Stará krev – Farseer 3/1 – Hobb Robin

Při koupi jsem očekával opět cenu nižší než u plnohodnotných knih, jelikož necelých tři sta stran v poněkud zvláštním formátu si rozhodně nemůže nárokovat cenu jako jiné novinky. Ale přesto jsem byl mírně rozčarován, když jsem po otočení Staré krve našel napsáno 199 Kč. Jak to tak vypadá, inflace (i ta naše mírná) působí všude. Také jsem si konečně zcela ujasnil, kolik si musím ještě do budoucna našetřit. Zbývají už „jen“ svazky: Psancem, Výprava k bohům a Hra o krále. Tolik k dělení celé série.

Na začátku knihy je Fitz sice v lidském těle, ale po jeho nedávné vraždě/sebevraždě a uchýlení se ke svému vlčímu příteli v něm přeci jenom zůstává více zvířete než člověka. K návratu ke starým hrůzám, které mu život přináší, mu pomáhá vždy věrný Burrich a sem tam i Chade. Burrich s ním nakládá jako s jinými zvířaty, o která se staral, takže drezúra polovičního vlka pro něj není příliš těžká. A právě jeho zkušenosti a neustálé otázky, příkazy, zákazy donutí Fitze začít uvažovat o něčem víc, než je potrava a lov. Nebude trvat dlouho a minulost na něj začne tlačit tolik, že se opět stane sám sebou. To ale s sebou přinese důsledky. Začne více přemýšlet o svém životě, ale především o své smrti. S Chadem i Burrichem se rozejde po zlém a po několika týdnech, kdy se dává ještě do pořádku, vyráží i s Nigheyesem za pomstou. A rozhodně nemá v plánu mířit svou dýkou nízko, chce zabít svého vraha, prince, falešného krále a otcovraha Regala. Jeho putování nebude bez potíží, protože poprvé od svého narození slouží jen sám sobě, nemá se s kým poradit a žádný jiný člověk mu při krizových situacích nepomůže. A dokonce i když pár dnů bude cestovat s muzikanty, nic dobrého z toho nevyklíčí a Fitz se jen utvrdí, že je lepší, když se na nikoho jiného nespoléhá. V těžkých chvílích se obrací na svého bratra ze smečky Nigheyese a to mu stačí. Co se týče názvu knihy, tak Stará krev je jiným názvem Moudrosti, což se dozví od podobně nadaných lidí, kteří jistě v budoucnosti budou mít ještě významnou roli. Otázka, jestli Regala nakonec zabije, se možná už mnohým z vás formuje v hlavě. Ale takovou informaci bych neřekl ani ve spánku. Na to si musíte přijít sami :-).

A jinak? Ty z vás, kteří mají v knihovničce všechny předcházející knihy nemůže nic ve stylu psaní a jiných věcech překvapit. Kvalita je pořád na stejné úrovni a o výbornou zábavu na jeden až dva dny je bez problémů postaráno. Fitz sice často řeší opět své vnitřní problémy, jeho sebejistota leží někde u pat svých ručně spravovaných bot, ale i tak je co číst, a konec je minimálně hektický. Takže když Starou krev odložíte, řeknete si jen, že další čekání na Psance vám půjde určitě na nervy. Už aby tady byl…

Ovšem pokud přece jenom je mezi vámi někdo neznalý, tak zvláštní přístup, na který při čtení narazíte, jsou jména psaná v angličtině, veškerý děj se odehrává v minulosti a je vypravován Fitzem jako již pravděpodobně starším mužem (z čehož vyplývá, že jej nezabijí, aspoň ne úplně). Sám Fitz je vyučený nájemný vrah, zdědil Umění (něco jako magie), jenž nedokáže ovládat, ale na druhé straně může pomocí Moudrosti komunikovat se svým vlkem, který mu nejednou zachrání život. Ono vůbec sledovat jeho osudy není ani v nejmenším nudné, protože mu je komplikuje jeho vztah s princem Veritym, mrtvým králem a jeho výchovou, která na první místo staví království, které právě ohrožují nájezdníci a neznámou magií z obyvatel mnoha vévodství dělají jen loutky bez duše, které kradou, zabíjí a jsou naprosto bez citu. Jestli jsem vás jen trošku naladil, zkuste si přečíst alespoň první dva tři díly a myslím, že toho nebudete litovat.