Vladimír Šlechta se rozhodl vyplnit dlouhé čekání na nový román Keltská brána sborníkem svých raných textů, v nichž se poprvé objevil kyborg Oggerd, doprovázený technologem Hargem a bývalým vyjednavačem Gowerym, řečeným Pěnkavka. Své rané texty oprášil, přepsal je, mnohdy až k nepoznání, a zahájil tak nový postapokalyptický cyklus. Narozdíl od známého Falloutu se však děj odehrává v Evropě. Nebo spíš v tom, co z Evropy zbylo.
 |
Vždy, když se známý autor rozhodne znovu vydat své starší věci v novém vydání, riskuje tím nakladatel minimálně dvě věci. Prvním rizikem je, že si čtenáři znalí původních verzí nerozšíří svou knihovnu jen kvůli nové obálce. Druhým rizikem je pokles – čtenáři očekávaného – standardu, pokud se autor od svých prvotin již dostatečně „vypsal“. Vladimír Šlechta se rozhodl zariskovat a je jen na čtenářích, jestli si nakonec nakladatel Robert Pilch z Brokilonu nebude v zoufalství rvát vlasy. Osobně se domnívám, že nebude. Ačkoli…
Střepy z Apokalypsy upoutají už bojovně naladěným Oggerdem na obálce s Běžícím ohněm v pozadí. Obsah slibuje povídky Dóm, Legendární zbraň, Chlapci od Běžícího ohně, Faerie a Saliny. První tři jsou čtenářům původních povídek z Ikarií známé, zbylé znějí nově, avšak nové nejsou – tedy ne ve smyslu zcela nových povídek. A protože Vladimír Šlechta již dříve (1) uvedl, že původní povídky přetvořil k nepoznání, je na čase si je trochu přiblížit.
Po pětistránkovém prologu, který stručně představí hlavní hrdiny, začíná nejlepší povídka celého sborníku, nazvaná prostě Dóm, kterou si zamilují všichni čtenáři, kteří někdy hráli Dungeon Mastera, Doom, Diablo nebo jinou hru, v níž museli procházet rozlehlá podzemní bludiště, likvidovat v nich žijící nestvůry, překonávat pasti a sbírat artefakty. Šlechta dokonale převedl „herní“ mechanismy do realistické postapokalyptické sci-fi, v níž nechybí ani obligátní hospodské zahájení, z něhož se družina hrdinů vydá na cestu do Dómu pro lék proti „černé chřipce“, uměle vytvořené virové nákaze, která decimuje přeživší Evropany. Nudit se nebudou ani čtenáři, ani hrdinové a ani děj není – díky několika zajímavým nápadům – předvídatelný.
Následující krátká povídka s názvem Legendární zbraň je skutečně jen mezihrou, navíc se jedná o autoparodii na Oggerda a Hvězdné války. Je dobrá, ačkoli příznivce Luka Skywalkera asi nepotěší. Oproti předchozí verzi dostala nový úvod, aby bylo čtenářům od počátku jasné, že popisovaný děj je smyšlený. Jedině v této povídce se Oggerdovi dostalo přízviska Orlosup. Pointa však zůstala stejně zábavná jako předtím.
Navazující Chlapci od Běžícího ohně jsou nejdelší a zároveň druhou nejlepší povídkou, ve které autor plně rozvíjí svůj typický styl „zálesácké fantasy“. Paradoxně by se celý příběh mohl – s několika změnami – odehrávat i ve světě Krvavého pohraničí. Teprve v této povídce je více popisována Evropa, která zažila hned několik válek a jejíž regiony se nachází na různých úrovních vývoje. Oblast východní Evropy, v níž se děj povídky odehrává, lze technologicky přirovnat ke konci 19. století a kyborgizovaný válečník se spolu s místními hraničáři pouští do boje s mnohem početnějším nepřítelem. To, co se na první pohled jeví jako samoúčelné a nelogické, má svůj význam.
