přísně dodrženého schématu je podobný tomu, co vznikne při aplikaci podobných pravidel při tvorbě umělého života. Dostaneme se Dozoisovi hluboko pod kůži, pokud jde o jeho autorské návyky, poznáme jeho vzdělání i vývoj. Máme tu čest pozorovat pitvu jeho dokončených prací – včetně některých zavržených začátků a autorských oprav textů – přičemž pochopíme, jak se dává dobrý text dohromady. Máme zde jakousi kvazi autobiografii jak autora, tak  tazatele a dokonce i některých dalších blízkých osob, jakými je například Jack Dann, častý Dozoisův spolupracovník. Poznáme šťastné i obtížné chvíle spojené s vydáváním SF, její vývoj a zrání od opojných dob New Wave přes kyberpunk a dále.

Většině povídek jsou zasvěceny dvě až tři stránky knihy, i když ty klíčové – jako třeba Pouta moře (Tanec s Ježíšem, Laser-books 2000), The City of God a Strangers – dostaly větší prostor. Třetí účastník rozhovoru, Dozoisova manželka Susan Casper, se také zapojí, když jde řeč o dvou povídkách, na kterých s manželem spolupracovala – The Clowns a Send No Money.

Co autorovi fanoušci nevidí

Kniha, která by mohla být v méně zkušených rukou velice snadno nudným textem plným ješitnosti, se místo toho rozvinula v podnětný, podmanivý a autenticky lidský text, který je přitom schopen oslovit široké publikum. Dlouholetí spisovatelé, autoři-přátelé i každý čtenář s více než povrchním zájem o SF zde najde spoustu materiálu k zamyšlení a sebereflexi.

Co z tohoto potenciálně uzívaného projektu udělalo tahák? Lví zásluhu na tom mají silné osobnosti a  nadšení obou aktérů. Jak Swanwick, tak Dozois přistoupili ke svému rozhovoru s humorem, pokorou, pýchou i radostí.  Zabývají se Dozoisovými povídkami s tou správnou mírou respektu a neúcty. Dozois se nebojí označit své rané práce jako „snobské“ a prohlašuje, že asi sotva ovlivnily běh západní civilizace – dokonce ani SF.  Ale na druhé straně to bylo jeho řemeslo, způsob, jak se rozhodl investovat svou energii, kam zaměřit své vize, takže je oprávněně hrdý na vrcholky své kariéry. Stejně tak předvádí Swanwick, který v knize funguje jednak jako průvodce oborem a jednak jako Dozoisův spoluspiklenec, jasnozřivý pohled na celý proces psaní povídek, na vrcholné chvíle slávy i na směšné stránky, které obor oslabují.

Ze všeho nejvíc je patrné dlouhé přátelství obou protagonistů, které zajišťuje, že otázky jdou přímo k věci. Chybějí zde bezvýznamné, bez znalosti pozadí polovičatě formulované dotazy, které zahlcují mnohé rozhovory. Swanwick neúnavně a násilně z Dozoise páčí symboliku jeho povídek a vytváří skoro soupis fint a literárních triků, které tento autor rád používá, současně nám tím ale umožňuje vychutnat si vzory, které se prolínají Dozoisovou karérou. Navíc, přestože byl text nepochybně zredigován, aby zmizely mlhavosti a slepé uličky normálního rozhovoru, zachovává si přirozenost, která nám umožňuje s rozkoší mu naslouchat. A nakonec si svůj díl potlesku zaslouží i Michael Walsh z Old Earth Books za to, že vydal takovouto nekomerční knihu.

Jediná věc, kterou můžete udělat bezprostředně poté, kdy odložíte tento svazek, je sáhnout po velkém Dozoisově souboru povídek Strange Days, který vydalo NESFA Press na oslavu jeho účasti jako čestného hosta na Worldconu. Je to typická ukázka štědré snaživosti NESFA Press, skutečná pocta autorovi. Najdete zde množství pojednání o Dozoisovi a jeho díle od četných autorů, stejně tak jako mnohé povídky, o kterých se diskutuje v naší knize. Pokryty jsou zde roky 1973 – 1999, včetně řady spoluprácí se Swanwickem, Dannem a Casperovou, a dokazuje to, že veškerá péče a láska věnovaná Dozoisovu psaní nebyla vynaložena nadarmo.

Tento nenahraditelný svazek se připojuje k malé, vybrané skupině knih, které umožňují čtenáři, aby nahlédl do vnitřního světa psaní a vydávání SF.  Napadá mne kniha Normana Spinrada Science Fiction in the Real World (1990) a dvě knihy rozhovorů Charlese Platta nazvané Dreammakers (1980 a 1983), pak snad ještě pár částí z několika málo autobiografií významných osobností SF, ale, bohužel, už nic moc dalšího.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Dr. Ivan Tomek
First appeared in SF Site, translation published by kind permission of the author.

Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.