Člověk je nejinteligentnější tvor v celém širém vesmíru. Nebo není? Brian Aldiss se podíval pod pokličku lebky homo sapiens sapiens v rozkošně satirickém dílku s tajemným názvem.
Spisovatel Brian Aldiss si v průběhu své spisovatelské kariéry čítajíc pět křížků stihl získat přízeň jak čtenářů, tak i kritiků. Díky vydavatelství Laser-books si i čeští čtenáři stihli oblíbit „ne tak docela sci-fi“ spisovatele a jeho kousavý humor. V nejnověji vydaném svazku Temné světelné roky v edici Mistrovské díla scifi se autor zamýšlí nad lidskou inteligencí, její relativitou a nositelem. Aldissův rukopis je lehce rozpoznatelný díky leitmotivům, s nimiž pracuje, a Temné světelné roky nejsou žádnou výjimkou. V hlavních úlohách člověk, ve vedlejších jeho rozum. Jsme nakonec tak racionální tvorové, jak si namlouváme, nebo jenom neurotické skořápky zcela v područí svých emocí?
Člověk je jediný inteligentní tvor v této i v ostatních galaxiích. Vědec Bruce Ainson tohle přesvědčení vyvrátí díky náhodnému objevu, který učinil spolu s posádkou na průzkumném letu. Co se na první pohled zdálo jako šeredně zmutovaný intergalaktický hroch, je vlastně mimozemská rasa vysoce inteligentních stvoření. A členové posádky udělali tu nejpříznačnější věc, která se při slavnostním objevu tisíciletí dala udělat: chladnokrevně je odpráskla. Bruce jenom nevěřícně zíral na toto zvěrstvo a jen s enormním úsilím se mu povedlo přesvědčit kapitána lodi, aby naložili dva přeživší exempláře k bližšímu zkoumání. A tak se inteligentní rasa, tisíciletí žijící v pozadí, ocitla v zoologické zahradě. Lidé jsou moudří a mají zvláštní způsoby, jak to názorně demonstrovat.
Pro autora tak typické dystopické prostředí je nahrazeno fiktivním pohledem na blízké setkání třetího druhu, které by se s 99% pravděpodobností odehrávalo výše popsaným způsobem. Lidé v blízké i daleké budoucnosti jsou stále stejní, nedokáží změnit svoji podstatu, náturu, pořád jsou chybujícími karikaturami, které se raději učí na vlastních chybách než na cizích. Historie lidstva je dlážděná lebkami ostatních lidí, historie lidstva je historií násilí. Jak to ale souvisí s inteligencí? Jak moc racionální je nalít biliony a biliony do vědeckého vývoje a výroby zbraní hromadného ničení než investovat do rozvoje života v Africe, kde každou minutu zemře několik desítek lidí na dehydrataci nebo podvyživení? Člověk je synonymum pro egoismus, sobectví a extrémní pud sebezáchovy. Člověk – tvor omylný- tvor individualista – sériový vrah.
Utodi, inteligentní tvorové, jež se rádi rochní ve svých vlastních výkalech, které jsou symbolem plodnosti, jsou bytosti mírumilovné, společenské, nevinné a v naprosté harmonii s “přírodou“ (na čtenáři zůstává, jestli přijímá ideu přírody na jiných planetách). Přesný opak moudrého člověka. I když román vznikl v roku 1964, je smutné vědět, že lidé se od té doby vůbec nezměnili.
Jak charakter ,,současné“ společnosti, tak i náhled na lidskost jsou zabaleny do poutavého děje, který by se obešel i bez nálepky sci-fi – série událostí ne nepodobných mexické telenovele. Díky střetu konzervativismu a liberalismu, vědy a politiky, známého i neznámého. Temné světelné roky jsou civilní telenovelou se střední a vyšší třídou anglické společnosti v hlavní roli, která fenomenálnímu objevu nastavila zrcadlo. A co se v něm odráží, není vůbec půvabné. Aldiss je vskutku mistr spisovatel. Při téhle příležitosti a se vší úctou k autorovi si dovolím strhnout z knihy nálepku sci-fi, protože díky přesahu a skvělému pozorovacímu talentu píše především o člověku. Víc než na vesmír či mimozemšťany se zaměřuje na živočišný druh, jenž ohrožuje sám sebe. Pan Aldiss je humanista. Již ve Skleníku, který je pseudo-scifi, dokázal na pozadí futuro-biblického dobrodružství popsat vlastnosti, jež ovlivňují lidský úsudek a de facto i celý život. Spisovatel čte v člověku jako v otevřené knize a skvělý pozorovací talent mu umožňuje nakládat s postavami tragikomickým způsobem, smíchem přes slzy. Proto je pro Temné světelné roky výstižnější právě označení satira.
Stejně jako v ostatních románech, i v Temných světelných rocích autor kromě odzbrojující satiry překvapuje i svými originálními nápady. Kupříkladu ve Skleníku to byla rostlinná fauna a gigantičtí meziplanetární pavouci, tentokrát je to kromě jiných i mezihvězdný koráb vyrobený pouze ze dřeva. Útlá knížka s mnoha pravdami. Ideální materiál k zamyšlení.
Recenzní výtisk zprostředkovalo knihkupectví Brloh.
