Trnový princ – Mark Lawrence

Kralevic Jorg však má před dnešními puberťáky lehký náskok. Tvrdému světu dospělců musel čelit již v necelých deseti letech, kdy byli jeho matka a mladší bratr zákeřně a brutálně zavražděni (do čehož se počítá i opakované znásilňování). Sám Jorg přežil jenom díky štěstěně, kdy jeho pád zachytil trnovník. Nechal mu tak na celou událost doživotní památku v podobě kvanta jizev v místech, kde se do chlapcova těla zarážely jedovaté trny.

Jizvy, které mu neustále připomínají touhu po odplatě.

Jeho motivace však směřují dál než jen k patřičně krvavé vendetě. Do patnácti chce být Jorg králem jedné ze zemí Roztříštěné říše, jejíž vladaři se, tak trochu po vzoru Martinových her o trůny, přetahují o možnost stát se císařem. Svět tak představuje jednu velkou šachovnici a Jorg, se svojí bandou zločinců, vrahounů a psychopatů, k níž se po útěku z domova přidal, rozhodně nebude pouhým pěšákem.

Přestože jsem nadhodil Píseň ledu a ohně George R. R. Martina, Trnový princ s ní kromě základní myšlenky světa rozděleného na malá královstvíčka soupeřící mezi sebou nemá mnoho společného. Lawrence ani nejeví ambice se s Martinovým opusem jakkoliv poměřovat. Namísto psychologických her za oponou, namísto intrik a věrohodných postav a jejich motivací představuje čtenáři přímočarý příběh plný násilí a hlášek. Příběh, který označujeme za jednohubku. Toto označení rozhodně není ostuda, někdy je potřeba se „pouze“ duchaprostě bavit.

Že je Trnový princ zábava veliká, je zásluha především Jorgova. Chlapec má v sobě tolik zla, že by si kněz z Exorcisty při pohledu do jeho duše sám raději vyřízl srdce z těla. Čistě pro případ, že by Jorga napadlo si s ním pohrát trochu důmyslněji. Jenomže cynismus (či nihilismus), s jakým kráčí po světě, který zprvu evokuje historický obraz, než vyjde najevo, že je vlastně jakousi magičtější verzí postapokalyptické vidiny Země, je sympaticky odzbrojující, nehledě na skutečnost, že má i něco do sebe. Vztah k lidem doopravdy může být slabinou.

Lawrencova kniha je akční i vtipná, odsýpá velikou rychlostí. Chcete-li se nad ní zamýšlet, možná byste v ní mohli vidět alegorii právě na složitý čas puberty, konflikty s rodiči, jimž chceme vzdorovat a zároveň jim dávat důvod, proč být na svou ratolest pyšný, na konflikty se sebou samým. Nejsem si však docela jist, že byl Trnový princ takto zamýšlen, a tudíž byste možná bádali nad smyslem života hovnivála. Zůstaňme u „prostě jednohubka“.

Trnový princ totiž také trpí řadou jednohubkových slabin a neduhů. Jorg je de facto jedinou perfektně prokreslenou a vyvíjející se postavou, tři nebo čtyři další jsou v tomto směru lehce nadprůměrné, zbytek pak velice snadno zaměnitelný. Příběh je veden „z bodu A, přes akci, do bodu B k další akci“. Mnohem víc však naštve fakt, kolikrát v příběhu Jorgovi řešení jeho momentálního problému prakticky spadne do klína. I to se však dá, především právě díky zmiňované Jorgově osobnosti a osobitosti, povětšinou překousnout. Ve jménu zábavy a oddechu. Načež přijde poslední čtvrtina.

Ta je nezvládnutá nejen autorsky (jako by Lawrence buď nevěděl, jak Trnového prince skončit, nebo toho měl připraveného naopak moc, a tak musel zkracovat, vystřihovat a tůrovat tempo), ale i redakčně. Pravda, v průběhu textu se několikrát objevily části, v nichž autor protiřečí sám sobě (např. pasáž, kdy na scénu vejde nová postava hned pojmenována jménem, přestože Jorg o pár stránek dále tvrdí, že si na její jméno nemohl až doteď vzpomenout – přičemž kniha je samozřejmě psána z jeho pohledu), ale když v závěru bojuje princ svým skvostným mečem schopným projít i brněním (na čemž jsou dané soubojové scény postaveny), přičemž z textu vyplývá, že jej při sobě vůbec NEMĚL MÍT… Na vině je samozřejmě autorova nezkušenost, ale jakýkoliv (původní) redaktor by si přesně těchto neduhů měl povšimnout.

Vzato kolem a kolem, Trnový princ patří do jednoho pytle s lepšími jednohubkami. Po značnou část stránkáže (po vzoru „stopáže“) je dokonce velice dobrý, čtivý a zábavný. A jelikož je to autorova prvotina, vidím v něm i naději do budoucna. Slabší závěr mě od dalších dílů trilogie Roztříštěná říše rozhodně neodradí.