Pokud připočteme grafickou novelu Yokai a Vesmírného Usagiho, v němž se oblíbený samuraj také mihl (odhlédneme-li od faktu, že jeho potomstvo v daleké budoucnosti jako by mu z oka vypadlo), v dvacátém prvním dílu Usagiho řady se s králíkem setkáváme vlastně po třiadvacáté. A pořád nás nezačal nudit.
 |
Z periferní oblasti provincie Geishu se řinou nepřívětivé zprávy. Rozšířil se v ní mor. Lord Noriyuki proto posílá svou tělesnou stráž, vynikající šermířku Tomoe, aby oblast navštívila a zjistila co a jak. Ta však po příjezdu na dané místo zjišťuje, že celá záležitost je mnohem zlověstnější. Tamní vesničané totiž objevili kamejku, rostlinu indikující zlato. Netrvalo dlouho a vesnici zaplavili cizí samurajové, kteří místní domorodce zotročili k těžbě.
Jedenadvacátý Usagi s podtitulem Matka hor je specifický skutečností, že králičí hrdina v něm hraje až třetí housle. Hlavními postavami jsou tentokrát Tomoe a její sestřenka, zákeřná frenetická psychopatka Noriko, která šéfuje odtrokářům a s kopáči se rozhodně nepárá. Naštěstí byl poblíž (jako vždycky) i Usagi, takže Tomoe nestojí proti ohromné přesile sama.
To však není jediný aspekt, který Matku hor odlišuje od většiny ostatních Usagiho knih. Na rozdíl od nich totiž není štěpená do několika krátkých povídek, ale vypráví jeden celistvý příběh. V něm nejen rozkrývá mnohé z minulosti oblíbené postavy Tomoe, ale zároveň připravuje živnou půdu na další část, která se bude jmenovat Příběh Tomoe. A na ni je třeba se těšit. Tomoina nemesis Noriko je totiž postavou šťavnatou a souboj těchto slečen bude dozajista parádní záležitostí, i kdyby se třeba neodehrával v plavkách a bahně.
Zbylé propriety příběhu vám budou povědomé. Zrada (intriky proradného poradce lorda Noriyukiho proti Tomoe) na straně jedné, čest na druhé – to celé doprovázeno písní katan. Oproti některým kratším Usagiho příběhům Matka hor lehce zaostává, místy působí oproti úsečnému stylu minipovídek zdlouhavě, navíc je jen první částí delšího příběhu, čímž jí chybí řádná pointa, ale pořád je to skvělé oddychové počtení. Stan Sakai je zkrátka jistota.
Usagi je tak v podstatě jako italská kuchyně. I když je náhodou průměrný, je pořád hodně dobrý.
| 70 % |
|
