Tucet jubilantů v jednom balení

Kniha obsahuje dvanáct textů. Devět z nich jsou povídky kratší a střední délky. Zbývající tři jsou novely, které by se svou délkou klidně mohly vyjít samostatně, což se i v jednom případě (Bratislavská bludička) stalo. Struktura knihy se dělí mezí základní žánry fantastiky – horor, fantay, sci-fi. Tak nebudeme nic vymýšlet a tohoto řazení se budeme v recenzi držet.

Horory

Není nadto otevřít sborník povídkou od Jiřího Pavlovského. Spolu s Markem Dobešem vytvořili detektivní parodii na zombie-horory. Text prošpikovaný hláškami a cynismem je vtipně vypointován, navíc autoři jen pár detaily skvěle nastínili (ne)soužití živých s nemrtvými.

Podobně humorně pojal svůj text Martin Kolář. Pátrání po sériovém vrahovi mladých dívek vidíme z pohledu mentálně zaostalého hlavního hrdiny. Kolář brilantně zachytil prostředí amerického maloměsta a jeho dílko se dá chápat jako pocta hororům Stephena Kinga.

Do třetice je v hororové sekci Hnízdečko od Jana Poláčka, vážněji pojatý text o muži vyléčeném z mozkové choroby pomocí myší tkáně. Jenže táto léčba má vedlejší efekt. Hrdina má schopnost vyhrávat v kasinech, což se nelíbí ostrým hochům, kteří prosazují nepsané pravidlo, že kasino nakonec vždy vyhraje. Uchyluje se do útočiště svého bývalého domova, kde žijí jeho staří známí – potkani, s nimiž má hrdina velmi zvláštní vztah, a proto věří, že mu dokážou pomoci.

Ke všem třem pracím se dá říct, že jsou velmi dobře napsané, propracované a hlavně hororově vypointované.

Fantasy

Čtyři fantasy povídky otevírá Slovenka Alexandra Pavelková. Léčitelka Vimka má tentokrát velmi neobvyklého pacienta, ale jejím posláním je prostě pomoci všem potřebným. Saša má asi ze všech českých a slovenských autorů nejblíže k Sapkowskému Zaklínači, i když stylem zůstává svá. Daří se jí zachytit tragičnost událostí, atmosféru méně osídlených oblastí a zvládá inteligentní dialogy, v nichž je Sapkowski mistr.

Vtipálek Pavlovský se dostal i mezi povídky fantasy. Tentokrát se pustil do ikony sword and sorcery žánru Conana a je v tom dobrý. Tak dobrý, že by si měl dát bacha na houf naštvaných Conanových fanoušků.

V textu Juraje Červenáka se nejdřív podíváme na masakr křesťanských sil v bitvě u Moháče a pak s utíkajícími hrdiny zamíříme do lužních lesů v blízkosti Dunaje. Text bravurně propojuje historické reálie a autorovu tvořivost, se kterou vytváří i zajímavou variaci na úmrtí Ludvíka Jagellonského.

Pomalu ale jistě se dostáváme k první dlouhé práci. Novela Bratislavská bludička propojuje gangsterské prostředí s nadpřirozenými bytostmi. A jak už to bývá u autorů něžného pohlaví, odehrává se na pozadí hlavního příběhu (pátrání po sestře jednoho z gangsterů) vznik vztahu mezi hlavními hrdiny. Lenona Štiblaríková je v Čechách takřka neznámá autorka, ale po přečtení jejího textu ji nejeden čtenář začne sledovat pozorněji.

Science fiction

Čtrnáctý rok na guláši vypráví o skupině vědců, kteří jsou už dlouhá léta drženi na Sibiři v karanténě. S jejich smrtí by snad mohla zmizet hrozivá epidemie. Ta se však objevuje i v další oblasti a vědci jsou přesunuti, aby pomohli svými zkušenostmi zabránit dalšímu šíření nemoci. Kde však brát motivaci hrdinů, kteří jsou zhnuseni s tím, jak s nimi život naložil? Povídka má překvapivý závěr, který je však vzhledem k mentalitě hrdinů logický.

Následují dvě povídky motivované cestováním v čase. Ta od Martina Koutného je, dá se říct, klasická, dobře propracovaná, se dvěma časovými liniemi, které si kvalitou nezadají. Annin čas je pak časovka podivná, skoro psychedelická. Pro svoji čtenářskou nevstřícnost se dá považovat za jedinou slabší stránku sborníku.

A následuje finiš – dvě novely nejen na cenu ASFFH nominované, ale dokonce ve svých ročnících vítězné. František Novotný se pustil do alternativní historie, při niž zaplesá srdce pravého vlastence. Autor v úvodu textu využívá znalost námořní terminologie a pak pomalu přejde do oblasti vývoje zbraní a špionážní zápletky. Navíc text obohatil o odkaz k jednomu velikánovi české literatury.

Vilma Kadlečková pak přispěla novelou ze svého argenitového světa. Příběh se odehrává na Měsíci a vypráví o několika hrdinech, jejichž osudy se postupně prolínají. Text je to vynikající, jen vyžaduje značnou čtenářovu pozornost.

Tak, a jsme na konci. Po přečtení sborníku nabudete pocit, že jste svůj čas věnovali kvalitní a pestré knize. ASFFH se projevilo jako síto dobrých a tu a tam i výjimečných textů. V závěru jsou pak obsaženy doprovodné texty, z nichž nelze opomenout výborný doslov Zdeňka Rampase, který na pár stranách shrnul vývoj a důležité osoby v dějinách organizace Akademie.

Přesto se najdou maličkosti, které při čtení knihy zamrzí. Jednak je to absence úvodu, jenž by čtenáře ke čtení knihy nabudil. Přitom máme ve svých publicistických řadách spoustu talentovaných lidí, kteří by to jistě zvládli. No a pak je to jedna dost zásadní chyba v jednom z medailonků u povídek. Ta zamrzí hlavně zkušené čtenáře české fantastiky. Já vím, je to hloupůstka, ale prostě je tam. To jsou však jediné kaňky na sborníku, jejž po přečtení jistě umístíte na čestné místo ve své knihovně.