Terry Pratchett – Johnny a mrtví

Puberťák Johnny tentokrát vidí duchy mrtvých z místního hřbitova. Ale hřbitov se má rušit, a duchům se zmizet nechce, a tak ho požádají o pomoc. V tu chvíli začnou duchové sami aktivně svou situaci napravovat. A Johnny se stává jediným svědkem jejich úsilí. Kdo vyhraje boj o hřbitov?

Další díl trilogie má společné postavy: Johnnyho a jeho kamarády, ale úplně jiné téma. U Johnnyho zřejmě můžeme čekat cokoliv. Při procházce hřbitovem z legrace zaklepe na hrobku a samozřejmě je překvapen, když mu na klepání odpoví mrtvý pan Bowler. Johnny je jediný kdo mrtvé vidí a slyší a tak i vyslyší jejich prosbu o pomoc.

Pokračování mi přišlo o moc zábavnější než první díl. Konečně jsem se dočkala toho pravého Pratchettovského humoru, filozofických úvah a narážek na slavné filmy, i když v trochu jednodušší (a mládeži bližší) verzi. Neméně vtipné jsou i překladatelovy poznámky. Jan Kantůrek považuje čtenáře za stejné znalce všeho, co kdy vyšlo na poli fantastiky, jako je on sám (viz jeho poznámky „bez komentáře“).

Krom úvah nad různými tématy a humorným podáním smutných věcí se čtenářstvo může zamyslet i nad technickými záležitostmi: například jak funguje telefon, rádio nebo počítač. Mrtví to totiž zvládají, a to i přesto, že mnoho z nich zemřelo dříve, než došlo k vynálezům těchto přístrojů.

Mrtví z knihy o Johnnym vám nepoví žádné esoterické pravdy, neprokáží existenci nebe či pekla, ale povídají o svém životě a svém vnímání času po své smrti. Místy je až dojemné zjištění, že lidi jsou lidi, ať už jsou živí či mrtví. Nejsou to strašáci nebo strašící duchové ani hororové postavy.

Zase jsem ale narazila na neaktuálnost znovuvydání. Já v mládežnických letech (před patnácti lety) četla Správnou pětku nebo znala Freddieho Crugera – ale dělá to mládež ještě dnes? Já si alespoň mohla nostalgicky zavzpomínat…

Opět vizuálně atraktivnější obálka než v prvním vydání. Příjemný je i formát, font písma a rozdělení kapitol.

Je to pěkné a vtipné odpočinkové čtení v cestovním formátu. Různých pokračování Johnnyho by mohlo být nespočet, tedy jen do té doby než dospěje a jeho fantaskní svět tak skončí. Nebo je možné, aby si i dospělý člověk podržel otevřenou mysl?

70%