Světová válka Z – Brooks Max

Oživlé mrtvoly představují jeden z nejžádanějších artiklů, co se týče kategorie hororu. Jejich popularita přerostla do vzniku vlastního subžánru, který posléze devalvoval a stal se studnicí béčkové a samoúčelné zábavy. Koncepce oživlých mrtvol se objevila již v Eposu o Gilgamešovi, o částečnou popularizaci se postaral i pán temných příběhů Lovecraft. Ale pro masovou zábavu je připravil až praotec zombie subžánru George A. Romero. Od doby Noci oživlých mrtvol se staly cílem posměšků, v různých formách úmyslné či neúmyslné parodizace a persifláže, ale i glorifikace. Kvalita děl s tématem zombie představuje variabilní veličinu, ale čas od času se objeví i díla, jež si zasluhují pozornost i akademických pracovníků. Jednou takovou perlou je i Světová válka Z od amerického spisovatele Maxe Brookse (syna známého a populárního komika Mela Brookse).

Brooks se široké (americké) veřejnosti představil jako komik, když dlouhé roky spolupracoval na národní televizní komediální show Saturday Night Live. Spisovatelského řemesla se ujal zombie orientovanou prvotinou Zombie: Příručka pro přežití, kde se ještě vezl na své komediální vlně. Po parodické příručce následoval román Světová válka Z, ve kterém spolu s dalšími povídkami, jež vyšly ve sbírce The New Dead, adaptoval perspektivu ,,seriózního“ psaní; v subžánru zombie ne nepodobného romerovské zombie trilogii.

Oživlé lidské korpusy šourající se po ulicích přirostly mnohým lidem k srdci. Fenomén zmrtvýchvstání v jakési zvráceně pokřivené adaptaci křesťanské vize se těší až fetišistickému zájmu. Důsledek božího soudu, neznámého viru nebo biologické zbraně, vina vždy bude ležet na bedrech lidské rasy. Původ prazvláštního jevu přenášeného krví neřeší ani Brooks. I on sice začíná pacientem ,,nula“, ale i když je román tematicky věnován zombie, ty tvoří především rámec a katalyzátor pro divadlo lidské tragédie, fyzického i duchovního zápasu. Nutno dodat, že subžánr zombie je ve většině případů automaticky spjat se subžánrem (post)apokalypsy, což je i případ Světové války Z. Apokalypsa v překladu znamená zjevení a tomuto významu je v románu učiněno za dost. V celkové struktuře příběhu války se zombie fungují oživlé mrtvoly jako prostředek pro osvícení.

Autor se pro začátek rozhodl použít pro pokleslý subžánr hororu netradiční formu; orální historii. V tomto případě jde o sesbírané rozhovory přeživších, které postupně rekapitulují vypuknutí, průběh, ale i události následující po výrazné decimaci lidské rasy. V našich zeměpisných šířkách se s orální historií příliš často nestřetáváme; primární důvod představuje adekvátní překlad, sekundárním důvodem může být i fakt, že u nás způsob narace prostřednictvím orální historie nezdomácněl tak jako jinde. Co se týče překladu, ten představuje první významné úskalí – čeština neumožňuje tolik různých dialektů jako kupříkladu angličtina, proto se již na prvních stránkách vytrácí půvab exotických přízvuků a důležité součásti implicitní charakterizace jednotlivých postav.

Jedno z oblíbených kouzel orální historie je rovněž forma nespolehlivého vypravěče (tudíž metadiegetické vyprávění neboli forma výpovědi, kdy vypravěč není totožný s protagonistou), kdy samotný sujet představuje skládanku, díky níž může být čtenář neustále maten podsouvanými výpověďmi nebo nespolehlivostí vypravěče. Bohužel se v případě Světové války Z jedná o lineární vyprávění, což celému dílu škodí. Můžeme říct, že sujet je totožný s fabulí, tudíž i když jde o rekapitulaci, kauzální vztah jednotlivých událostí je zachován tak, jak za sebou následovaly ve ,,skutečnosti“. Brooks tak své dílo mohl obohatit o několik šokujících zvratů, které by se mohly týkat farmaceutické ,,záležitosti“ nebo i politického či ekonomického řízení. Autor tak okradl sebe i čtenáře o odhalení, která by mohla konstituovat zcela odlišnou perspektivu nahlížení na náš druh a jeho činů v ,,zajetí“.