Právě povídka Chlapci od Běžícího ohně prošla největšími změnami. Původně ani o „Oggerdovskou“ povídku nešlo, měla pouze třetinový rozsah a odlišnou pointu. Šlechta použil jen pár nápadů (začátek příběhu, běžící oheň, zrakové klamy, kluzák, Báru) a zbytek kompletně přepsal.
Původní povídka Ducholoď se změnila na novou Faerii, takže je téměř k nepoznání. Jen některé prvky příběhu jsou stejné (děj se odehrává v Českých Budějovicích, je přítomen Tarbík, vlkodlak i skupinka profesorů, stráže mají samostříly), nicméně podstatnou část Šlechta změnil (v původní verzi se čtenář vůbec nesetká s Oggerdem, Pěnkavkou ani Hargem, vědci mají jiná jména). Při porovnání obou verzí je nicméně těžké říct, jestli šlo jednoznačně o změnu k lepšímu. Ducholoď byla o třetinu kratší a závěr byl zcela jiný, ovšem pokud má Faerie posloužit jako část prologu pro připravovaný román Keltská brána, pak je radikální přepis příběhu v pořádku.
Ačkoli je Faerie skoro stejně dlouhá jako Chlapci od Běžícího ohně, jedná se dle mého názoru o nejslabší povídku celého sborníku, která mi do Oggerdova světa prostě nezapadá. Zatímco v jiných povídkách byly nadpřirozené jevy a anomálie vysvětlovány pomocí pokročilých technologií, takže šlo o science fiction, Faerie využívá jako zápletku „skutečné“ nadpřirozené jevy, vhodné leda do fantasy, takže o „čisté sci-fi“ se nejedná ani náhodou. (2) Naštěstí obsahuje řadu zajímavých, vizuálně silných scén i několik dobrých nápadů, takže pořád stojí za přečtení.
Poslední povídka nazvaná Saliny je, pokud mne neklame paměť, přepsanou povídkou Artefakt s podtitulem Dny, které neexistovaly. Původně se děj odehrával v poušti a Oggerd měl za úkol opravit solární elektrárnu a kromě Harga a Pěnkavky měl k dispozici ještě několik techniků a místního lorda. I zde byly zachovány pouze některé prvky, zbytek prošel poměrně razantní úpravou.
Nově se její děj odehrává na území bývalého Nizozemí, které se změnilo v nehostinnou, zasolenou zem protkanou močály. Povídka by se klidně mohla odehrávat ve světě Falloutu, protože hlavním úkolem hrdinů je dopravit nové, životně důležité vodní čerpadlo do města uprostřed salin (3). V původní verzi byl „Falloutovský“ dojem ještě umocněn energetickými zbraněmi. Na druhou stranu se Saliny drží více „při zemi“, neboť v původní verzi přemůže Oggerdem vedené komando daleko větší počet vojáků, což byl vpravdě nadlidský výkon.
Obavy z toho, že se autor vrátí k již překonanému stylu vyprávění, nejsou, vzhledem ke všem změnám, vůbec na místě. Vladimír Šlechta je stále ve formě (k poklesu úrovně tedy nedošlo) a ukazuje, že i evropská verze postapokalyptického světa si nemusí v ničem zadat s Faloutem. Rovněž technická stránka dopadla dobře, ačkoli pár překlepů v knize přece jen zůstalo, nejde však o chyby zásadní, které by na děj či vyznění knížky měly vliv.
Celkově je sborník Oggerdovských povídek mírně nadprůměrný. Díky podstatným změnám i doplněným pointám jsou Střepy z Apokalypsy zajímavé i pro čtenáře znalé původních verzí autorových povídek. Oggerdův cyklus tak dostal své „nulté“ pokračování a lze jen spekulovat, do jaké míry budou muset být přepsány i zbylé díly (Ostří ozvěny, Projekt berserkr, Kyborgovo jméno). Pro ukrácení čekání na Keltskou bránu je sborník více než dostačující, pro úvod do světa poloviny 23. století rovněž. Ostudu vám v knihovně určitě neudělá.
1) Viz /…z-apokalypsy.
