Harry Turtledove si libuje v různých alternativních historiích a často ve svých dílech využívá skutečné historické události, na které naroubuje své představy nebo naopak historické události převede do svého světa. Cyklus Svět ve válce je příkladem toho druhého. Své oblíbené dějinné údobí, tedy Druhou světovou válku, autor převedl do světa, jehož vývoj se, na rozdíl od naší technické společnosti, ubíral cestou využívání magie.
Jednotlivé díly tohoto cyklu lze poměrně přesně asociovat se zlomovými momenty Druhé světové. V úvodním dílu Do temnoty dosahuje Algarve bleskovou válkou vedenou novou strategií obrovských územních zisků, stejně jako nacistické Německo v letech 1939-40. Válku v temnotě, díl druhý, lze charakterizovat parafrází „Za Cottbusem není země!“ čili něco ve stylu plánu Barbarossa. Napříč temnotou se dá také poměrně jednoduše charakterizovat názvem města – Sulingen.
Sulingen – slovo, které nic neříká. Ale stačí jen doplnit vzor u kterého se autor inspiroval a je vše jasné. Stalingrad. Ano, ve třetí knize vzal Turtledove za bernou minci onu ohromnou bitvu mezi Německem a Sovětským Svazem. A převzal jí se vším všudy. Poměrně přesně reprodukuje nejprve postup algarvských (hitlerovských) vojsk do nitra Unkerlantu (SSSR), potom tvrdé boje o město, obklíčení Algarvanů a nakonec jejich porážku. Autor zachází i do takových podrobností jako je zásobování obležených Algarvanů ze vzduchu. Kupodivu nějaký ten Von Paulus velící obklíčené algarvské armádě ovšem chybí.
Boj o Sulingen je sice osou celé knihy, autor se ale dál věnuje postavám procházejících celým cyklem. Na pozadí jejich osudů se rozehrává válečné drama zasahující všechny a všechno. Nepřehlednost prvního dílu, kdy čtenáře zahltil množstvím neznámých jmen a postav, je ta tam. Autor udělal důkladnou probírku postav a část z nich nechal zemřít. Překvapivě i některé ze slibně se rozvíjejících dějových linií poměrně násilně ukončil. Ovšem probírka rozhodně prospěla kvalitě příběhu.
Cyklus ve rozdělen do několika větví prezentovanými nosnými příběhy hlavních postav. Dohromady potom vytvářejí plastický celkový obraz válečného běsnění. Turtledove se nesoustřeďuje jen na vojáky. Komplexního pohledu dosahuje tím, že se zaměřuje na příběhy postav z různých zemí, s různým společenským postavením a s různým pohledem na svět a život. K nejúdernějším patří příběh Vanai a Ealstana. Na jejich osudu, dívky z vyvražďovaného národa Kaunianů a muže, který ji miluje, se nejvíce projevuje velikost lidskosti a hrůza fanatismu. Přesto se z jejich láska dá čerpat naděje do budoucna. Tragickým je oproti tomu ve své podstatě osud spousty vojáků obou znesvářených stran.
Obyvatelé poražených zemí přijímají okupaci různě. Autor zobrazuje jak hrdinství těch, kteří se odmítají vzdát, tak i servilitu zrádcovství jiných. I tady se dá najít mnohá paralela. Zejména tragickým je osud Kaunianů, kteří jsou vyhlazováni stejně a se stejným fanatismem jako Židé.
Turtledovovy postavy nejsou jednobarevné, mnohé z nich se postupem doby a událostmi ohýbají a tvarují, některé se i zlomí. Mezní situace prověří pevnost charakterů, a těch, kteří si zachovají čisté svědomí mnoho nezůstane. Stejně jako to bylo ve skutečnosti.
Překlad je poměrně dobře čtivý, chyb také není tak moc. Obálka je zřejmě dělaná „na míru“ a vztahuje se ke knize. Myslím, že se Bobu Eggletonovi podařilo docela přesně vystihnout jeden z motivů knihy.
Zhodnocení: Zajímavá myšlenka a provedení. Celý cyklus je ale bohužel až příliš rozvleklý a postav stále mnoho.
