Svět bez bohů 2- Dědic klanu – Ruckley Brian

K ději snad jenom stručně, víc stejně ani není potřeba, protože sečtělý čtenář dokáže leccos odhadnout sám. Proti Černé stezce posílené Inkalimy a prostým lidem se šikuje velká armáda Pravých klanů pod velením dědice klanu Haig Aewultem, který se snaží získat veškerou slávu pro sebe, a tak z tažení vynechává vojáky Kilkry a Lannisu. Than Lannisu, Orissian, se na radu svých společníků vydává do na´kyrimské pevnosti Highfast a svou armádu posílá i přes nevůli Aewulta bojovat o svou zem. Na scénu se vrací samozřejmě i hlavní padouch Aeglys, který je díky prožitému utrpení na Soudném kamení mocnější než kdykoliv předtím. Je dokonce tak mocný, že postupem času si podrobí skoro celou armádu Černé stezky

Bohužel musím konstatovat, že většina chyb, jimiž trpěl první díl, zůstala. Největší potíž ale rozhodně působí špatná gradace napětí. Drtivá většina knihy se totiž zaobírá psychologickými motanicemi v hlavách hrdinů. Na tom není nic špatného, snaha propracovat charaktery je chvályhodná, problém je, že Ruckley nám nepřinese nic moc nového. Maximálně tak vystupňuje aspekty, které už známe z prvního dílu. Aeglys je ještě mocnější a ještě šílenější, ale i tak pořád zajímavým záporákem. Mnohem hůř je na tom Orisian, hlavní kladný hrdina. Ten nejen, že je v podstatě neschopný, ale skoro to vypadá, jako by ani neměl vlastní vůli. V podstatě dělá, co mu ostatní řeknou. Zamiluje se do první holky, na kterou v příběhu narazí, a častěji než o záchraně klanu přemýšlí o tom, jak zapůsobit na divokou kyrininku Ess´tyr. Na postavu, která má být mezi hlavními tahouny děje, je to opravdu velice chabý výkon. Už dlouho jsem nezažil tak nudného hrdinu.

Ještě že tady je několik slušných vedlejších postav jako je velitel Lanniského vojska Taim Naran, vysloužilý veterán, který by nejraději byl doma s rodinou, ale když povinnost zavolá… S ním budeme mít tu čest alespoň v omezené míře přičichnout k bitvám, kterým se autor snaží vyhnout, co to jen jde. Jak jinak si chcete vysvětlit fakt, že z největších bitev nám Ruckley neukáže skoro nic, protože jedna se odehrává ve sněhové vánici a ta druhá, závěrečná, v níž je Taim po většinu času vězněm, také neposkytne zrovna velkolepou podívanou. Alespoň po jeho osvobození se to pěkně rozjede, a tak má finále knihy solidní tah na branku. Na epickou fantasy je to tedy poněkud chudé skóre. Další zajímavou bokovku představuje Orisianova sestra Anyara, která nám zprostředkovává napjaté vztahy mezi Aewultem, hrdým a nepříliš schopným dědicem nejmocnějšího klanu, a Roaricem, mladým a horkokrevným thanem Kilkry. Několik zajímavých figurek se ale objevuje i na opačné straně barikády, z nich určitě vede than Horin-Gyre, který se snaží pomstít svou sestru zabitou Aeglysem.

A tak největším kladem stále zůstává propracovaný a svěží svět a opravdu mrazivá atmosféra. Dvě třetiny ságy za sebou a dobro dostává pořád pěkně na frak. V dodatkovém seznamu postav se nám pomalu vyrovnává poměr mezi živými a mrtvými hrdiny z obou stran, protože autor se s nimi opravdu nemaže, a tak se s mnohými rozloučíme. Tentokrát už ale jejich skon nepůsobí zdaleka tak suše, jako tomu bylo v prvním díle. Čím víc toho přečtete, tím větší mráz vám bude běhat po zádech. Ruckley rozhodně ví, jak navodit čtenáři náladu, ale ve vedení příběhu a postav se pořád ještě topí. A je to setsakramentská škoda, protože i po přečtení druhé části Světa bez bohů jsem nucen prohlásit: Promarněná šance. Neuděláte chybu, pokud se rozhodnete i do druhého dílu trilogie investovat, ale na nejčestnější místa vaší knihovničky rozhodně nemá.