Čtvrtý svazek příběhů pražské upírky Tiny Salo od Petry Neomillnerové konečně po téměř dva roky dlouhém očekávání dorazil na trh. Trvalo to trochu déle, došlo ke změně nakladatele (nyní Brokilon), charakter, cena, kvalita i formát zůstaly ovšem zachovány.
Tina se nudí. Hra na šťastnou rodinku s Kayem se jí přejedla, Bér jako zdroj práce je mimo hru a navíc roste její hlad. V odsvěceném kostele nedaleko Tinina bydliště dochází k brutální vraždě – něco roztrhalo dva turisty. Do toho se z Německa ozývá Bér, že našel zajímavé informace. Tina se snaží ujmout případu, ale policie bez potřebných kontaktů v systému dělá problémy. A není nikdo, kdo by zařídil vše potřebné, případně dodal náležitou dokumentaci. Do případu se vloží svými intrikami Dyre, takže je zaděláno na další problémy. Kdo vraždí v chrámu? Jak dlouhé prsty má Dyre? Budoucnost Tiny a jejích přátel je proklatě temná….
Jak je naznačeno výše, čtvrtý příběh Tiny Salo sice začíná jako klasická detektivka, ale velice rychle se mění v komorní drama. Pátrání komplikuje celá řada faktorů, z nichž nejmarkantnější je absence kontaktů na policii a Dyreho vize organizace upíří společnosti. Styl i obsah vyprávění se posunuje od detektivky, případně akčního nářezu do polohy spíše psychologické. Pátrání ustupuje do pozadí a jak Dyre postupně předvádí svou skutečnou světskou moc, Tina je nucena pomalu, ale jistě ustupovat ze svých pozic a tancovat podle jeho scénáře. Zoufale nechce, ale nic jiného jí nezbývá. Atmosféra houstne a nelze zcela jednoznačně odhadnout vývoj v dalších dílech.
Autorka zde skvěle pracuje s atmosférou příběhu a psychologickým vývojem postav. Obsazení je víceméně komorní, známých figur ve hře ubývá a nových je minimum. Upíří politika, prolínající předchozí „Pastí na medvěda“, je zde rozebírána sice úsporně, ale náležitě hutně a evidentně bude mít vliv na obsah dalších dílů. Objevuje se zde nový prvek upíří mystiky – artefakt neznámých, zato legendami opředených vlastností, který propojuje kriminální i politicko – psychologickou rovinu příběhu.
Čtvrtý díl moderní upírské ságy tedy přináší nečekaný posun, ale je otázkou, jestli vpřed, nebo zda půjde o proslulý cimrmanovský „krok stranou“. „Smrt u archanděla“ je v celkovém pojetí momentálně dostupné upírské literatury výjimečná. Částečný úhyb od zběsilé akce a kriminálního žánru k psychologickému dramatu je příjemným osvěžením, nastoluje ale otázku, kam se série bude ubírat v budoucnosti. Jak si již povšimli jiní recenzenti, není upírofilní (ostatně to není většina autorčiny produkce). Ukazuje upíry takové, jací by opravdu mohli být – drsné, smrtící, věčně žíznivé a v řadě případů i notně psychicky nevyrovnané – a to by mohl být časem odbytový problém.
Redakční práce byla odvedena v zavedené kvalitě – jisté množství chyb a překlepů ale korektorovi uniklo. Není jich mnoho – o to jsou nápadnější. Ilustrace na obálce od firmy Koutmedia je příjemné a velmi poutavé nóvum. Má skvělý styl a atmosféru a zřejmě ideově vychází z obálky prvního dílu polské verze série, která měla u nás kladný ohlas, což si nový nakladatel zřejmě vzal k srdci.
Celkově lze tedy poslední Tinu hodnotit jako dobrý příběh, který vybočil mimo vyjeté koleje tohoto typu literatury.
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
“Ilustrace na obálce od firmy Koutmedia je příjemné a velmi poutavé nóvum. Má skvělý styl a atmosféru a zřejmě ideově vychází z obálky prvního dílu polské verze série, která měla u nás kladný ohlas, což si nový nakladatel zřejmě vzal k srdci. “- no, recenzent by si měl dát studenou sprchu a pak se na to podívat znova. Poutavé nóvum by se tak patrně změnilo na nudné kýčovité klišé, které už snad nemůže být více ordinérní. Není to ani ilustrace, ale laciná zplácanina z fotek zřejmě nakradených po internetu. V době, kdy už každý dávivě zvrací při sebemenší zmínce o upírech, nebo nad jejich obrázky, se vkrádá podezření, že recenzent zaznamenal adolescentní upíří mánii až nyní.