Oživlé mrtvoly se často používají jako alegorie, především pak jako prostředek sociálního komentáře. Již Romero je použil ke kritice rasismu, sexismu, materialismu a individualismu. Brooks nečiní jinak. Navazuje na svého předchůdce v kritice konzumenství. V Zemi mrtvých nám Romero předvedl propastný rozdíl mezi spodní vrstvou a ,,elitou“ a jejího parazitického života na úkor ostatních, méně hmotně zabezpečených vrstev. Spisovatel využívá materialimus jako odrazový můstek ke kritice současného trendu konzumního způsobu života. Jak by vypadal život ve světě, v němž ztratí pozemské statky svoji hodnotu a zlatý důl představuje teplo, jídlo a zdravotně nezávadná voda? Jeden z více sociálních komentářů se vztahuje i na tuhle otázku, stejně se věnuje i otázce individualismu, který se ve velké míře podepisuje pod rozpadem společnosti a národa.

Na rozdíl od Romera se Brooks nepohybuje jenom v mantinelech amerického národa, ale snaží se o panoramatičtější pohled. To znamená, že čtenáři se mají možnost podívat i na protipól. Tudíž na státy, kde před vypuknutím nákazy třeli bídu s nouzí a stojí tedy ve velmi odlišné pozici; stejně tak i protiklad individualismu v podobě východního kolektivního fanatismu nabývá jiných, neméně groteskních rozměrů. V tomto směru představuje Brooks přínos na rozdíl od Romerovy tvorby. Krátkozrace se nevěnuje interním záležitostem amerického národa, ale svůj inventář sociální kritiky rozšiřuje i na ostatní národy. Nevyhýbá se ani východnímu bloku, Číně, Kubě, Grónsku, Rusku apod. Přirozeně, i v tomhle směru má spisovatel ještě rezervy, jelikož jednotlivé národy prezentuje spíše tak, jak jsou vnímány právě americkými občany, přičemž se vyhýbá skutečným národním specifikům. V některých případech působí ,,simulace“ událostí na základě dominantních rysů o představě toho kterého národa neobjektivně a demagogicky a autor si až příliš často vypomáhá předsudky. Jak jsem již psal, jedná se o kritiku, proto považuji za přirozené, že do centra pozornosti se dostávají spíše negativní vlastnosti, jež jsou generalizovány za účelem poskytnutí uceleného pohledu na lidskou rasu jako celek. I když použití národních specifik považuji za pozitivní obohacení příběhu.

Dle vzoru postmoderny dochází i ve Světové válce Z k defragmentaci příběhu, epizodizaci, kdy je na jeden příběh/téma nahlíženo z vícero pohledů, jež jsou zároveň i autonomními mikropříběhy tvořícími celkovou mozaiku příběhu. Autorovi se skvěle daří vystavět příběh na základě ,,autentických“ výpovědí přeživších z různých koutů světa, sociálních i profesionálních skupin. Brooks využívá tuhle sociální diferenciaci k poukazování na různé fenomény, které by měly za následek radikální a okamžitou změnu řebříčku hodnot. Do jisté míry se snaží poukázat na naši nepraktickou, nefungující a iracionální společnost, kde lidi ze šoubyznysu jsou na vrcholu a obyčejní instalatéři na spodku profesního potravinového řetězce. Zaměření na díry v současném systému uspořádaní společnosti jsou jednou ze součástí sociální kritiky. Jednotlivé elementy sociálního komentáře jsou poměrně lehce čitelné a interpretovatelné a poskytují také prostor k zamyšlení nad životy, které vedeme.

Spisovatel ve velké míře používá analogii války ve Vietnamu (dalo by se říct jakéhokoliv ozbrojeného konfliktu, ale vícero indicií napovídá, že se jedná právě o Vietnam), s tím rozdílem, že na opačné straně barikády stojí nemyslící a jen velmi těžko ukojitelný hlad. Vzhledem k předkládané alegorii za použití oživlých mrtvol nám autor dává jasně najevo, že my lidé jsme strůjci svého štěstí, respektive neštěstí. Naturalisticky popisovaný kanibalismus představuje velmi výstižnou metaforu k sebedestruk­tivnímu životnímu stylu a prázdné životy, které mnozí z nás dennodenně vedou. Poměrně velká část je věnovaná událostem odehrávajícím se před vypuknutím groteskního moru, tedy fáze, kdy se začal šířit a geometrickou řadou růst ještě větší nepřítel než nemrtví – panika. Zde se Brooks řadí do proudu, který nese stigma 9/11. Stejně tak se dá celý příběh charakterizovat jako ,,válka proti teroru“, což je označení jako vystřižené z předvolebního letáku Georga Bushe. Všudypřítomná panika, paranoia a neustálé rozlišování mezi námi a jimi. Mentální rozpoložení důvěrně známé mnoha milionům lidí po celém světě každý boží den.