2) Doposud jsem se nesetkal s případem, kdy by nějaký autor zkombinoval sci-fi a fantasy tak, aby to působilo přirozeně a hlavně, aby takto vymyšlený svět fungoval. Dobře, Warhammer 40.000 nepočítám.
3) V prvním Falloutu měl hráč za úkol najít a přinést ztracený vodní čip, bez kterého by ostatní obyvatelé jeho Vaultu zemřeli žízní.
Petr Bouda (redaktor)
petr.bouda@fantasyplanet.cz
Pěkná recenze na pěknou knížku. 🙂
Právě jsem jí dočetla a co dodat? Kdo ještě váhá tak se připravuje o pořádný kus dobrého čtiva.
( No a já se chystám zakopat na zahradě alespoň ten recept na jablečný štrůdl. Ať nás za dvěstě let Gowery nepomluví 😀 )
Proroctví
Knížka má hezkej doslov, zabývající se mimochodem zastarávání sci-fi. Osobně se ale obávám, že v tomhle konkrétním případě nejde o sci-fi, nýbrž o proroctví, které se může zatraceně rychle vyplnit….
Kniha
Dříve se tu vždy u knihy psalo, kolik mají stran, kolik stojí a recenze končila nějakým verdiktem v bodovém hodnocení. Nešlo by to znova zavést ?
to Domovní důvěrník
Číselné hodnocení jsme již před zhruba rokem a půl zrušili, v souladu s přáním čtenářů. Je to velmi subjektivní záležitost, i když jsme se snažili řídit žebříčkem, který používá Pevnost. Kompromisem je shrnující odstaveček, který tu mnoho recenzentů používá (Petr, Boris, já a další).
Co se týče informací o knize, najdete je po kliknutí na knížku pod recenzí. V novém systému nelze zavést okénko s infem v pravém sloupečku, jak tomu bylo dříve.
m
mm tak me se taky vic libila puvodni verze s procentama.. ale pokud to je přání vetsiny tak budiž..
Procenta
Je pravda, že je to dobrá a rychlá navigace, na druhou stranu trochu ztrácí účinnost, když to každý recenzent bere jinak… každá knížka je psaná s jiným záměrem, něco je vlaková jednohubka, něco náročné intelektuální dílo. Jak na obě použít stejný metr? Ale klidně si o tom povídejme. 🙂
Aha, informace o knize jsou pod linkem. Problém byl mezi klávesnicí a židlí.
Info o knize
Nicméně můžeme info o knize/komiksu (autor, překladatel, nakladatel, počet stran, cena) psát přímo pod recenze, abyste nemuseli dál na nic klikat. Minutka práce navíc. Máte zájem?
Re: Info o knize
Máme.
to Jan Vaněk jr.
Tak jo, snad na to nebudu často zapomínat. 🙂
Tohle automatizujte
Neni potreba to delat rucne, domluv se s programatorem, aby se to delalo automaticky. Pro neho to bude prace doslova na par minut. Pro tebe by to byla prace na par minut pri kazdem vlozeni recenze.
to Ondra
No vidíš, to je dobrý nápad, zkusím. 🙂
Dobrá recenze
Dobrá recenze, pokud jsem jen trochu váhal, zda zakoupit tuto knížku, tak jsem teď přesvědčen, že tohohle šlechtu prostě musím mít.
