Pekelná bible
Císař Jagang a Snový cestovatel v jedné osobě získává na svou stranu proti jejich vůli sestry temnot, příšery mriswithy, a nakonec i důmyslnou lstí Krvavou církev. Krvavá církev již dlouho bojuje za vymícení magie, protože je přesvědčena, že magická moc pochází od Strážce podsvětí. A tak se její generál Tobias snaží veškerou silou zabít matku zpovědnici, aby tak posloužil Stvořiteli. Paradoxem je právě to, že služebníky Stvořitelovy považuje za služebníky Strážcovy a obráceně, což Jagangovi náramně vyhovuje, protože vlastně bojuje na jeho straně. Zatím se celým Středozemím rozkřiklo, že matkou zpovědnicí je Kahlan. Stalo se snad něco se Zeddem, který měl kouzlem skrývat její zpovědnickou identitu?
Sestra Verna zklamala. Ve chvíli, kdy se dozvěděla totožnost Snového cestovatele, který brzo navštíví Palác, a přijde na to, jak vystrnadit sestry temnoty z Paláce proroků, dojde k nejhoršímu. Sestry temnoty jí nasadí RadaHan a je odsouzena za to, že je sestrou temnoty. Jeden paradox za druhým. Co teď? Exprelátka Annalina zatím plní svou pošetilou misi, když nasadí Zeddovi RadaHan a zruší tak kouzlo, chránící Kahlan, která se kvůli tomu dostane do rukou Krvavé církve. Případá mi, že Annalina je opravdu jediná, která přišla o rozum. Co dál? Sestra Verna a Kahlan jsou v rukách Jaganga, který už vládne skoro celým Starým světem. Co chystá Annalina s bezmocným Zeddem? Řešení může najít jenom Richard a tentokrát se má opravdu co ohánět. Už není nikdo, kdo by mu mohl pomoci.
Myslím, že tohle k ději naprosto stačí. Zdá se, že Terry má opravdu nevyčerpatelnou studnici nápadů a i když hlavní zápletka o ohrožení světa je již hodně “ošoupaná”, setkáváme se alespoň s naprosto originálním nepřítelem a spoustami dalších nových nápadů. Kamenný ohař, Slif, Třetí čarodějovo pravidlo a desítky dalších věcí; trocha z historie, původ garů a mriswithů a co já vím co ještě: to všechno jsou věci, které znásobují zážitek z četby. Krve sice oproti minulým dílům přibylo, ale alespoň téměř vymizely perverzní situace a úchylné záležitosti. Co se opravdu Goodkindovi daří, je vykreslování charakterů a hlavně psychiky. Představuje nám, jak často může být zdravý rozum potlačen nějakým přesvědčením a jaké následky z toho plynou, pokud je to přesvědčení mylné. Jak s lidmi dovedou cloumat vášně a jak může lid sfanatizovat charismatický vůdce. Setkáme se i s dalšími psychologickými a sociologickými problémy, ale také s magií a válečnými střety. Otevřený konec vybízí přímo v další pokračování této skvělé ságy. Terry Goodkind se nám znovu představí se svým skvělým vypravěčským talentem v knize Chrám větrů, kde hádám bude pokračovat boj proti snovému cestovateli. A co bych ještě řekl? Snad ještě k překladu. Když jsem při čtení narazil na pojem “Blátiví lidé”, nenaštval jsem se ještě více, ale vybuchl v halasný smích. Zatímco jsem si pod původním jménem “Bahenní lid” zcela správně představil špinavé polonahé křováky, tak nyní ve mě “Blátiví lidé” vyvolali představu zmoklých hliněných figurek 🙂 Jinak celkově je překlad opravdu strašný!! Měl jsem velkou chuť za to strhnout jeden bod z hodnocení, což jsem nakonec neudělal.
Konec Richardova boje o záchranu svých přátel, své lásky, budoucnost magie i celého světa se blíží …
PLNÝ SOUHLAS S VÝJÁDŘENÍM P. JIREŠE K PŘEKLADU!!! JÁ JSEM TEN BOD TEDY STRHNUL!!!Jak už to u této série bývá, druhý díl je vždy o něco lepší než první. Více akce, strhující zápletky a rozuzlení. Ale, tak jak jsem již uvedl k prvnímu dílu Krvavé církve, překladatel se opět blýskl několika výrazy, proti mému gustu. Tak např. nevím proč překládá Mud People jako Blátivý lidé, když ve všech předchozích dílech bylo toto spojení překládáno lepším výrazem – Bahenní lid. A navíc přímo pod mapou, na začátku knihy, je toto spojení uvedeno. Ach jo. Možná jsem puntičkář, ale prostě mi to vadí. Úplně nejlepší by asi bylo, kdyby ságy překládal vždy pouze jeden překladatel, ale to asi není reálné. No nic. Dal bych 9/10, ale kvůli těmto nesrovnalostem a dalším chybám, jako jsou chybějící nebo zaměněná písmena v textu dávám 8/10.