Abych se vyhnul dezinterpretaci a ponechal také několik metafor k dešifrování čtenářům, jen zkonstatuji, že Brooks používá stejnou analogii, jakou použil i Romero, s tím rozdílem, že Brooks vyrukoval s aktualizovanou verzí. Ve svém fiktivním mapování událostí války se zombie načrtává mnoho paralel jak z historie, tak i ze současnosti. K pozitivům patří defragmentace příběhové linie na vícero epizod, přičemž každá má jiného protagonistu (i když kvalita postav se pohybuje v rozmezí zajímavá-schematická postava). Autor střídá zábavné pasáže s hrůznými, nezapomíná na malá vítězství lidského ducha a stejně tak i na tragédie. Naopak za negativum považuji lineární vývoj událostí a zanedbání kompozice jednotlivých epizod. Brooks mohl vytesat více nervy drásající a překvapivější příběh, kdyby se víc věnoval sujetu. V neposlední řadě patří poděkování vydavatelství Zoner Press za riskantní vydání ,,orální historie“ Světové války Z. Jak jsem již zmiňoval, tenhle druh vyprávění u nás není natolik populární kvůli obtížnosti překladu (což se potvrdilo i v tomto případě). Zoner Press připravil sympatické vydání v tvrdé vazbě a nezapomněl ani na doprovodné ilustrace, které vskutku zpříjemnily čtení. K nadstandardní spokojenosti snad chybí jenom esej na závěr.

Brooksovy literární příspěvky spolu s Kirkmanovou komiksovou tvorbou přispěly k novelizaci kánonu zombie, jenž zvyšuje kredibilitu tohoto podprůměrnými díly ověnčeného subžánru (čest výjimkám). Spolu s televizní adaptací Živí mrtví začíná svítat na lepší a kvalitnější časy. Vzhledem k úspěchu, jaký zaznamenala Světová válka Z v Americe, již stihl o filmovou adaptaci projevit zájem Hollywood. Produkce se ujala společnost Plan B ve vlastnictví Brada Pitta, který si překvapivě zahraje i hlavní roli. Adaptace scénáře se ujal nejen v americkém fandomu známý a oblíbený Michael J. Straczynski. Vzhledem k povaze předlohy by se mělo jednat o adaptaci formou mockumentary stylu známého z filmů jako Monstrum, Záhada Blair Witch nebo španělský [rec]. V Americe taky vyšla zvuková adaptace (inscenace) románu v podobě stále více populárních audiobooků, kterou osobně považuji za příhodnější formu zprostředkování (audio kniha Světová válka Z má mnoho společného s pověstnou Wellesovou rozhlasovou inscenací Války světů).

Světová válka Z (World War Z) Maxe Brookse je hororový, ale velmi realistický a emotivní román o světové válce se zombie. Není to ale klasický horor se zombie, kniha svou realistickou kulisou připomíná knihy Stephena Kinga nebo Toma Clancyho. Epidemie zombie začíná v Číně, kde na několika odlehlých místech dochází k propuknutí neznámé epidemie. Z Číny se pak „vzplanutí“ šíří nekontrolovatelně po celém světě. Max Brooks vytvořil apokalyptickou a velmi detailně propracovanou vizi – od zastíracích manévrů vlád přes šíření epidemie s využitím černého obchodu s lidskými orgány až po konkrétní osudy jednotlivců. Svět se po ukončení války se zombie změnil: světová lidská populace se dramaticky zmenšila, některé oblasti jsou zcela vylidněné, někde není známo, zda přežili lidé nebo je území obsazeno zombie, rovnováha sil se změnila. * Celému příběhu dodávají na autentičnosti výpovědi přímých účastníků. (anotace)

• Autor: Max Brooks
• Překlad: Ondřej Doseděl
• Formát: hardback
• Počet stran: 344
• Cena: 339 Kč
• Nakladatel: Zoner Press, 2010

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fan­tasyplanet.cz