doplnění
Díky za recenzi. Ještě bych doplnil pár věcí:
– “Střepy” jsou míněné jako chronologicky první díl cyklu. Zároveň by to mohl být restart série. Po Keltské bráně by měly (mohly) přicházet další oggerdovské knížky tak dlouho, dokud bude zájem
– oggerdovská série rozhodně není ovlivněná Falloutem – už z toho důvodu, že vznikla před ním. Nezapírám, že byla ovlivněná (kromě jiného) Mad Maxem. Fallout byl rovněž ovlivněný Mad Maxem, což nepopírají ani jeho autoři, takže styčný bod je tady
– oggerdovský koncept měl určitý vývoj, ale ten byl ukončen před rokem 1998. Povídka Dóm, která vyšla v Ikarii, je stejná jako ta ve “Střepech” (jen jsem tu a tam přehodil pomlčku a tak). Z toho vyplývá: neplánuje se přepisování ani Projektu Berserkr ani Ostří ozvěny, které vyšly v roce 1999 – není to potřebné, nutné ani žádoucí. Zároveň se neplánuje ani nové vydání těchhle dvou knížek, tehdy vyšly v hodně velkých nákladech a tu a tam jsou ještě k dostání
No, já bych s těmi novými vydáními Berserkra a Ostří ozvěny ještě neházel flintu do žita. 🙂 Prodeje Střepů jsou velmi slušné, uvidíme, co udělá Keltská brána. Ale to je na separátní rozhovor mezi mnou a Vladimírem někdy v průběhu příštího roku…
Přece jen, když si porovnám třeba obálku českého a polského vydání Berserkra, tak je škoda nedat těm knihám nový, slušivý kabát…
http://fabryka.pl/imgs_upload/Image/ksiazki/Wschodnia/Projekt-Berserker_new.jpg
doplnění
To Vladimír Šlechta: pokud po Keltské bráně budou vycházet další příběhy s Oggerdem a spol. bude to jedině dobře. Já jsem odhadoval spíš restart celé série, spojený s reedicí Projektu berserker i Ostří ozvěny (nové obálky, dílčí změny), ale nevadí.
A co se týká Falloutu, neříkám, že by tím byl Oggerdovský cyklus ovlivněn, použil jsem to srovnání, protože se jednak nabízelo samo, druhak zná Fallout spousta čtenářů sci-fi a fantasy (narozdíl od Mad Maxe, což je ultrastarý, tudíž pro mladší čtenáře ne tak známý film).
Každopádně díky za doplnění recenze…apropos, jak je na tom Keltská brána?
Obálky
Fabryka Slow má moc pěkné obálky, někteří naši baroneti by se od nich mohli přiučit. Nebýt toho jejich rozdělování knih na více částí, bylo by to dokonalé vydavatelství.
Keltská brána
Co je teď a co bude dál: v pondělí jsem dokopal do finále epizodu JFK (název: “Pár kapek krve”) a odeslal ke schválení, teď je na řadě Likario, ze kterého mám napsáno cca 100 stránek, což je asi 1/3. Předpokládám, že Likario dokončím v lednu až v únoru 2011. Pak přijde na řadu Keltská brána, se kterou jsem na tom podobně (napsáno cca 100 stránek, chybí 150-200). V ideálním případě vyjdou tyhle dvě knížky příští rok a k nim ještě Orcigard, ale ideální konstelace nastává jenom občas 🙁
Keltská brána
Děkuji a držím palce, ať se zadaří obojí.
Samé dobré zprávy, díky. 🙂 V mezičase si chci sehnat Kyborgovo jméno, tam se asi zatím nové vydání neplánuje, co?
Kyborgovo jméno
To Urqhat: pár kousků Kyborgova jména je ještě u Strak na vrbě, je možné si je nechat poslat poštou – samozřejmě jstou tu ještě antikvariáty, veřejné knihovny a tak. Na reedice mám celkově tenhle názor: teď jsem vydal pár recyklovanýchvěcí , takže bych měl pokračovat několika úplně novými knížkami a pak se uvidí.
Kyborgovo jméno
dík za info, hned jsem si ho objednala 🙂
Kyborgovo jméno
Už mám šťastně doma. Zatím jen prolistováno-nadchnul mě ten sedm (?) let starý “fiktivní rozhovor s autorem” místo doslovu, to je skoro sběratelský kousek 🙂 Byl tam pěkný nápad na strategické RPG Orcigard (ale fakt pěkný, to by stálo za zahrání, kdyby to bylo, ale asi nemá cenu se ptát, jestli se našel bohatý investor do zmiňovaného projektu…)
VŠ
“Fiktivní” rozhovor (nebo prostě závěrečný “pokec”), mám ve všech svých knížkách. Nedal jsem ho akorát do nového vydání Krvavého pohraničí a hned mi to bylo z několika stran vytknuto :-).
