Tento lehce humorný příběh o paralelních světech patří sice do Zlaté éry SF, ale určitě si najde čtenáře i dnes. Pozor na padající kosmické rakety!
Americký spisovatel Fredric Brown (1906-1972) nepatřil k nejznámějším jménům ve světové science fiction. Bylo to tím, že tento autor se spíše věnoval detektivnímu žánru a k science fiction obracel jen v momentě, kdy se jeho nápad či zápletka musela odehrávat mimo reálný svět nebo čas. Jeho největším přínosem a znakem bylo zavádění humoru do sci-fi, což v bylo době Zlaté éry science fiction dost ojedinělý úkaz.
K nejslavnějším dílům patří jeho povídka „ Arena, (1944) “, kterou Asociace amerických spisovatelů science fiction (SFWA) zařadila do prestižní antologie nejlepších SF povídek všech dob. Jde o příběh z budoucnosti, kdy jediný muž-voják vesmírných vojsk Země-rozhodne v zápasnické aréně vyhlazovací válku s mimozemskou civilizací. Základní dějovou linii z povídky „Arena“ uplatnil Brown i ve svém prvním románu „What Mad Universe! (1949)“ (č.Ten bláznivý vesmír!), mnohými kritiky braný jako jeho nejhodnotnější kniha.
Příběh nese typické rysy space opery a trochu je v něm cítit snaha o parodování prvních sci-fi příběhů vydávaných v 30-tých v amerických časopisech. Příběh se odehrává v 50-tých letech v USA, kdy se redaktor sci-fi magazínu „Překvapující příběhy“ Keith Winton stane obětí nepodařeného pokusu letu první rakety na Měsíc. Zatímco v tomto světě ho považují za mrtvého, jehož tělo se po výbuchu rakety prostě vypařilo, náš hrdina se ale probudí o pár kilometrů dál a snaží se přijít na důvod, jak se mohl dost tak daleko od místa, kde spal. Všechno kolem poznává a nic mu není podezřelé. Ale to vše se změní v momentě, kdy se dostane do nejbližšího městečka a s hrůzou zjistí, že nejen Amerika, ale celý svět je úplně jiný. Vše, co bylo obsaženo pouze v jeho povídkách SF, se teď stalo skutečností. Po ulicích si volně korzují mimozemské obludy, létat na Měsíc a Mars je tak běžné jako jezdit vlakem do New Yorku a ke všemu jsme ve válce s agresivní vesmírnou civilizací Arktuřanů. Pořád si myslí, že jen sní, že se musí jen probudit. Nemůže pochopit zcela jasnou věc: DOSTAL SE DO PARALELNÍHO SVĚTA! Hledání cesty zpátky je vlastně celým příběhem tohoto románu. Nechybí v něj nádherná žena, kterou Keith miluje, superdokonalý hrdina Doppel – vesmírný válečník a zachránce lidstva, podivuhodné klany Nočňatců a jiné. Právě na Keithově neznalosti místních poměrů a zvyků je založená celá akčnost a komika románu.
Překladu knihy se ujal Miroslav Martan, překladatel knih z téže doby , jako např. „SLAN“ od van Vogta nebo skvělé antologie „Úžasné příběhy“. Obálka je z tvorby Petra Bauera, nejžádanějšího ilustrátora v prvních polistopadových dobách sci-fi v Čechách, jehož umělecká kvalita trpí prvky stagnace a proto se dnes s jeho kresbami setkáváme jen výjimečně.(nejčastěji v rodokapsovém cyklu Mark Stone z nakl. Ivo Železný) Přiznávám, že z pohledu dnešního čtenáře SF nejde o atraktivní příběh jak námětem, tak i stylem, ale kniha něco do sebe přece jen má. Sám jsem ji četl v roce 1993 poprvé v knihovně líbila se mi. A díky tomu, že jsem ji nedávno levně koupil ve výprodeji, tak jsem ji přečetl znovu a seznámil Vás s ní.
