Číst tuto knihu je tak trochu jako vstoupit do světa za zrcadlem, všechno se zdá absurdní, ale možná ne o nic víc než naše každodenní realita. Hrabošů, kteří hrabou především pod sebe, podobných lidem ne jen podle jména, je totiž v každém světě víc než dost…
 |
Čtenář, který by vzal tuto knihu čtvercového formátu se střízlivou ilustrací jakéhosi chlapíka v ozubeném listoví na přebalu do ruky, by se mohl natěšit na zábavné čtení moderních pohádek, které jsou nyní tak populární. Veliká písmenka, vyvolávající dojem knížky pro dětského čtenáře, jsou však jen velkou mystifikací a už po pár stránkách mu dojde, že se nejspíš autor až příliš nadýchal něčeho omamného, a tudíž místo pohádek z mechu a kapradí má před sebou spíše příběhy z trávy a konopí. Jen chvíli bude chvíli zírat na neuspořádaný text a divit se, kterak se fonty bláznivě střídají, a možná hledat souvislost textu s černobílými dobovými fotografiemi (všechny z archivu autora, i když možná trochu počítačově upravené), na kterých bude mnohé tváře či místa poznávat (ač podobnost má být čistě náhodná). Snímky opravdu pečlivě dokumentují sebemenší detaily vyprávěných příhod hrabošů, svišťů a jiné havěti na jejich životní pouti (třeba ojeté pneumatiky či klubko leukoplastu), ale to je jen další mystifikátorská hříčka.
Hraboší svět se nezadržitelně plní přílivem epizodních postav, které jen velmi okrajově souvisí s událostmi kolem hlavních hrdinů – hraboše Luboše, jeho syna Víti a židovského spolužáka Icika. Zatímco otec Luboš se vyznamenal především jedním velkým hrdinským činem (záchrana Hlubočep při stoleté povodni), mladí hraboši, repetenti u mistra hrabu Androše Lysohlávky, se mohou pochlubit spíše řadou drobných obdivuhodných počinů, při kterých potkávají další postavičky, většinou typické antihrdiny a „čecháčky“. I jejich osudy se vždy alespoň ve zkratce v malých digresích dozvíme, jedno vyprávění se vrší za druhým, jedno jméno střídá druhé (a některá, byť trochu zkomolená, budou čtenáři někoho opravdu silně připomínat), dějová linie bubří, ale neztrácí se a nakonec vrcholí velkolepým výletem do Babiččina údolí. Tato klíčová scéna demonstruje dokonalé umění postmoderny, kdy se věci současné a skutečné míchají s těmi fiktivními, a tak se parta hrabošů (k dvojici kamarádů se ještě přidají slečny Soňa a Jiřina) setkává s plejádou literárních postav z kultovního díla nejznámější české spisovatelky. Tak třeba na návštěvu do zámku zavítá hraboší omladina v doprovodu stařičké Pankly Němcové, cestou potkají ve větvích vysokého stromu Viktorii Michnovou sbírat šišky na oblíbené jídlo s mákem pro štamgasty kiosku, který si po rozchodu s myslivcem Švarcem otevřela u splavu. Zcela kouzelně působí fintivá Hortensie, obtěžující hosty předváděním nového modelu s kapuckou, dokud ji laskavá kněžna Zaháňskája nepošle do p-dele. A zatímco se babička cpe rokfórem a popíjí koňáček, majordomus Bolemír V. Nebeský udržuje líčením místních drbů konverzaci…
Kniha je věnována siru Robertovi Baden-Powelovi, o kterém hrdinný hraboš Luboš sepíše slohovou práci, v níž slavný zakladatel světového skautingu během inspekce jedné české osady zachrání zraněnou blechu (zcela v duchu „ochrany lidských práv zvířat“). Tato novinka z ediční řady Olivovníky původně vznikla jen pro soukromou potěchu a pobavení lidí z nejbližšího okolí autora, kterého uchvátilo studium trampingu natolik, že ho inspirovalo i k výtvarnému počinu (ilustrace na přebalu), a až na naléhání nakladatele byla dopsána a vydána. Mě osobně kniha dostala v momentě, kdy hraboška Božena, Víťova matka, ještě jako mladá studovala na gymnáziu u Josefa Škworeckého a chybovala pouze ve dvou disciplínách – v „zápletce“ a „vívegovi“.
Vlastimil Třešňák patřil v době totality mezi disidenty, ale zůstal jím napořád, režim nerežim. V každé době a společenském uspořádání se najde dost nesmyslů, aby se od nich dalo distancovat, když už s nimi lze jen obtížně bojovat. Třeba humorem, hraničícím s parodií, jak předvádí i toto dílo. Přehršel zbytečných detailů, naivní rozhovory, jazykové hrátky se jmény, aluze na hádanky, výpůjčky, metatextové odkazy, opakující se fráze, to všechno je součástí hry se čtenářem a záleží jen na něm, zda na ni přistoupí. Pokud ano, může si ve slibovaném pokračování konopného cyklu vychutnat povídání o krtkovi Mullerovi. A milí paparácové, takovou celebritu si nemůžete nechat ujít!
Vlastimil Třešňák, muž devatera řemesel a známý pětibojař (zpěvák, textař, malíř, spisovatel a fotograf), nadělil svým fanouškům dárek nečekaný – první z cyklu Konopných pohádek. Neodehrávají se za devatero řekami a devatero horami, nýbrž v pražských Hlubočepích a jejich okolí. Nejde o princeznu, draka či království, něčím tak obyčejným a obehraným by známý bard rozhodně nezdržoval! Jeho pohádky patří k těm netradičním, děj vlastně není podstatný, paleta postav je více než pestrá, pochopit souvislosti se vám zcela jistě nepodaří. Autorova fantazie je bezbřehá a vábí čtenáře do děje, za chvíli však odbočí jinam, pokochá se příběhem, místem, situací, aby pokračovala úplně jinde a ve zcela jiných souvislostech. Postavy přicházejí na scénu, jak je autor přivolá, laskavě nakopne nebo naopak obalí dehtem a peřím, a uvolní místo dalším, ať již pro děj potřebným či nikoli. Rodiče mohou občas tápat, nechytat se, nebo naopak podlehnou pábení natolik, že budou žít příběhem zapomenuvše, co bylo na předchozí straně, dětská mysl – není omezeno věkem – bude nadšena. Na závěr snad jen důležité upozornění – jak se říká v dnešních pověstech a bájích, pokud by cokoli komukoli něco nebo někoho připomnělo, je to jen a pouze jeho problém! Všechny osoby a příběhy jsou do puntíku vymyšlené. Takže tedy: Bylo, nebylo… (anotace)
- The Vole – Hraboš Hrdina (z cyklu Konopných pohádek)
- Autor: Vlastimil Třešňák
- Překlad: –
- Série: –
- Forma: hardrback
- Počet stran: 240
- Cena: 290 Kč
- Vydal: Galén, 2011
