StarCraft 1 – Křížová cesta – Grubb Jeff

Fenomenální realtimová strategie Starcraft je notoricky známá, avšak pro úplnost o ní zmíním několik slov. O nadvládu nad vesmírem spolu v krvavých válkách bojují tři rasy. Jsou to Terrané, potomci někdejší lidské rasy, dále Zergové, krvelačné příšery jako vystřižené z nějakého hodně úchylného hororu, a konečně přetechnizovaní Protossové, kteří si přes svou vznešenost nevidí na špičku nosu. Všichni bojují proti všem, chvilková spojenectví jsou čistě účelová. Nehodlám tu vypisovat celou historii galaktické války, ale vězte, že provázaný příběh, který se vám postupně odkrývá mezi misemi, je jedním z nejlepších, na jaký můžete v realtimovkách narazit.

Jeff Grubb si dobře uvědomoval jeho sílu a když ho agenti Blizzardu oslovili, aby napsal knihu ze světa Starcraftu, stál prakticky před hotovým úkolem. Ve Warcraftu byl vlastní Grubbův příběh zasazen do už předem připraveného světa. Autor tentokrát zvolil při psaní jiný postup; Starcraft je spíše adaptací hry, než nějakou originální tvorbou.

Ano, čtete správně, Grubb v tomto případě nestvořil žádné nové dobrodružství, on pouze přepsal a upravil scénář počítačové hry. Stačilo mu sesbírat události prvních deseti misí Starcraftu, zalít je chutnou spisovatelskou omáčkou a především najít nějaký prvek, který by různé události spojil do souvislé linie.
 
Tímto pojítkem je reportér Mike Liberty. Jedná se o slavného novináře, který v bahně vládní politiky šťoural přece jenom příliš. Na oplátku je svými nadřízenými „uklizen“  k vesmírným armádním sborům na druhém konci galaxie, odkud má psát reportáže z vojenského prostředí. Podle Libertyho očekávání tam intenzivně prožívá maximálně tak partie pokeru. Vše se změní, když je jedna z planet Terranské Konfederace napadena neznámými mimozemšťany. Po příletu k planetě čeká Mika šok. Na orbitě zastihnou právě odlétající flotilu Protossů. Co je však horší, ono napadení ve skutečnosti znamenalo kompletní zničení obyvatelné planety se všemi jejími obyvateli.

Nic nedává smysl. Již zničená planeta je zcela bezvýznamná, ale určitě zde musí být něco, co přilákalo pozornost vznešených mimozemšťanů. Libertymu začne ihned svítat, když při průzkumu jedné z planet v sektoru narazí na podivného tvora. Vypadá jako svalnatý pes bez kůže se spoustou zubů. Jeho první setkání s živým Zergem by pro něj dopadlo neslavně, kdyby jej z průseru nevysekal jistý Jim Raynor (těm co hráli hru netřeba představovat). Pak už jde všechno rychle. Řada přepadení, zrad a intrik, to vše musí náš novinář přetrpět, aby nakonec odkryl velké Terranské spiknutí, na jehož konci bude buďto nový světový řád, nebo armageddon.

Těch deset misí, na kterých je kniha postavena, bylo do děje umně zakomponováno a ačkoli se autor nevyhnul větším časovým skokům, zvládl svůj úkol velmi dobře. Znovu budete svědky ztroskotání Noradu II, aktivace psí vysílače, přeběhnutí plukovníka Duka ke vzbouřencům atp. Grubb také bohatě využívá oblíbené herní hrdiny včetně Raynora, Kerriganové, Duka i Mengska, což je pro fanoušky ta nejlepší třešinka.

Teď vám možná připadá, že znalost hry odnese ze čtení spoustu zábavy. Nebudu tvrdit, že opak je pravdou, ale i jako ultrafanoušek Starcraftu jsem se dobře bavil. Ve skutečnosti vůbec nevadí, že znáte jednotlivé epizody hry, Grubb píše tak dobře, že nikdy neuhádnete, co přijde příště. V románu se nevyskytují vyloženě slabá místa, vše probíhá ve stejně svižném tempu, které máme všichni tak rádi. Na závěr je třeba podotknout, že Křížová cesta není žádnou hardcore military scifi a la Fabianovi Mariňáci. Pravda, z pulzní pušky se zde také několikrát vystřelí, avšak Grubb se soustředil spíše na popis událostí než jednotlivé boje. Přesto je můj dojem z knihy docela dobrý. Nabízí kvalitní zábavu pro deštivá odpoledne, bohužel ale nic navíc, žádná nová Hvězdná pěchota z ní asi nebude. Tuto recenzi píšu týden po přečtení knihy a nebýt mých vlastních poznámek, příliš bych si z ní nepamatoval. To však nemění můj názor, že Starcraft – Křížová cesta je lehce nadprůměrnou scifi, kterou mohu s čistým svědomím doporučit. Pokud se i vám kniha líbila, nezbývá nám než společně čekat na její pokračování s názvem Stín Xelnagů od Gabriela Mesty. České vydání je ohlášeno na konec léta 2005.

P.S. Kniha si místo ve vaší knihovničce zaslouží už díky obálce. Spodobnění Královny čepelí od Justina Thavirata je prostě nádherné.