K RPG hře: dneska existují volně šiřitelné programy, které se dají různě dotvořit. RPG hru může udělat šikovná parta složená z grafika, programátora, scénáristy a několika betatesterů úplně zadarmo … to je ale téma na celý článek, možná ho napíšu a nabídnu ho tady FP.
VŠ-článek
Posledních pár (mno hodně) let už mi tohle téma docela dost unikalo, takže bych nějaký shrnující článek jen uvítala a určitě nebudu sama 🙂
Počítačové hry a já
Pohrabal jsem se v databázi, mám tam pár nápadů týkajících se PC her, svého času jsem si dopisoval s nějakými vývojáři. Taky jsem našel jeden letitý scénář. Na článek by to vydalo, ale byl by hodně zmatený, spíš pro ostudu, takže radši nic 🙁
Jinak je to asi takhle: v devadesátých letech fungovalo v ČR pár malých studií, které vyvíjely adventury a RPGčka. Vlado Ríša napsal scénář ke Gookovi 1 a 2, mluvilo se o tom, že Ondřej Neff rovněž spolupracuje na PC hře. Tenkrát jsem žil v naději, že i já se k někomu přilepím. Nejlepším produktem tehdejší doby bylo RPG Brány Skeldalu, které je teď volně ke stažení. Taky vyšla profesionální RPG strategie Original war, ale ta vydělala málo, nebo se snad vůbec nezaplatila. Pak už to šlo s (tuzemským) vývojem z kopce. V tomhle desetiletí, pokud vím, vyšly pouze dva fungující krokovací dungeony – Cardhalia a Undercroft. První je zdarma, druhý za peníze (k dostání on-line), ale oba jsou nejméně o řád horší než Brány Skeldalu (co se týká grafiky, hudby a bojového systému). Vývoj nadějného profesionálního RPG Vision byl zastaven. Slováci přišli (2005 nebo tak nějak) s Gods: Land of infinity, což je hra, která má potenciál, ale po mnoha stránkách je „divná“ a nedotažená – mluvilo se o jejím pokračování, ale už se nemluví. Loni vyšel poloamatérský izometrický Inquizitor, jehož vývoj trval 10 let. Inquizitorovi je v recenzích vytýkána zastaralost (10 let je 10 let) a se zřejmě nestal žádným komerčním trhákem, spíš naopak. Inquizitora jsem nehrál, jen jsem viděl screeny a zdá se, že í on je graficky hluboko pod Original War.
Vypadá to, že v tuzemsku jsou teď PC hry pasé a to z důvodu NE-návratnosti investice, což vůbec nesouvisí s nějakou kvalitou. Týden po tom, co hra vyjde, už visí na netu. Všichni si ji stáhnou, vývoj se nezaplatí. Z toho vyplývá: RPG hry teď dělají naprostí amatéři a to za použití volně šiřitelných programů. S amatéry je pár problémů. Jednak nemají peníze na profesionálního grafika, takže hra nikdy nebude mít „šmrnc“. Za druhé není jisté, jestli nevzdají vývoj v polovině. No a za třetí: tihle vývojáři nechtějí, aby jim do vývoje kecal nějaký samozvaný „scénárista“ (ověřeno) – tomu na druhou stranu rozumím, je to jejich dítě a nechtějí se o ně s nikým dělit.
počítačové hry
Díky 🙂
Na Brány Skeldanu si pamatuju (to byly časy 😀 ) Ještě mě v té souvislosti napadla slovenská strategie-tahovka Spellcross-Poslední bitva, bylo tam pár zajímavých nápadů.
O českých hrách za poslední roky už jsem neměla přehled vůbec (i s těmi nečeskými je to tak, že mám jen pár nejlepších většinou už několik let rozehraných :D)
K vývojářům – kdysi dávno jsem znala pár lidí s podobnými nápady, dokonce byl už jeden projekt ve stádiu zrodu ale kvůli rostoucímu nedostatku času na věci dělané pro zábavu z toho postupně sešlo.