hmmm… ja jsem byl spis zklamanej – pusobilo to na mne dojmem, ze cely ten pribeh okolo kostela je tam jen proto, aby se “artefakt” dostal do hry (imho dost nepresvedcivim zposobem), coz by nevadilo, kdyby byl zabavnej, napinavej nebo aspon daval smysl… pri vsi ucte neni ani jedno z toho. Zbytek je samozrejme bezva – postavy, vyvoj ohledne “tatky” a tak. Budu verit, ze tohle je takova obddoba syndromu “prostredniho dilu trilogie” – zkratka potrebuju posunout dej ale to nejlepsi si nechavam na konec/na priste… suma sumarum, dalsi dil si koupim a rozhodnuti jestli to bude posledni pripadne na nej:)
Joker:jsem moc rad, ze nejsem jediny, komu se ta obalka vubec nelibi, ale bal jsem se to sem znovu napsat:)
het2: tak mě spíš popíchnul ten blábol o tom, že to je “velmi poutavé nóvum”, když je internet doslova zahlcený podobnými kýči. Není to dobrá obálka, ale obálka ještě nedělá knihu… tak uvidíme.
Fotky nejsou nakradené na netu, ale Koutmovými pro tu obálku opravdu nafocené. Názor na obálku je samozřejmě věcí vkusu, ale ani já, ani Brokilon, ani Koutovy bychom nakradené fotky na obálku zkrátka nepustili.
k obálce
Ač přiznávám, že obálka je z hlediska upířin tím, co teď frčí a je tedy “in”, tak jsem tuhle konkrétní obálku moc nepochopila. Pokud blondýnka s proužkem krve u rtů má představovat Tinu, tak proč má andělská křídla? Mají snad upíři křídla? Ano, jistě, obálky nemusí věrně zobrazovat obsah knihy, ale mě ty křídla neuvěřitelně iritují:-)Pokud postava má představovat anděla v narážce na název knihy, potažmo kostela Sv.Michaela, tak proč naopak to upíří líčení? Je to záměr? Provokace? Nebo mi unikají souvislosti..? Třeba někdo vysvětlíte:-)
K nejlepšímu na konec… ani příští díl rozhodně nebude poslední a konec se ještě ani neblíží. Tina Salo je serie, ne xlogie, příští díl se bude odehrávat v Sudetech a bude ho vyprávět Kay, takže to bude zas z trochu jiného soudku.
No, nejsem autorem cover artu, ale blondýnka má přestavovat Tinu a křídla jsou imho odkazem na archanděla 🙂
Petra: ja to chápu, že to není uzavřené, spíš jsem to myslel jako gradaci určité příběhové linky (jako třeba Lilith v Greenove Noční straně, jeden příběh táhnoucí se X dily se uzavře, ale série nekončí a jede se dál). Zkrátka tenhle díl na mně působil “překlenovacím” dojmem, a že jeho smyslem nebylo vyprávět to, co se stalo u Archanděla, ale posunout někam postavy a celkový děj.. v tom smylsu, že je to mnohem víc “díl ze seriálu” než “epizoda z cyklu” abych použil televizního příměru:)
Po pravdě to bylo přesně naopak, ale tohle prostě není akční díl, spíš klasická pražská duchařina o jeptiškách,pátý bude zase jiný a šestý plánuju jako akčí jízdu z Ruska. Nechci, aby to bylo jednotvárné, nejen kvůli vám, čtenářům, ale i kvůli sobě. I mě to musí bavit psát 🙂
Jedna dvě, upír jde, nese pytel s brouky…
Ray Pal: Bingo!Joker: Na obvinění z krádeže raději nebudu reagovat, to bych musel být nutně vulgární.
Robert Pilch: klidně reaguj, pochybuji, že bys napsal něco, co jsem v životě ještě neviděl 🙂
Nalejme si čistého vína: Táto obálka vyzerá stokrát lepšie a je tisíckrát štýlovejšia než tie detské omaľovánky, ktoré boli na Tine predtým. Pre mňa osobne je obrovským prekvapením, že sa to niekomu nepáči. Čakal som naopak nadšenie, že obálky série začali konečne vyzerať dobre.A netvrdím to z loajality k vydavateľovi. 🙂
Ďuro, ony na obálku jsou vesměs pochvalné ohlasy, ale tady holt ne :)Jistě, vypadá to jako knížka o upírech, protože je to knížka o upírech 🙂 Pokud si ji koupí fanynky Stmívání a různích upírů se středních škol, je to jen dobře, aspoň uvidí upíry i z jiného úhlu 🙂 (A bez gatí i před svatbou :D)
naprostý souhlas s Ďurem. tahle obálka vypadá stokrát líp. Jokere, radši se běž zahrabat 😉
Obálka je prostě a jednoduše jiná než u předchozích dílů. Jestli je lepší nebo horší, to bych nechala na subjektivním dojmu každého z nás, ale pokud chcete tvořit týmy kdo s kým proti komu, tak se přidávám spíše na stranu Jokera. S tím nakradením fotek ne, ale jinak, mně osobně se ta obálka taky moc nelíbí. Určitě za ní jsou hodiny poctivé a jistě legální práce, ale aby mi někdo dal fotku a řekl: “Tohle je Tina. Srovnej se s tím.” To mi připadá jako omezování mojí fantazie. Mám radši dětské malůvky 😉 A ano, je mi jasné, že se můžu jít zahrabat, protože to se očividně s lidmi s opačným názorem dneska dělá.
