Pod tímto názvem se skrývá pokračování Čarodějnické školy, pěkné knížky pro mladé čtenáře. Žel, druhý díl patří tématicky už někam jinam.
Jak víme, v prvním dílu s názvem Čarodějnická škola musel učeň Randal zastavit zlého Laerga, který se snažil ovládnout mocné démony, jejichž schopnosti chtěl využít k podrobení světa. Randal v poslední chvíli mága proklál mečem, zakázanou zbraní všech čarodějů. Spasil tím svět, ale porušil jedno z nejpřísnějších pravidel o používání chladných zbraní. Jeho učitelé jej sice odmění hodností čarodějnického tovaryše, avšak aby mu bylo povoleno provozovat magii, musí za trest putovat do věže mistra Balpeshe. Pouze touto nebezpečnou poutí, při níž se nemůže bránit ani zbraní, ani kouzlem, odčiní před čarodějnou komunitou svůj těžký prohřešek.
V Tajemné věži se staneme svědky chlapcova putování. Na začátku strastiplné cesty střetne svého bratrance, teď již známého rytíře Waltera, který se rozhodne starého přítele doprovodit. O několik vzrušujících příhod později se k oběma poutníkům připojí také zpěvačka Lys, jíž za mladým tovaryšem vyslal jeden z lektorů Čarodějnické školy.
Bohužel, Walter jako správný muž činu nepohrdne žádnou výzvou, a tak se i přes Randalovy protesty zúčastní rytířského turnaje. Při zápolení je těžce zraněn neznámým útočníkem a zbytek cesty absolvuje s velkými obtížemi.
Naše malá družina s posledním vypětím sil dorazí k příbytku mistra, ale ouha, Balpesh nikde. Walter pomalu podléhá svému zranění, veškeré pokusy o zjištění mágova pobytu selhaly. Až z Balpeshových zápisků se Randal dozvídá o jeho boji proti démonickému princi Eramovi. Chlapec pochopí, že mistr je v úzkých a nutně potřebuje jeho pomoc. Nastává čas na další záchranu světa.
Tato kniha mne velmi mile překvapila. Po jednoduchém, klidném a z velké části nenásilném prvním dílu přišel na trh tento temnější bratr. Nalezneme zde více akce, při níž krev sice nestříká, ale teče často. Celý druhý díl je hrůzostrašnější, sám hlavní hrdina je při boji s démonem Eramem málem rozsápán na kousky (v jeho věšteckých snech se tak potom skutečně stane) a vyskytne se i několik mrtvých. I tentokrát je kniha psána velmi úsporným stylem, vše probíhá v jediné dějové linii, a ačkoliv je příběh bez problémů srozumitelný, nechává velký prostor pro čtenářovu fantasii.
Celá kniha mi připomněla zápis z dobrodružství Dračího doupěte, které každý pátek večer hraji s přáteli. Vykonávám funkci Pána jeskyně, a proto jsem po dočtení Temné věže připravil hru pro svou družinu právě podle tohoto příběhu. Musím přiznat, že tento scénář mí spoluhráči shledali velmi dobrým.
Dílo je to i přes svou nenáročnost slušné. Mám-li však zhodnotit Kruhy magie jako celek, musím nechápavě zakroutit hlavou. Čarodějnická škola splňovala všechna kritéria dobré dětské knihy, nemohu proto pochopit, proč autoři od tvorby literatury pro mladší upustili. Možná se domníváte, že větší dávka akce knihu příjemně okořenila. Já netvrdím opak, ale jistě by se vám nelíbilo, kdyby například Goodkind napsal knihu stylem patřící do dark fantasy, následující díl by byla fantasy humorná a pokračování třetí… to bude třeba komiks. Takovéto velké výkyvy od žánru by se podle mého názoru neměly vyskytovat, jsou spíše ke škodě než k užitku. Právě kvůli značné odlišnosti od prvního dílu jsem hodnocení snížil o dva stupně.
