Trix Solier – Čarodějův učeň – Lukjaněnko Sergej

Státní převraty občas dovedou pěkně zaskočit – obzvlášť když jste pubertální syn půlvévody, jehož spoluvladař (půlvévoda číslo dvě) dojde k názoru, že dva poloviční vévodové jsou vlastně strašlivě nepraktická záležitost; bohatě postačí jeden. To se pak v jednu chvíli mírumilovně nudíte v přijímacím sále a najednou šup, a už vás strkají do zatuchlé kobky, tátu s mámou při převratu zabijí a podobný osud čeká i vás. A navíc vám z kabátu odřežou knoflíky.

Právě tohle potkalo Trixe Soliera, měl ovšem to štěstí, že se nepřátelskému vévodovi ze strategických důvodů hodil více živý a na svobodě (vskutku, jak lépe přinutíte vlastního nezdárného syna, aby neusnul na vavřínech, než stínem přeživšího mstitele?). Trix je tedy ušetřen a vypuštěn do výběhu. A jako správný mladý šlechtic odkojený hrdinskými kronikami a letopisy ví, co musí udělat: Mocně vyrazit proti uzurpátorovi, krutě se pomstít a slavně získat svou zemi a svou čest nazpátek. A k tomu potřebuje… Cože k tomu vlastně potřebuje?

Dřív, než se začtete do Trixe Soliera, si musíte uvědomit jednu věc: Je to humorná knížka pro děti. S tím souvisí, že vše – počínaje postavami, přes dějovou linku a konče vtípky – je poněkud jednodušší.

Hrdina putuje spíše poklidným tempem, získává přátele, v bahně mu nikdo hubu nevymáchá, pokud se ocitne v nebezpečí, vždycky se zjeví někdo, kdo mu (nezištně) pomůže. Bitky se odehrávají bez krve a napětí, hlavně abychom se zasmáli, a z chování hlavního hrdiny někdy máme pocit, že mu není čtrnáct, ale deset.

Trix je čistý jako lilie, nezkažený a upřímně věří dobro, čímž se vůbec nepodobá typu hrdinů, na jaké jsme v moderní dětské fantastice zvyklí – aby obstáli v podlém světě dospělých, musejí být ještě zákeřnější skety než oni (Artemis Fowl, Nathaniel z Bartimaeovy trilogie). Trixova starosvětská nevinnost má něco do sebe a dovede pozvednout na duchu, ale na druhou stranu mnohdy bývá naivní až běda.

Humor je založený především na konverzačních situacích (velice povedených, dají se tu najít opravdu skvostné hlášky), na konfliktu hrdinská kronika versus krutá realita (ale ne zas tak krutá, spíš jen mile úsměvná) a na průnicích současného světa do fantastického, což se občas povede (vynález strategie fastfoodu) a občas moc ne (kniha hudebních, zábavních a dalších užitečných kouzel jménem Ajpod). Každému čtenáři samozřejmě sedí něco jiného, ale blahosklonné poznámky, kde se autor obrací přímo ke čtenáři, aby mu tohle či ono vysvětlil („Ano, milé děti, onen tajemný chlapec byl právě ten, který…“), si Lukjaněnko odpustit mohl.

Trix Solier je prostě pohádka. Možná naivní a občas až moc odlehčená, ale takový je účel pohádek. Je to knížka čtivá a zábavná, jednoduchá a plná čiré radosti; občas je pěkné věřit, že upřímným, nezakaleným přáním lze změnit svět. Jen musíte být ochotni přistoupit na autorovu hru. Mít desetileté dítě nebo sourozence, tak nezaváhám. Zaváhám jedině, pokud bych ji měla doporučit lidem, kteří k infantilním příběhům ani občasným návratům do dětství netíhnou. Pro vás Trixe Soliera raději opravdu ne.

Je mu čtrnáct, je následníkem trůnu a většinu času věnuje četbě knih a starých letopisů. Těch doporučených, ale mnohem raději těch nedoporučených. Ze dne na den se z Trixe Soliera stává sirotek a osamělý psanec na útěku. Naštěstí se Trix narodil s darem, o němž nikdo ani netušil. Pomůže mu studium magie u Radiona Šťovíčka pomstít rodiče a vrátit se na trůn? * Vtipná a čtivá fantasy nezapře svého autora, který se sice poprvé, ale zato maximálně zdařile pouští na pole literatury pro mládež. (anotace)

• Autor: Sergej Lukjaněnko
• Překlad: Iva Dvořáková
• Formát: hardback
• Počet stran: 424
• Cena: 298 Kč
• Nakladatel: Argo, Triton, 2010

Petra Babuláková (redaktor)

petra.babulako­va@fantasypla­net.cz