Po dlouhém a netrpělivém očekávání se na trhu objevila sbírka „Totální ztráta rozměru“ od
(pra)otce českého kyberpunku Jiřího W. Procházky. Autor sám zřejmě při tvorbě titulu netušil, jak dalece bude název korespondovat s osudem knihy – sbírka totiž „ztratila“ časový rozměr a místo v prosinci 2003 se objevila (jistě k nemalé nelibosti nejen autora, ale i nedočkavého čtenářstva) na trhu až v březnu roku 2004.
Obálku zdobí působivý obrázek Martina Zhoufa, bohužel oříznutý tak, aby zapadl do charakteristické úpravy obálky edice „Století české sci-fi“. Velkolepá a svým způsobem i děsivá scéna na obrázku je ilustrací k jedné scéně z novely „Transmise – Říše tiché smrti“, jež tvoří poslední třetinu knihy. Další Zhoufovy grafiky se nalézají na začátku jednotlivých částí publikace.
Jak je naznačeno výše, sbírka se dělí na tři hlavní části.
Část první s názvem „Jiný svět“ obsahuje pět povídek z jiných (paralelních?) světů – od totality, která své odpůrce okrádá o rozměry, přes světy, kterým vládnou zombie a voda až po kafkovsky a freudovsky pojaté (až psychedelické) vize. Každý z popsaných světů je jiný, ve všech je ale více či méně podstatný kousek toho našeho současného světa.
Část druhá se nazývá „Kyber svět“ a popisuje klíčové okamžiky světa runnerů Roxanny a Rolla. Jako správné kyberpunkové příběhy se odehrávají ve dvou rovinách – v reálu a ve virtuální realitě, které se ale v určitém okamžiku začínají prolínat. Z pěti povídek jsou čtyři o výše zmíněných hrdinech, pátá je na předchozí příběhy volně navazující kyberpunková space opera, v níž lidstvo, prchající ze zničené Země, musí v zájmu svého přežití zlikvidovat nepřátelský vesmírný organizmus, zvaný „Pavučina“. I tento svět má s tím naším společného víc, než se na první pohled zdá.
Závěrečnou část tvoří „Svět Transmise“, obsahující jediný příběh z podivného světa, jehož hnací silou je energie z přírodních transmisních jícnů, šířená (jak jinak) transmisemi. Exotický a tajemný je svět věčné transmise, obývaný mnoha odlišnými rasami, zajímavými živočichy, svět neznající oheň. Ve světě stojícím na transmisích je ekonomika založena na mechanicky přenášené energii a možnostech dodávek této energie. Dodávky závisí na převodních řemenech a ty jsou z kůží. Politika, intriky i boje se tudíž točí kolem dodávek kůží na transmisní řemeny. Mořské národy „Hadaři“ (dodávají kůže obrovských mořských hadů) krvavě bojují v místních válkách o trhy s Dobytkáři (dodávají lagguří kůže /lagguři jsou něco jako přerostlí bizoni/). Kdo zvítězí v této vleklé válce?
Kniha obsahuje následující příběhy:
Jiný svět
…a odsuzuje se ke ztrátě rozměru (1997)
Když jsem ve službě, nevraždím (2000)
Konec projektu „Příliv“ (2002)
Krysy (1989)
Spermadonna (1991)
Kyber svět
Pražský Průnik (1991)
Rox´n´ Roll (1989)
Kybernátor (1991)
Roll´s Royce (dosud nevyšlo)
Jackův konvoj (1993)
Svět Transmise
Transmise – Říše tiché smrti (dosud nevyšlo)
Sbírka „Totální ztráta rozměru“ je jako mozaika poskládána z mnohých příběhů nejrůznějšího stáří (viz výše), z nichž jen dva jsou úplně nové. Některé se objevily krátce po revoluci, jiné vycházely postupně v časopisech, další jsou zde v upravené podobě publikovány poprvé. V první části knihy jsou příběhy samostatné, ve druhé je otevřený cyklus kyberpunkových povídek a Transmise by mohla být začátkem či snad ukázkou něčeho úplně nového. Kniha je zdařilým průřezem Procházkovou tvorbou za posledních cca patnáct let, přes svou zjevnou kvalitu ale zřejmě nebude některými čtenáři příliš nadšeně přijata.
Samotné příběhy obsahují sice dostatek akce, dobrodružství, exotiky a dalších oblíbených atributů (krve, střev a jiných tělních tekutin), ale podle autorova dobrého zvyku jsou nabity i odkazy a narážkami, k jejichž pochopení musí mít čtenář jistou sumu znalostí a dovedností (musí umět používat mozek). Tyto skutečnosti handicapují značné procento jak čtenářů, kteří prostě nemají „načteno“, tak i čtenářů konzervativně založených. Nemluvě o tom, že myšlení je pro dost lidí velmi bolestivý proces, navíc některé z povídek neodpovídají všeobecnému vkusu, a tyto dvě věci budou nejspíš zdrojem (u Procházkových věcí již obvyklých) kontroverzních názorů na jinak výbornou sbírku.
K technickému provedení mohu poznamenat jen to, že kniha není prosta řady drobných tiskových chyb a překlepů, které se vyskytly i přes to, že na ně byla tiskárna upozorněna jak ze strany autora, tak ze strany redakce (většinou jde o drobné překlepy, do očí bijící je ale chyba v textu na zadní straně obálky či uvedení roku 2003 v tiráži, ač kniha vyšla až v březnu 2004).
Přes výše zmíněné „nedostatky“ tuto sbírku vřele doporučuji všem, kteří nejen čtou, ale také o čteném textu přemýšlejí. Na FP naleznete povídku Konec projektu “Příliv” a ukázku z novely Říše tiché smrti.
