Harry Turtledove ve svých románech zabrousí tu do fantasy a tam zase do sci-fi. Píše od čistě fantasy knih ve stylu Videssosu a Zbloudilé legie až po vesmírné sci-fi a „alternativky“ jako je Světoválka a Kolonizace. Přitom často využívá motivů z naší historie a přetváří si je podle toho, jak mu vyhovují. U Světoválky se inspiroval Druhou světovou válkou, do které zakomponoval invazi mimozemšťanů. A čtenář pak už jen sledoval, co by se stalo, kdyby…
To cyklus Svět ve válce je založen na úplně opačném nápadu. Do světa, ve kterém funguje magie a kouzla, Turtledove vložil Druhou světovou válku! Samozřejmě, že ji tak nenazval, ale každému, kdo se do Světa ve válce začte, se po několika desítkách stran navodí spousta asociací s tímto zatím největším pozemským konfliktem. (Pokud nepočítáme boje kolonií mravenců ve Středomoří – pozn. šéfredaktora)
Kniha Válka v temnotě je druhým dílem již zmíněného cyklu. Zatímco v první knize nazvané Do temnoty byl čtenář zahlcen spoustou postav a událostí a občas se v textu mohl ztrácet, Válka v temnotě je už mnohem přehlednější. Také postavy už jsou známé (nebo alespoň známější), a v případě nouze je na prvních stránkách knihy soupis osob podle zemí. I tak je ale nejlepší osvěžit si nejprve Do temnoty a až pak se pustit do následující knihy.
Válka se už pro Algarve (Německo) nevyvíjí tak dobře jako na počátku. Po překvapivém útoku na Unkerlant (SSSR), kterému vládne stihomamem a velikášstvím posedlý král Swemmel, sice postoupily algarvské armády hluboko do nitra země, ale Unkerlanďané se nevzdávají. Ačkoli mají horší výzbroj a špatné velení, bojují do posledního dechu. Navíc přichází zima, na niž nejsou Algarvané absolutně připraveni.
Přesto však zatím mají naději, dostávají se až na dohled k hlavnímu městu Cottbusu. Ale pro unkerlandské armády za Moskvou (promiňte, za Cottbusem) už není země! Nehodlají ustoupit a připravují mohutný protiútok.
Autor si velice zdařile poradil s alternativami různých typů zbraní pro svůj svět magie. Behemonti – mohutná zvířata nesoucí osádku krytou brněním a vrhač vajec či paprskovou zbraň asociují tanky, draci s jezdci nápadně připomínají živé letectvo, leviathani zase něco mezi minonoskami a malými ponorkami. Pěšáci mají paprskové zbraně dobíjené magií s účinkem samopalů a vejce nabité magickou energií si v ničem nezadají s bombami.
Turtledove se nesoustřeďuje na velké bitvy, jeho pohled je jiný. Očima mnoha postav – prostých vojáků, důstojníků, obyčejných lidí v okupovaných zemích stejně jako okupantů i mocných tohoto světa sleduje útržky jejich životů a snahu vyrovnat se s hroznou realitou totální války. Postupně tak skládá mozaiku, která je potom ve své celistvosti stejně strašlivá jako vyprávění těch, jimž se podařilo přežít druhou světovou. Rozdíl je jen v tom, že to co popisuje Turtledove v knize se nestalo. Nebo alespoň doufám, že nestalo!
Obzvláště hrozivý je osud Kaunianů (ekvivalentu Židů), kteří jsou vyvražďování v “pracovních” táborech, kvůli své životní energii. V příběhu kaunijské dívky Vanai a jejího forthwegského přítele Ealstana se skrývá nejhlubší trpkost a zoufalství ale i láska, naděje a lidskost, hodnoty za které stojí za to umřít, ale ještě více pro ně stojí žít. Láska Ealstana a Vanai je dojímavá i tragická zároveň.
Stejně jako zbabělce a zrádce na té či oné straně Turtledove ukazuje i ty, kteří měli odvahu se zvednout a něco udělat proti zlu. Čtenář tu vidí jak se lidé mění ve zvířata a zároveň, jak se někteří stávají ještě více lidmi. V krizových situacích vychází na povrch, co v tom kterém člověku je.
Děj je rozdělen do mnoha příběhů, které se střídají. Často některou situaci autor probírá z několika úhlů vidění. Jednotlivé postavy se vyvíjejí a mění, ať už v dobré či zlém. Mnozí Algarvané nesouhlasí, alespoň uvnitř sebe sama, s vyvražďováním Kaunianů, zatímco mnozí obyvatelé okupovaných zemí jsou tomu rádi.
Překlad je poměrně čtivý a obálka od Boba Eggletona vynikající, zřejmě dělaná přímo pro Svět ve válce. Stejně pochvalně je možné mluvit o mapě. Ta je upravená do češtiny. Ovšem na několika místech se Classic snaží s velkých úspěchem čtenáře zmást. Na obálce je jako název cyklu uvedena Světová válka, ovšem uvnitř je to Svět ve válce. Stejně tak v objednávkovém listu je tento díl inzerován jako Temnota přichází, ačkoli na obálce je Válka v temnotě. Škoda těchto nedotažeností. Stačilo jen dát si na knize víc záležet.
Závěrem: Neobvyklá fantasy založená na implantaci druhé světové do světa magie.
Chtěl bych vyjádřit názor nejen k této knize, ale k celé sérii Svět ve válce (nebo Světová válka), která bohužel ani knihou Napříč temnotou ještě neskončila, a nejspíš bude mít ještě dalších deset šestisetstránkových pokračování. Že se Turtledove nechal inspirovat skutečnými válečnými dějinami 20. století a zobrazil je ve světě magie, kde místo tanků jsou behemoti a místo letadel draci, a kde se „nečistý“ národ hromadně vyvražďuje za účelem získávání energie k provádění kouzel, je jistě zajímavý nápad – na jednu, případně na dvě rozumně dlouhé knihy.
To, co mi vadí, je ale naprostá absence nějakých hlubších myšlenek, které by příběh nějak propojily a daly mu pevný základ. Nejen tato kniha, ale i díly předešlé, nejsou ničím jiným než panoptikem epizodních zážitků jednotlivých hrdinů, které ale nemají pro hlavní děj knihy ani pro vývoj války či čehokoliv jiného žádný význam. Turtledove jenom vymyslí nějakou příhodu, třeba vyvraždění bezvýznamné vesnice na území nepřítele, a pár postav, které mu tam ten děj otrocky odehrají, a ty hlavní postavy se navíc musí vždy pohybovat někde blízko sebe, aby si mohly navzájem sdělit svoje myšlenky, zanadávat na ty „zkurvysyny“, a pak ten výjev nějak ukončí, nejlíp nějakou prázdnou pointou, a skočí zase někam jinam, kde mu zase jiné postavy řeší jiný bezvýznamný problém. Epizody skutečně zásadní pro vývoj války by se daly spočítat na prstech jedné ruky, zbytek je vata. A to je ten hlavní kámen úrazu, nejen u této série, ale i u podobných typu Světoválka nebo Kolonizace – nejde o knihu-román, který někam směřuje. Pokud knihu začnu číst od začátku, mohu pak náhle přeskočit 400 stran textu a znovu se začíst, aniž jsem přišel o nějaký zásadní dějový obrat. Kniha jako celek prošumí hlavou a nic po ní nezůstane, kromě pár dobrých nápadů, kterých je ale v této sérii minimum, a s každým dalším dílem ještě ubývají. Zkrátka: nejde o kvalitu, ale o kvantitu v té nejúchylnější podobě.