Stephen King jde do kina – King Stephen

Stephena Kinga mám rád. Když jsem se nedávno díval, zjistil jsem, že je to autor, o kterém píši nejčastěji. Takže jsem nadšený, že jeho knihy vycházejí v brožované i vázané verzi, že se pravidelně objevují již vyprodané tituly a že se o to všechno stará jeden nakladatel.

Na druhou stranu to znamená, že jsem taky pěkně nas… ehm, rozčilený, že se jeho knihy objevují v broži takové, vazbě makové a vyprodané tituly vycházejí pomalu nebo se o nich nemluví. No znáte to, koho a co máme rádi, to je nejvděčnějším terčem našich nářků a kleteb. A tentokrát je pro to těch důvodů docela dost.

Aby bylo jasno: po stránce příběhů mohu knihu jen a jen doporučit… a po pravdě řečeno, hned to i udělám, aby případní zájemci věděli, do čeho jdou. Je libo příběhy kratší nebo delší? Tak napřed ty kratší.

1408 je povídka nejmladší a je to takový „tahák čísla“ – DVD s adaptací (hlavní role John Cusack) dostanete ke knize jako bonus. To je hezké gesto. Ale co povídka? King ji původně zlehka načrtl jako pedagogický materiál do své knihy O psaní, nedala mu spát, tak se k ní vrátil a stvořil velmi povedený horůrek o strašidelném pokoji v jednom hotelu.

To je moc fajn motiv, tenhle strašidelnej pokoj, zvlášť když je hrdinou člověk živící se psaním o strašidelných místech, ve které ani náhodou nevěří. V rukou schopného vypravěče je to krásná startovní pozice pro nijak zvlášť výjimečné, spíše starosvětské, ale rozhodně působivé komorní drama. Nebo komůrkové?

Šroťák je z trochu jiného soudku. Zlo zde sídlí v něčem, s čím většina z nás asi moc zkušeností nemá, vystupuje tu víc postav a děj je rozdělen do více dnů. Svého času (jedná se o kousek ze sbírky Noční směna) jsem tuhle povídku (společně s Kostlivcem) předčítal o černých hodinkách. S úspěchem. Na druhou stranu: bylo nám všem dvanáct. Dnes už na mě povídka tolik nepůsobí, konec je na můj vkus až přehnaný, ale pro lidi znalé věci rozhodně silně znepokojivý zážitek.

Děti kukuřice. Nikdy jsem neměl rád popcorn, v kukuřici mě honilo jen divoké prase a navíc to nebyly lány, ale spíš takové láníčky… Jenže ta povídka má, jak by řekli rockeři, koule jak Lemmy. Její problém je možná v tom, že se není úplně schopná rozhodnout, co bude zdrojem strachu. U některých příběhů by to vadilo, tady si uvědomíte formální nedostatky a necháte se převálcovat ne jednou, ale třikrát – za ta děcka, za jejich boha a za kukuřici.

No a jdeme na delší příběhy. Srdce v Atlantidě je pro mě srdcovka. Je totiž přímo propojená s Temnou věží. Navíc je to docela milá variace na legendární To. Taková light verze. Není v ní moc milých věcí ani lidí, ale krom toho, že funguje jako temný příběh o dospívání a King to s dětskými hrdiny prostě umí, je to i fajn komentář ke Goldingovu Pánu much (na druhou stranu – sežeňte si stejnojmennou knihu a přečtěte si druhý příběh, to je skutečná srdcovka).

Poslední do party je věc, jejíž adaptace to dotáhla nejdál. Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank. Příběh o nespravedlnosti, lidské malosti, ale především nezlomné vůli, záblesku solidarity a dokonalém plánu. Film je skvělý. Povídka je ještě skvělejší.

Suma sumárum tu máme pět klenotů, tři horory, jeden příběh na pomezí a jedno čisté drama. King ve velmi dobré formě, místy v té nejlepší. Nemáte ty příběhy? Nebo vám byť jen jeden chybí? Jděte do toho. Bohužel je zde i jiná skupina čtenářů. A tady nastává problém.

Ano, nakladatel opět změnil grafiku knih – ne že by byla minisérie končící zatím Dolores Claibornovou kdovíjak krásná, ale byla jednotná. Tentokrát máme před sebou něco, co má sice dobrý nápad ladící s názvem, ale jinak to vypadá jako koncept k pokračování Hoganovy a del Torovy Nákazy.

Ale to se dá akceptovat, zažili jsme i horší věci. Jenže přiznám se, že úplně nechápu smysl té knihy. Jasně, jasně… kompilace… předvánoční trh atd. Jenže i kdyby to bylo „tahání peněz“, proč není lepší? Je to hezký nápad, potěší Kingovy postřehy k jednotlivým kouskům, ale je toho nějak málo a chybí mi koncepce. Ty dva velké příběhy prostě zatlačí krátké do pozadí. Klidně tam mohla být Mlha nebo Zelená míle. Nebo naopak deset krátkých příběhů.

Mohlo se to sladit tematicky, mohlo se to poskládat chronologicky. Mohlo se s tím prostě víc vyhrát. Ve stávající podobě bohužel působí projekt až moc rychlokvasně. Jako kdyby měl King pár bonusových poznámek (asi tak na pět stránek) a jeho agent mu k tomu spíchl rychle doprovod. Což je škoda. Mohlo to být opravdu zajímavé.

Nicméně, tyto nářky mohou být jedno všem, kdo s Kingem začínají, případně se k němu dostávají jen občas. Pro někoho takového bude kniha skvělou společnicí na pár lezavých večerů.

Výbor obsahuje pět literárních děl Stephena Kinga, která se stala (vedle dalších) předlohou k filmovému zpracování. Každou povídku, novelu či román (původní název předlohy, pokud se liší, je uveden v závorce za názvem filmu) doplňuje vždy několik autorových postřehů, dojmů či připomínek k danému filmu. Téměř ve všech filmech zazářily známé hollywoodské hvězdy – v Pokoji 1408 (1408) John Cusack a Samuel L. Jackson, v Děsu v prádelně (Šroťák) Ted Levine a Robert Englund, v Srdcích v Atlantidě Anthony Hopkins, ve Vykoupení z věznice Shawshank (Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank ) Tim Robbins a Morgan Freeman a v Kukuřičných dětech (Děti kukuřice) Peter Horton a Linda Hamiltonová. Součástí knihy je i DVD Pokoj 1408.

• Autor: Stephen King
• Překlad: Ivo Němeček
• Formát: hardback
• Počet stran: 392
• Cena: 349 Kč
• Nakladatel: Beta, 2010

Boris Hokr (zástupce šéfredaktora)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz