Světlonoš II. – Národy noci – Johnson Oliver

Hned po pár stránkách jsem musel moc přemýšlet a vzpomínat, co se vlastně dříve událo a kdo vůbec figuroval v oné bitvě proti nemrtvým ve Zrození stínů. Abych vám to usnadnil, tak zcela jednoznačně za stranu dobra zde máme znetvořeného Rehova kněze Urthreda, Jayala, který v ruce často třímá magický meč, Alandu – postarší dámu, jenž sem tam pomůže nějakým tím kouzlem a Thalassu – Světlonoše. Za zlo po světě pobíhá upír Faran, jeho kouzelník Golon a Jayalova horší stránka duše Dvojník.

Příběh je jednoduchý. Na začátku baron Illgill přenese Hůlku (první magická věcička) někam na sever, snad až do Lornu. Jeho cesta není popsána až do konce, pouze nástin jeho osudu. Druhou magickou věc, která je potřeba, aby na světě navždy zvítězila strana dobra, nese Jayal. Meč. Ovšem třetí je opět někde v Lornu a jen Thalassa jako Světlonoš ji může probudit k životu. Je jím Bronzový muž, který má opět rozdmíchat božský oheň a pomoci v pradávném boji. Ale aby toho nebylo málo, Thalassa je kousnutá od upíra, takže jí zbývá jen měsíc, než se promění. Její jediná záchrana spočívá v nějakém stříbrném kalichu, který má opět „náhodou“ najít v tajuplné zemi Lorn.

Po Urthredově teleportu se skupinka ocitá u vesničky jediných žijících lidí na severu. Jejich čtyři postavy tam byly vytesány do soch, takže celá komunita je uctívá jako bohy. I když po jejich objevení jsou mírně zklamáni, vydává se s nimi náčelník s několika bojovníky na nebezpečnou pouť. Musí urazit velkou vzdálenost, do toho všeho skučí vítr, je zima a častokrát se ocitají ve vánici. Říkat co jak bylo dál, je zbytečné. Mají daný cíl, kterého musí do určitého časového limitu dosáhnout, a jako obyčejně jim ze všech stran hrozí všelijaké nebezpečí. Většinou je vyvažují kouzly, štěstím, náhodou nebo nějakou tajemnou věcí, která jim pomůže z nejtěžších chvil. Do toho všeho se ještě plete Faran se svojí skupinkou vojáků. I když byli hodně pozadu a neměli šanci své protivníky chytit, přece jen najdou prostředek, jak se dostat dokonce před naše hrdiny.

Co se týče nápadu, je zřejmé, že podobných tu bylo nespočetně. Dobří bojují proti zlým a jediná záchrana je ukrytá v kouzelných předmětech. Na cestě se vyskytují různé problémy, kterým musí obě strany čelit a vše pěkně šlape vpřed. I když se „dobří“ i „zlí“ potkají a zkříží své meče, stejně ti hlavní přežijí a určitě si až do konce budou dělat navzájem problémy.

Trochu zvláštní mi přijde, že hlavní nemrtvý Faran je docela slabý. Obrací se o pomoc neustále na svého kouzelníka, a i když se snaží vypadat jako ten nejhorší tvrďák, nepůsobí tak na mě. Všichni, kteří jdou s ním, tak dělají jen pro kalich, ze kterého se chtějí napít a získat tak nesmrtelnost. Také je zvláštní, že jeho život po smrti se mu zdá malicherný a docela by ukončení své existence přivítal. Ovšem když nějaká taková situace nastane, najednou se stává velmi „živým“ a o svoji duši bojuje ze všech sil. A když vezmeme, že jen tak odešel ze zničeného města pronásledovat Thallasu, měl opravdu hodně velké štěstí, že cestuje v podzemí, kde nesvítí slunce. Na druhé straně, jak jinak měl spisovatel udělat, aby se vůbec někam dostal, že? 🙂 To u naší malé výpravy je Urthred zamilovaný do Thallasy a bez problémů bych vsadil úplně všechno na to, že vím, jak to nakonec dopadne. Což ostatně pozná každý z vás. Různá překvapení nejsou příliš častá, což pan Johnson kompenzuje novými místy a situacemi, takže nic není jednotvárné a zdlouhavé.

Podtrženo a sečteno, nic vás v této knize nepřekvapí, ale rozhodně ani nerozhází. Děj je vcelku napínavý, pořád se něco děje, kniha není špatně napsána a rozhodně se budete po celou dobu bavit. Můj příznivý dojem z prvního dílu zůstává i zde a počítám s tím, že třetí si určitě koupím taky.