Jméno Ray Bradbury si většina čtenářů pravděpodobně spojí s románem 451° Fahrenheita, který se řadí mezi klasická díla science fiction. Sečtělejší jedinci jej dají do spojitosti též s povídkovými sbírkami Kaleidoskop a Marťanská kronika. Od podzimu tohoto roku mohou čeští čtenáři mezi jeho díla zařadit též Strom duchů, jenž u nás vyšel zcela poprvé, a který se – jak sama obálka napovídá – vztahuje k Halloweenu, nebo chcete-li po našem, Dušičkám.
Podobně jako minulý rok, i tentokrát se skupinka devíti kamarádů rozhodne jít koledovat společně. Plány poněkud naruší onemocnění jednoho z chlapců, Pipkina, který svým přátelům slíbí, že se s nimi setká u jednoho z nejstrašidelnějších domů v okolí. Osm mladíků se tedy vydá koledovat. Jejich cesta končí na smluveném místě, kde ale místo Pipkina naleznou velký strom ověšený vydlabanými dýněmi a kde jim dveře od starého děsivého domu otevře Loket Lopatka Kostroun, který je vezme na cestu napříč časem, aby jim ukázal, v čem tkví skutečná podstata Halloweenu.
Právě v rozhodnutí autora soustředit se na význam svátku mrtvých spočívá hlavní síla knihy. Mimo to si Bradbury zaslouží pochvalu i za to, že se rozhodl kromě anglosaských oslav těchto dnů věnovat pozornost i jiným částem světa v různých časových obdobích. Čtenář tak společně s hlavními hrdiny získává prostřednictvím návštěvy pravěku, pohřebního rituálu ve starověkém Egyptě, předrománské Anglie při keltských oslavách Samhainu, středověku v průběhu honu na čarodějnice nebo latinskoamerického El Día de los Muertos sice poněkud zjednodušené, avšak na druhé straně alespoň elementární poznatky o původu a především smyslu tohoto svátku.
Poněkud slabším článkem je přímočarý děj a nevýrazná psychologie postav, což lze přičíst na vrub tomu, že Strom duchů cílí spíše na mladší čtenáře, o čemž svědčí i výrazný počet zajímavých ilustrací, jazyk a úprava textu. Pro mě osobně jistý nedostatek představuje o něco větší rozměr knihy, než se kterým se čtenář většinou setkává, a menší hustota textu na stránku oproti tomu, na jakou jsem zvyklá. Obě zmíněné výtky ale mají spojitost s mými osobními preferencemi a sehrávají jen pramalou roli ve srovnání s hlavní myšlenkou díla.
Strom duchů jistě není Bradburyho nejlepším kouskem a v rámci jeho tvorby lze najít podstatně zajímavější a zdařilejší díla, avšak v rámci literatury pro mládež se jedná o zdařilý počin. Ovšem ani odrostlejší jedince a fanoušky Raye Bradburyho by neměla kniha nudit. Pokud hledáte nenáročnou a pohodovou knihu, u níž nemusíte trápit své mozkové závity, a která vás naladí do té správné podzimní nálady nebo pokud jenom hledáte něco, čím zabít část nudného a chladného večera, je Strom duchů vhodnou volbou.
| 65% |
|
