Pro Balkánce může mít ďábel mnoho podob: poťouchlý skřítek Leši, rohatý bůh Crnobog, nebo Smrtka, číhající na svou oběť u křižovatek cest či za zakázanými dveřmi. Mohl jím být i Noc, druhorozený syn Baby Rogy, který jezdí v lesích na černém koni. A nově si připsal další vtělení – v podobě tygra.
 |
V nepojmenované zemi cestuje mladá lékařka Natálie se svou kolegyní Zórou za cílem své dobrovolnické mise – naočkovat děti ze sirotčince ve městě Brejevina. Je to už za hranicí původně znepřátelené strany a jejich úkol je součástí mírových aktivit. Země byla kdysi jednotná, ale pak přišla válka… A vzala zemi duši, lidem životy, zvířatům klid a všemu kolem smysl. Mladé ženy, obě ještě vnitřně rozjitřené, jedou autem se staženými okénky, protože panuje velké vedro, a cestou zažívají nejeden těžký okamžik, když narážejí na tupohlavost celníků, pověrčivé vesničany i bídu dětí v ústavní péči.
Ale ten nejhorší moment přichází, když se Natálie dozví o smrti svého milovaného dědečka. Stejně jako on si vybrala medicínu a pojilo je i tajné spiklenectví, avšak i pro ji zůstává záhadou, proč onkologicky nemocný dědeček těsně před tušenou smrtí odjel do jakéhosi zapadlého Zdrevkova, o kterém Natálie ani nikdy neslyšela. Než se jí však podaří vykonat pro mrtvého poslední službu a vyzdvihnout jeho osobní věci, zavedou nás Natáliny vzpomínky na neuvěřitelná místa a zprostředkují nám naprosto magické příběhy…
Vesnička Galina není ani na mapě, najdete ji jen tak, že vám někdo velmi podrobně popíše cestu. Stojí to ale za to, protože jinde byste možná nepotkali tolik zajímavých obyvatel. Jejich osudy jsou trochu jako ze starých mýtů a pohádek: lovec Dariša se umí proměnit v medvěda, řezník Luka si nechá podstrčit místo své vyvolené jinou nevěstu, v lesích nad vesnicí se údajně objeví tygr… Lidé tu do té doby žijí poklidně, jakoby se tu snad zastavil čas. Jsou ochotni uvěřit lecčemu a exotického tvora poznají až z obrázku v knížce.
Tygrova žena je tak částečně výplodem jejich fantazie, částečně však i pravdou o nich samotných, před kterou neobstojí ani silné osobnosti jako matka Vera, pastevec Vladiša či vzdělaný místní lékárník. Osud bezejmenné „tygrovy ženy“ nakonec zůstává neznámý, protože jako jediná muslimka v křesťanské obci představuje především paralelu ke konfliktu, který svět „venku“ trhá na kusy. Stejně tak i samotný tygr zůstává symbolem strachu, který nelze polapit a zabít.
Téa Obrechtová je mistrná vypravěčka, je úplně jedno, na které stránce nalistujete, stejně vás namátkou vybraný odstavec chytí a nepustí. Umí čtenáře napínat pomocí střídání dějových linií a nebojí se odcitovat v retrospekcích celé rozhovory (a je až s podivem, jak detailně si je pamatuje!) Ze stránek přímo dýchá kouzlo balkánského folkloru, atmosféra úrodných vesnic s ovocnými sady a lipovými háji, vůně všudypřítomné ořechové rakije, paprikové čalamády ajvar a česneku na šňůrkách pod krokvemi.
Právě v takovém prostředí vyrůstal Natáliin dědeček, který se prostřednictvím dvou oblíbených příběhů – o nesmrtelném muži a o tygrově ženě – snaží předat své vnučce veškerou svou životní moudrost. Avšak i on má jednu zvláštnost. Celý jeho život se točí kolem Kiplingovy Knihy džunglí, kterou nosí všude s sebou a kterou jednou – možná neprozřetelně – riskuje v sázce, kterou uzavře s Gavranem Gailé, synovcem Smrti. Ten se nejen nemůže utopit ani se zátěží na dně rybníka, ale navíc dokáže věštit lidem smrt z kávové sedliny. Jeho předpověď se vyplní i v dědečkově případě a ohmataná knížka o Mauglím a tygrovi Šér Chánovi se už nikdy nenajde… A tak se nakonec převyprávěné příběhy propletou se skutečným životem, až hranice mezi nimi splývá a nikdo si nemůže být jist, zda se to skutečně nestalo.
