Paranormální knížky pro náctileté slečny táhnou, s tím se zkrátka musíme smířit. Naštěstí v tomhle ranku občas vyjde i nějaký ten titul, který není úplně e-e. Třeba Pád Andělů.
 |
Tak, splnil jsem si svůj cíl přirovnat autorčino příjmení k infantilnímu označení exkrece, takže můžeme přejít k samotné knize.
Zhruba v první třetině jsem nemyslel na nic jiného, než jaký jsem udělal přešlap při výběru této četby. Vám, pozorným čtenářům, již jistě došel při čtení úvodního odstavce tohoto článku. Náctileté slečny. Právě ty jsou cílovkou románu a právě jimi nejsem. Postupem času se však můj křečovitý úsměv z naivity některých scén začal rozpouštět a nakonec to vlastně dopadlo překvapivě dobře.
Svět Susan Ee je totiž poměrně sympaticky brutální. Před šesti týdny se objevili andělé a vyhlásili čistku lidstva. Za těch necelých padesát dní se civilizace stačila rozpadnout v trosky. Ve dnech ulicím vládnou hladové a všehoschopné gangy, po nocích okřídlenci s ostrými čepelemi svých andělských mečů. A do toho něco požírá lidi, zaživa. Ale ne hladově, spořivě a celistvě, ono něco prostě vybíravě okouše pár částí a zbytek nechá ležet ladem.
V tomhle prostředí se snaží přežít hlavní hrdinka. A kdyby jenom přežít, Ee jí dala ještě těžší úkol. Mladá Penryn se musí starat nejen o sebe, ale i o svou šílenou matku a mladší sestru Paige, od pasu dolů ochrnutou. Naštěstí to není obyčejné děvče. Autorka jí dala do vínku – kromě debilního jména – i slušnou plejádu schopností, které z Penryn dělají cosi jako mix Buffy a MacGyvera. Zkrátka, vhodnou do každého prostředí: do bytečku, na zahrádku i do apokalypsy, z níž by se i svatý Jan zjevil.
Kámošem ve zbrani je jí – nečekaně – anděl. Nebesan Raffe (a že neuhádnete, jak se jmenuje doopravdy?), proti němuž se rozjela intrikánská hra a on skončil na dlažbě s usekanými křídly a vděčen Penryn za život, když mu pomohla v bitce, při níž však agresivní andělstvo uneslo Paige. Ti dva proto musí uzavřít spojenectví, anděl chce přišít křídla, Penryn svou sestru.
Ti z vás, kteří čekají, že je Raffe krasavec nad všechny pozemské chlapce, a proto bude Penryn nebetyčně přitahovat, mají samo sebou pravdu. Tatam je tedy představa bezpohlavních okřídlenců (viz Alan Rickman ve filmu Dogma). Pořád se pohybujeme v intencích literatury pro slečinky. Ee si sice půjčuje prostředí, které čtenáři může evokovat McCarthyho postapokalyptickou Cestu, pořád však v jeho výstavbě nejde do naturalistických popisů. A pořád je příběh, který se v něm odehrává, variací na Romea a Julii (Twilight style) v kombinaci s béčkovým filmem Legie z roku 2010.
Autorka však není žádný nezdárek a tak vypráví v slušném tempu, z rukávu tu a tam vytáhne zajímavou vedlejší postavu, například vůdce lidského odboje Obiho, a v závěru rozpoutá roztomilou řež, při níž se člověk cítil jako po návratu domů.
Odhlédneme-li od skutečnosti, že andělé příběhu nejsou (jak je v knize řečeno) imunní vůči kulkám, a proto by jejich bitka s lidmi ve skutečnosti vypadala pravděpodobně docela jinak, což je nakonec ta největší pitomost, která mi na knize vadila, dává nám Pád andělů docela slušné relaxační víkendové počtení, které neurazí ani chlapáky.
A víte co? Asi si přečtu i další díly.
Soundtrack ke knize:
Kärtsy Hatakka & Kimmo Kajasto – Max Payne Theme
Buffy The Vampire Slayer Theme Song
R.E.M. – Losing my Religion
Radiohead – High and Dry
Bryan Tyler – Battle Los Angeles Hymn
Metric – All Yours
Inon Zur – War Nevere Changes (Fallout: New Vegas)
Alice Cooper – Poison
Nathan Barr – Goodbye, Godric
Imagine Dragons – Demons
Aerosmith – I don’t want to miss a thing
Youtube playlist: http://www.youtube.com/watch?…
