Jubilejní čtyřicátá Zeměplocha, která vyšla s pietní páskou připomínající zesnulého autora, by měla být předposlední Zeměplochou vůbec. Tentokrát dostává slovo parní lokomotiva.
Taková železnice ale potřebuje pořádné PR. A tak na scénu opět nastupuje Vlahoš von Rosret, aby se na Vetinariho ŽÁDOST o tuto stránku věci postaral. A Patricij rád vyhoví jeho motu: „Život bez rizika nestojí za to žít”.
Ono v Ankh-Morporku je celkem jedno, jestli jste skřet, troll nebo vlkodlak; jen když nejste bohatý. Ale ustojí tato filosofie i v jiných místech, kam koleje povedou? Je úplně bezvadné, že u dráhy může pracovat každý, a to v profesi kterou by rád, a ne na kterou má rasové předpoklady. A tak nemůže být překvapení, že třeba právní záležitosti kolem železnice zařizuje troll.
Ne všem se ale takové novoty zamlouvají. A Vlahoš se musí vypořádat s rozzuřenými ortodoxními trpaslíky – vrtmáři, se skřety, vlastníky půdy a mnoha dalšími protivenstvími.
A jak to všechno dopadne? Nuž, musí to být ku spokojenosti lorda Vetinariho, jinak by pan Rosret svůj život dožil.
V příběhu nejvíce figuruje zmíněný pan Vlahoš von Rosret, Jindřich Král jako sponzor této velké záležitosti a Patricij. Ale setkáme se i s oblíbenými příslušníky ankh-morporské policejní hlídky, skřety, trolly, trpaslíky, a dokonce i šotky.
Zlí jazykové tvrdí, že sir Pratchett ke sklonku svého života již nepíše tak kvalitně. Já si to ale nemyslím. Autora neopouští jeho věčně komická nota, zároveň udržuje faktickou správnost dík studiu daného tématu, oblažuje stále novými popkulturními narážkami a v neposlední řadě těší oblíbenými poznámkami pod čarou. Vynikající překlad Jana Kantůrka zachovává humor i jiskru celého díla. A ke konci děj graduje jako namazaný blesk, ó pardón, namazaná lokomotiva. 🙂
| 90% |
|
