Stezky krve – Kuglerová Ivana

Stezky krve jsou prvním románem dvaadvacetileté české spisovatelky, která dosud publikovala pouze povídky v časopisech. Vzápětí po této knize se však objevila i druhá její kniha Conan a páni severu. Její povídky se objevují i v povídkových sbírkách. Zatím poslední povídkou přispěla do sbírky Conan v bludišti zrcadel, kterou pomáhala uspořádat. A rázem se z ní stává jedna z nejžádanějších autorek drsné realistické fantasy. A přesně takové jsou i Stezky krve.

Je to opravdu velmi krvavá fantasy, dalo by se i snad říci, že Kuglerová je fantasy Kulhánek v ženském provedení. Naštěstí však na příběhu není zbla znát, že jej psala žena, což je jedině dobře, protože k takovému příběhu, který si Kuglerová vybrala, by se “ženskost” vůbec nehodila.

Hned musím říci, že tento příběh velice velice neoriginální. Je to fantasy, která nepřináší naprosto nic nového, to už nám v anotaci říká Leonard Medek a za to jsem mu vděčný, ale stejně jako on musím žasnout nad tím, JAK je tato kniha napsaná. Když pominu prvních dejme tomu padesát stránek, kdy je příběh šíleně roztříštěný, kdy se skáče z jedné dějové linie do druhé po půlstránkách a čtenář má opravdové problémy příběh sledovat, potom se už stávají Stezky krve krkavou akční lahůdkou. Tempo příběhu je velmi slušné a pár nápadů se tam také najde. Hlavních hrdinů je spousta  a dějových linií jakbysmet. Ale Kuglerová mistrně všechny linie splétá. Takže rozhodně je to velmi dobře napsané.

Někde jsem četl, že se styl velmi podobá Gemmellovi, ale to ať soudí jiní. I tak je příběh opravdu prostý, neoriginální a kdyby tak “nejel”, tak zřejmě knihu zahodím. A proto jsou Stezky krve odsouzeny k úspěchu čtenářů, kteří čtou fantasy jen pro zábavu a vůbec je nezajímá, že to všechno tady už stokrát bylo, a zároveň k obrovskému propadu u těch, kteří hledají v literatuře nějaké myšlenky a neradi čtou stále to samé. Mezi tu druhou skupinu patřím i já a tak jsem měl velké problémy zhruba uprostřed knihy, kdy se jsem se zasek a nechtěl jsem číst dál. Ale pak jsem si řekl, že když už toho mám tolik přečtené, tak to dočtu a alespoň napíši recenzi :o) A tak jsem se toho zase chopil a jedině rychlost příběhu mě u čtení držela. Velmi zajímavě se také Kuglerová vypořádala s postavami. Jedno mají společné – všichni by potřebovali psychiatrickou pomoc. Sledovat tak zbědované, hrůzami a šlapnými vzpomínkami zmítané lidi, bylo opravdu… no… “zajímavé”. Asi překonám svou averzi k post-howardovským Conanům a přečtu si Conana od Kuglerové, abych se přesvědčil, zda umí psát i o vyrovnaných, silných, neporazitelných a vždy-na-výši postavách :o). Takže závěrem už stačí vše zrekapitulovat: zprvu zmatené, neoriginální, krvavé, odsýpající. To jsou Stezky krve.

No a co se týče hodnocení číselného, musím být tvrdý. A myslím, že čtyřmi z deseti ještě moc tvrdý nejsem. Četl jsem něčí recenzi a tam tomu dotyčný dal 8,5/10 a to je pro mne naprosto nepochopitelné. Zřejmě recenzent četl zcela něco jiného.