Asi by bylo lepší zrealizovat nějaký nápad jako “papírové” RPG typu DrD (ale mám dojem, že tam je taky větší nabídka než poptávka)
gamebook
To Urghat: ze všeho nejsnáz by se dal udělat gamebook, ale digitální, v počítačovém prohlížeči (se statickými obrázky, aktivními místy, zvuky a tak). To by nemělo být technicky příliš náročné, hned bych se do toho pustil, kdybych měl čas. Naneštěstí žádný čas nemám 🙂
gamebook
To VŠ: nápad s gamebookem se mi moc líbí, nasadil jste mi brouka do hlavy 🙂 Bohužel to zatím i u mě dojíždí na nedostatek času, ačkoliv mám pořád tu naivní představu, že ho třeba bude víc až…:)
Snad ještě nejdu úplně pozdě…
Téma této diskuze se stočilo velmi zajímavým směrem (tedy alespoň z mého hlediska). Je to totiž pár týdnů, co jsem při zavedení Zaklínače 2 do předprodeje, přemýšlel, který z českých fantastických světů by stál za předevední do počítačové hry. A vyšlo mi právě Krvavé pohraničí (Ale ten oggerd by také šel).
Co se domácí crpg scény týče, je to opravdu docela špatné. Letošní “novinka” Numen propadla vcelku ve velkém stylu i přes to, že byla přeložena do AJ a nabídnuta západnímu trhu. Inquisitor měl skvělý příběh, ale hráče zavalil řadou technických potíží. Naštěstí poctivě updatovali a z inquisitora se doufám ještě vyklube vcelku úspěch, protože se snad už konečně dopřekládal a 2011 by se měla začít prodávat jeho anglická verze.
Což je vlastně ve zkratce to, co musí udělat domácí indie (independent = nezávislé) studio, aby neumřelo hlady. Přeložit a prostřednictvím digitalní distribuce oslovit co nejvíce lidí. Domácí trh – sestávající se především z pirátů a konzumerů (pokud to nevyužívá DX11 a nemá to HD, tak je to hnus a nezajímá mě to) – rozměrný projekt neuživí. Kažedopádně čest vyjímkám, kteří koupí od indie developerů i několikrát.
Protože ve světě se i (námětově) nadprůměrným, oldschoolově laděným RPGčkům daří dobře. Viz Avernum či Eschalon: Book 1&2.
Brány skeldalu, Cardhalia a Undercroft (myslím, že teď už jsou všechny freeware) jsou dle mého vcelku na stejné úrovni, ovšem BS vedou jen díky velmi povedenému soubojovému systému.
Doba interaktivním gamebookům přeje, je spousta zajímavých možností jak něco vyplodit (ne, flash nemyslím). Zrovna mi byl jeden zajímavější doporučen, ale hlubší prohlídku a testování nechám až na leden, po neprodloužení pracovní smlouvy.
Email je funkční, kdyby náhodou chtěl někdo o něčem do hloubky podebatovat. Případně požádat o rozsáhlejší článek o RPG (nejen indie) posledních let.
Pro JBN: pochopil jsem to tak, že že se zabýváte vývojem indie her. Na vývoji počítačového RPG nebo adventury bych se rád podílel, poslal jsem Vám kontakt na mail.
Pro ostatní: chystám restart svých stránek s novými články a s možností diskuze (tj. “pokecu”). Po pravdě řečeno: chystám restart už dlouho, ale závěr roku byl tradičně šílený. Snad se restart podaří příští týden, tentokrát to myslím vážně 🙂
pro VŠ – zrovna jsem se chtěla ptát, jak jsou na tom plány s restartem stránek, tak držím palce ať se to brzy podaří
pro JBN – díky, ráda bych využila nabídku hlubší debaty k tématu, pokusím se co nejdříve zformulovat nějaký smysluplný mail 🙂
restart stránek
gratuluju k restartu, už to zkouším testovat – přihlášení zatím funguje 🙂