Dostala se mi do rukou jedna z dalších anglických knih, inspirovaná světem AD&D. Jelikož jsem býval zdatným hráčem této stolní hry a přečetl hodně sérií (ať už z Forgotten Realms, nebo z Dragonlance), myslím, že dokážu věrně posoudit kvalitu další knihy, vytvořené podle určitých pravidel.
Příběh začíná na nejmenované hoře v Middle Spire, kde žije Truthsayer se svým učněm. Hlavní schopností tohoto muže je to, že dokáže vycítit ve vyslovených slovech lež či pravdu a pozorovat v ohni vize o budoucnosti, takže může radit jak králi, tak potulnému cestovateli. A protože najednou nevysvětlitelně nemůže své schopnosti využívat a blíží se zima, pošle svého učně Dalina nakoupit zásoby jídla. Ten se na cestě dolů potká s podivnou skupinkou, v níž zpozoruje dokonce i elfku (elfové jsou v tomto světě opět zvláštností). Bude je sledovat zpět k jeskyni, kde žije se svým mistrem, a stane se svědkem jeho vraždy a zcizení vzácného pláště, který je znakem pravého Truthsayera.
Takže dějová linie je jasná a dobrodružství může začít. Dalin tyto vrahy bude sledovat, a protože umí komunikovat magií se zvířaty a rostlinami, dokáže se před nimi nějakou dobu úspěšně schovávat. Ovšem nakonec ho chytí a hlavní záporná postava, runový mistr Hanno, jej sváže a oslepeného nechá napospas přírodě. Částečně kvůli svým schopnostem se zachrání a setká s další velice podivnou partičkou. Elfové, obrovitý člověk, trpaslík a další. Řekne jim vše o vraždě a krádeži a honička může začít..
Postupně se budete sbližovat se všemi zúčastněnými postavami a zjišťovat pohnutky, proč každý tak touží po onom magickém plášti. Dalin se svými novými přáteli v průběhu zničí lodě, jimiž chtěli zloději uprchnout, a tím je donutí zůstat na pevnině, kde je mohou dostihnout. První polovina knihy je především o pronásledování a občasných bojích. Ta druhá je už v hlavním městě Etjorvi. Vše se začíná velice komplikovat, objevují se různé vztahy mezi zúčastněnými a králem, postavy získávají na důležitosti a do všeho se více zaplétá politika. Víc z děje nebudu prozrazovat, protože není příliš složitý, jak se v tomto typu literatury očekává, a prioritou je spád a akčnost.
Mohu snad jen říct, že ten všemi požadovaný plášť je jen jednou ze tří částí mocného artefaktu, takže na další dva díly je zaděláno. Troufám si tvrdit, že kompletně celý svět je vymyšlen podle pravidel AD&D, i když to není nikde napsáno. Z toho vyplývají určitá omezení, ale i výhody. Vyskytují se zde povolání jako ve stolní hře – válečník, klerik, zloděj, bard, dále schopnosti shapesfiterů, a na své si přijdou i milovníci Selkií, pololidí obývajících moře. Kouzla využitá v boji jsou také přebrána z pravidel, i když nevím, kde spisovatelka získala povolání runových mistrů a vůbec runové magie. Buď je to dle jiných nebo dodatečných pravidel, případně zcela nově vymyšlené. Obsah je docela hodně roztrhaný a neustále sledujeme různé osoby a skupinky. Proto je popsáno hodně dějů současně. Je teď otázkou vkusu, jestli to někomu bude vadit, ale dle mého názoru se jedná spíše o klad, protože tak získáme více informací o všech zúčastněných.
Hlavní myšlenka příběhu je relativně jednoduchá – sebrat plášť, takže originalita veskrze žádná. A pro prodloužení děje se vyskytují další dva artefakty… Každopádně je příběh psán živě, bez nějakých nudných pasáží a šlape plynule vpřed. Využívá prakticky všech jevů světa, ve kterém se odehrává, a určitě by tato kniha zaujala hráče „Dračáku“ i AD&D. V žádném případě ale nejen je. Jak jsem už psal, přes jednoduchou myšlenku sledujeme živý děj a ke konci se obrátky ještě zvyšují, takže poslední čtvrtina knihy je určitě tak o bodík lepší než ty předcházející.
Na začátku je mapa, i když velice hrubá a chybí tam menší městečka, která se vztahují k ději. Na konci je soupis jako u Tolkiena, popsané skupiny, které se v ději vyskytují, všechny osoby, místa, bohové, slovníček, výslovnost atd. Takže i pro člověka, který si zakládá na detailech, nebo by se snad ztratil v moři informací, nebude tato kniha zklamáním.
Kdybych to měl vše shrnout a nějak zhodnotit – jednoduchá, ovšem dobře popsaná dějová linie, nemonotónnost, celkem skvěle vymyšlené charaktery, vložení mnoha jevů, které svět nabízí, a časté intriky dokáží udržet bez problémů pozornost. Na druhé straně jedním z klišé je hlavní záporná postava, která je po celou dobu „na koni“ a opět teprve na konci padá ze sedla a vše zlé se v dobré obratí… Lidé, kteří často hrají hry na hrdiny a svou namalovanou postavičku mají jako talisman na krku, si klidně mohou k hodnocení bod přidat, ale i ta druhá strana, jež nikdy nic podobného neabsolvovala a zkratka AD&D jí nic neříká, se určitě nebude nudit.
Za recenzní výtisk děkujeme časopisu RAMAX.