Alžběta L.: Nikoli, není nutné se jít někam zahrabávat 🙂 Jokerovi jsem nijak nebral jeho názor, má na něj nárok. V poslední době jsem absolvoval několik diskusí ohledně stylu obálek, ať už u Huffové nebo třeba u Ringa, a vždy jsme se s “oponenty” shodli, že je to záležitost vkusu. Obálky na Tinu budou pokračovat dál v tomto duchu, protože kladné ohlasy podstatně převažují nad zápornými. Jediné, co mě mrzí, je opravdu to nařčení, nic víc. Dex: Mně se taky hodně líbí. To ale neznamená, že se musí líbit všem, ne? :)Joker: Na veřejných diskusích vulgarity nepoužívám. Nechme to tak, že se nařčení nezakládá na pravdě, OK?
P.S.: Není to lepší takhle?”Tohle je Tina. Srovnej se s tím.” :))))http://www.alraune.cz/Files/Past-na-medveda-1224680002.jpg
No, spíš se srovnejte s tím, že každý ze čtenářů má svou vlastní osobní Tinu a že by musela být velká náhoda, nebo přenos myšlenek, pokud by ji výtvarník dokázal ztvárnit přesně tak, jak si ji představujete 🙂
To je podobné, ako keď fanúšikovia Tolkiena vzdychali, že im Peter Jackson navždy vzal ich predstavu hlavných hrdinov PP. Kvôli tomu teraz nebudeme na obálkach kníh nikdy zobrazovať hrdinov, aby sme nebrali čitateľov ich vysnívané predstavy? 🙂
No, já se přiznám, že mě osobně nejvíc vadili ty krátké široké gatě na první obálce. To se s představou šik upírky, nakupující v Pařížské, opravdu neslučovalo 🙂
Obálka se mi líbí hodně, mnohem víc než předchozí, a pokud budou další v podobném stylu, tak se těším 🙂 Jinak reakce jsem až dosud zaznamenala jen pozitivní, takže ty kritiky tady moc nechápu.A díky Petře, že pětkou série neskončí 🙂
Akční jízda z Ruska zní zajímavě:)
Robert Pilch: Tohle taky není Tina 🙂 Ale to je právě rozdíl mezi omalovánkou a fotkou. U jakéhokoli obrázku se dá říct, že jsem se neshodla s představou kreslíře, ale na fotce je živý člověk. Je to holt nějaká Janča Nováková z Parubic, která chce být od čtyř let modelkou a sní o tom, že se jednou bude procházet po pařížských molech (a prosím, nechytejte mě nikdo za slovíčko, samozřejmě neznám modelčinu pravou identitu). Ale rozhodně to není Tina Salo. Ačkoliv má obrázek předlohu, není to nikdy, na rozdíl od fotky, živý člověk. To je asi v základě můj problém s fotkami na obálkách, nejen u Tiny 🙂 A ano, Past na medvěda je taky dost otřesná 🙂 Já Tinu zkrátka čtu kvůli příběhu a ne obálce, jenom jsem se nemohla nezastat Jokera, když jste se tu proti němu vyrojili v přesile 😉
Alžběta L.: Beru 🙂 U Jokera mi fakt nevadí názor, ale styl, nic víc…
Byznys
Od komerce těžko čekat dobré obálky. Je to hnůj. Knížku si koupím a obálku utrhnu. :-))
Robert Pilch: Chápu. Mě by taky vytočil. Mimochodem, klobouk dolů za nepoužití vulgarismů 😉 Já taky často zatínám zuby při čtení komentářů některých lidí a ono udržet sem tam nějakou tu nadávku není sranda 🙂
Používáním vulgarismů k čistotě ducha!
namety na dalsie diely
co by som si v serii (alebo ako spin-off) rad precital:
– Berovo rozpravanie z obdobia druhej svetovej – nacisti, mysticke projekty, upiri a vlkodlaci
– Kayovo (alebo niekoho ineho) rozpravanie zo stredoveku – mor, tmarstvo, cirkevna diktatura, hon na bosorky (upriov a vlko/medvedodlakov), lokalne vojny upirskych lordov o dediny a maso 🙂
Ať se snažím, jak se snažím, nemůžu najít nikde třetí ani čtvrtý díl téhle ságy.
První, druhý a pátý mám doma. 🙂
Jinak musím říct, že jsem z těch knížek nadšená.
Poprvé jsem se k tomu dostala, když jsem vyhrála v literární soutěži druhý díl, ten jsem četla pořád dokola. Teď je na řadě první díl a bojím se načnout pátý díl, když mi chybí ty dva předchozí. 🙂 Mě to čekání snad zabije. 😀