Třetí kniha krve – Barker Clive

Tvorba anglického hororového autora Cliva Barkera je českému čtenáři už ve většině přístupná. A musíme si přiznat, že si našel mnoho svých příznivců mezi čtenáři tohoto žánru. Proto se asi našlo dost lidí, kteří v duši děkovali nakl. Laser za další díl z povídkového cyklu Knihy krve. Tato kniha (v orig. Book of Blood 3.) vyšla v roce 1984 a obsahuje pět povídek. Většina v sobě nese typické prvky Barkerova stylu. Jmenoval bych – absurdní situaci a atypické myšlenkové pochody hlavních hrdinů. Na rozdíl od Stephena Kinga používá C.Barker nezvyklé slovní obraty a  ve větší šíři využívá své snové imaginace. Kniha obsahuje povídky : Syn celuloidu, Král Syrohlav, Zpověď (pornografova) rubáše,  Obětní beránci a Ostatky.

          Povídka Syn celuloidu je podle mne typickou ukázkou autorova myšlení. Jak název napovídá, děj se odehrává v kině a obsahuje neuvěřitelné obrazy, které nejste hned schopni poskládat do logického vzorce. Je to typ příběhu, kdy hrdinové jsou uzavřeny v malém prostoru a nemají šanci z něj uniknout. Svoji hrůzu si musí prožít na do úplného konce. Závěrečné jednání Vás dozajista překvapí.
         Král Syrohlav osobně považuji za dobrý příběh, ale tak úplně mi nepasuje mi do Barkerovi charakteristiky, nebo do celkové ducha tohoto výběru. Děj povídky je banální s předem odhadnutelný závěrem. Příběh osvobozeného mýtického monstra, které začne řádit v poklidné anglické vesnici, je plný krve a zvířecího násilí, ale postrádá jakési tajemno a prvek překvapení. I důvod jeho konce není dost vysvětlený. Jde o dobře sepsaný hororový příběh, ale hodil by se do nějakého jiného výboru povídek. Očividně Barker v tomto příběhu čerpal z mytologie, ale přes všechnu snahu se mi nepodařilo v žádné knize či slovníku o mytologii najít odkaz na tuto postavu.
           Zato v povídce Zpověď (pornografova) rubáše si určitě zlepšíte chuť. Je to vlastně takový mix duchařského příběhu s tvrdou gangsterkou jako od R.Chandlera. Obsahuje postavy jako mafiánský boss, podplatní policisté, chladnokrevní bodyguardi a samozřejmě nevinnou obět jejich kšeftů. Příběh účetního Glasse, který pracuje pro podsvětí ale nechce si to připustit, svojí fantastikou a chladnokrevností přesahuje rámec kvality u tohoto žánru. Dokud člověk neuskuteční pomstu, nebude mít jeho mrtvá duše klid.
        Poslední dvě povídky, Obětní beránci a Ostatky, mají jeden společný rys. Hlavní postavy v sobě skrývají takovou dickensovskou povahu hrdinů smířených se svým osudem. V naprosté oddanosti jsou vstříc svému osudu. Povídka Obětní beránci se odehrává na opuštěném kamenném ostrůvku, na kterém ztroskotá jachta se čtyřmi mladými lidmi. Hlavní postavou je dívka, které je zcela netečná ke všemu, co se kolem ní děje. Má jen jeden sen a ten je mimo její dosah. Její znuděnost životem skvěle vykresluje erotická scéna v kuchyňce, kde dotěrnému nápadníkovi prostě ve stoje „dá“ a přitom stále chystá snídani. Ještě lépe vystihuje atmosféru příběhu postava rybáře, který přijal smrt jako něco naprosto oprávněný trest mrtvých.
          Stejného ražení je i postava z povídky Ostatky, bisexuálního prostituta Gavina, který v ulicích Londýna vede uspokojivý a výnosný život. To se vše změní v momentě, kdy se připlete do vztahu staršího muže a jeho tajemného dřevěného artefaktu v bytě. Stejně jako v povídce Král Syrohlav i zde Barker používá jakési mystické postavy, požírače duše. Gavin stejně jako v předešlém příběhu se v jistém okamžiku vzdává vrozené lidské vlastnosti bojovat o svůj život a zcela se poddá svému nekompromisnímu konci.
           Kniha je doplněna barevnými kresbami slovenského ilustrátora Juraje Maxona, z nichž obálková ilustrace zcela jasně u čtenářů asociuje detailní záběr z nějakého silně nemravného filmu. Jisté výhrady mám ale k překladu. I když jsem se zavázal, že si nebudu stěžovat na překladatele, sám anglicky moc neumím a originál neznám, tentokrát mi to ale nedá, abych neupozornil na jisté věci. A myslím, že to nejsou tiskařské chyby. Uvedu třeba věty: „ Mimo terénní zahloubeninu nebylo podél cesty ..“, „Zapovězený tělesný život se přiházel jiným lidem.“ nebo „.. mužíček jménem Henry B., jenž neustále repetil a předváděl denně…“ Tyto výrazy mi nedávají smysl. Jak jsem si zjistil z databáze, překladatel Ivar Tichý pracuje v širokém záběru žánrů (od ženských románů V.C.Andrewsové , přes klasika A. Myrera k ufologie až po horory) a to je možná chyba.