A kdo by se divil? Vždyť už samotná místa, kde se měly všechny ty úžasné báchorky odehrát, jsou jako vystřižená z Pohádek tisíce a jedné noci: nad širokými řekami klenou vznešené mosty s lesklými strážními věžemi, městy zní zurčení tisíce fontánek a k oblakům ční hrdě špice minaretů…
A tak podmanivý duch balkánské kultury jako jediný poskytuje hrdince oporu ve světě, zdevastovaném válečným konfliktem. Přestože sama nebyla přímo válečnými hrůzami dotčena, její život už nikdy nebyl takový, jaký by mohl být, kdyby každodenní rozhodování neovlivňovala neustále přítomná hrozba. Natálie jako mladá dívka ani moc nerozuměla, oč v bojích jde, ale i tak měla vztek, že nemůže nikam jet, nic dělat, ani nikým se stát. A když se v sedmnácti letech dočkala konce války, musela se zase vyrovnat s důsledky, které její zemi potkaly, a i za těchto okolností žít nějak dál svůj život. Když tohle člověk čte, najednou si uvědomí, jak zdrcující dokáže být válečný konflikt právě v moderním době, kdy můžeme přijít o tolik životních možností!
V tomhle světle pak vidí naprostou necivilizovanost na řešení konfliktů se zbraní v ruce. Autorka zároveň mezi řádky podává i svědectví o statečnosti místních obyvatel, kteří se snažili i v období leteckých náletů udržet si co nejdéle zdání běžného dne, nebo vyjadřovali protestními akcemi svůj vzdor vůči válečnému dění. Však také scéna v restaurantu Amovarka, kde si jediní dva hosté pochutnávají na vybraných lahůdkách, a za zády mají právě bombardované město Sarobor, patří k těm nejpůsobivějším místům knihy.
Ono ale vůbec není nutné popisovat nějaké konkrétní válečné operace, stačí jen zmínka o drobných změnách ve zvycích Natáliina dědečka, třeba při pražení semínek, aby člověka zamrazilo… A druhým dechem nezastírá autorka ani důkazy o zdecimované morálce válkou postižených obyvatel, kteří před požárem neukryjí svá hospodářská zvířata a nechají je raději uškvařit, než by jim je měli potenciálně sebrat nepřátelští vojáci… Válka nekončí vítězným pokřikem/úsměvem/šlukem superhrdiny, jak se nám snaží namluvit hollywoodské bijáky, ale zůstává v lidech dál, po generace…
Netřeba se vůbec dál dohadovat, že za nepojmenovanou zemí se skrývá bývalá Jugoslávie, odkud Téa Obrechtová pochází. S rodiči však emigrovala a žila pak na Kypru a v Káhiře, nakonec zakotvila v USA. Občas svou rodnou zem navštíví, aby se podívala za babičkou a také sesbírala potřebný materiál pro svůj román. Tygrova žena, nesoucí silné autobiografické prvky, se tak stala i způsobem, jak se sama autorka poprala se svou minulostí.
V anglofonním literárním světě způsobila svou prvotinou naprostou senzaci a vyvolala u recenzentů potřebu hádat, jaká reálná města odpovídají těm fiktivním z románu (např. pod Saroborem je obvykle identifikován Mostar). Dosud zcela neznámá Téa Obrechtová získala dokonce prestižní britskou cenu Orange Prize 2011 a list The New York Times ji zařadil mezi dvacet nejnadanějších současných spisovatelů ve věku do 40 let. A vy teď máte možnost si toto pozoruhodné dílo přečíst ve vynikajícím českém překladu Barbory Punge Puchalské, tak ji nepromarněte.
Až půjdete do knihkupectví a zahlédnete knihu v příznačně oranžovém přebalu s velkýma tygříma očima, tak po ní určitě sáhněte.
Název: Tygrova žena
Autor: Téa Obrechtová
Forma: hardback
Počet stran: 320
Cena: 379 Kč
Vydal: Argo, 2013
příšerná obálka, výborná recenze