Star Trek – Nová generace 7 – Masky – Vornholt John

Enterprise se v tomto příběhu vydává na jednu ze svých nespočetných diplomatických misí. Ta se ale zvrtne v nečekané dobrodružství na zvláštní planetě, osídlené prapůvodními kolonisty ze Země. Jejich původním povoláním bylo herectví a jediné, co jim z té doby zbylo, jsou obličejové masky, které určují celou společnost. Díky tomu, že je planeta Lorka mladá a stále velmi geologicky aktivní, se společnost Lorčanů vrátila do doby feudální. V kombinaci s hereckým dědictvím se tak vyvinula velmi cenná kultura, která budí zájem jak ve Federaci, tak bohužel i u Ferengů.
Kapitán Picard a jeho posádka se postupně seznamují s tímto podivným světem. Během putování odhalují jeho kouzlo i nebezpečí, aby nakonec zjistili, že jejich touha chránit tuto kulturu je silnější, než nařízení Základní směrnice.

Masky tedy nejsou klasickým vesmírným dobrodružstvím, na jaké jsme asi zvyklí ze seriálu i jiných knížek. Jedná se o objevné putování několika členů posádky po neznámé planetě, seznamování se s novou kulturou a hlavně s maskami, které jsou pro ni zásadní. Nemít totiž na tváři masku, znamená být označen za pohana, démona či ďábla. Mít ji na sobě, znamená mnoho různých věcí a důstojníci z Enterprise společně s čtenářem tyto významy objevují.

Příběh odehrávající se z větší části na povrchu planety má pro autora své výhody. Autor se tím vyhne několika nezbytným znalostem, které musí ovládat – samozřejmě ne všem. Jsou to hlubší znalosti světa Star Treku, Spojené federace planet, Hvězdné flotily, jejich nepřátel a hlavně znalosti techniky světa Star Treku. Příběh zasazený na jedinečnou planetu s jedinečnou kulturou chce hlavně bystrý vynalézavý mozek, který umí přemýšlet. A takový pan autor bezpochyby má.

Příběh možná není brilantní, ale to, co ho dělá skvělým, je právě jeho promyšlenost do všech detailů. John Vornholt stvořil plnohodnotný svět obydlený lidmi, kteří se adaptovali na těžké prostředí obdivuhodným způsobem. Sice zapomněli, kým byly, ale díky maskám jejich minulost nevymizela úplně.

Masky jsou pro celý příběh vlastně tím nejdůležitějším. Jsou to zvláštní umělecká díla i obyčejné hliněné terakoty. Díky svému zdobení mají různou podobu, ta se ale neshoduje s charakterem vlastníka. Odpovídá jeho povolání a společenskému stavu – existuje maska Léčitele nebo maska Učitele, je buď jen hliněná a pomalovaná, nebo zručně vydlabaná ze dřeva a posázená drahokamy. Masky mají mnoho funkcí – chrání před nepříznivým podnebím, zateplují obličej, ale i odosobňují.
Tady se nabízí srovnání s naším vlastním světem. Každý den vídáme (na rozdíl od Lorčanů) mnoho obličejů. Ale nejsou to také masky, které si nasazujeme, abychom skryly naše nitro? (Těmito maskami nemyslím samozřejmě dámský make-up. :-)) Jean-Luc Picard si tak uvědomuje, že na Lorce je tím, jakou masku nosí, což umožňuje jistou volnost – ale na Enterprise může být jen jediným člověkem, který nosí svazující masku kapitána. Naopak nadporučík Dat zjišťuje, že pod maskou nejde poznat, že je android, což ho činí pro Lorčany lidštějším. Pro obě postavy je to bezpochyby zajímavá zkušenost.
Masky jsou ze začátku pro lidi z posádky překážka, ale velmi rychle a překvapivě lehce jsou vtaženi do kultury masek. Picardovi to dokonce nezabrání, aby sbalil první ženskou, na kterou na planetě narazí. To víte, když si Jean-Luc jednou za uherský rok vyrazí na výsadek…

Na planetu se nejdříve přenáší první výsadek vedený kapitánem Picardem. Členem výsadku je i Fenton Lewis s maskou Velvyslance, kterou nejasným způsobem získal od Ferengů. Od začátku je to podezřelá postava, kterou si asi moc neoblíbíte, ale nutno říct, že je stejně dobře propracovaná, jako postavy seriálové. S těmi ostatně autor zachází velmi zručně, byť se teprve nacházíme v druhé sezóně a ne vše bylo ještě řečeno.
Výsadek je samozřejmě dobře vybaven, včetně masek. Po jakých maskách ale mohli lidé z Hvězdné flotily sáhnout, když pro ně není typické vůbec nějaké nosit? A kdy my nosíme opravdu nějaké masky? Když zapátráte v paměti, asi se vám vybaví dětské maškarní bály. V USA samozřejmě nic takového nemají, ale mají svátek Halloween. Předpokládám, že už tato zmínka vyvolá pobavení. První výsadkový tým si tedy (kromě velvyslance Lewise) pořídí takovéto škrabošky a o úsměvné situace tím samozřejmě není nouze. Picard sebou vezme ještě poradkyni Troi a poručíka Worfa. Z lodní databáze jsou pak vybrány masky čerta, prasátka se špičatou čepičkou a maska harlekýna. Můžete hádat, kdo jakou dostane.

Kromě této bravurní promyšlenosti je na příběhu sympatické i to, že má přirozený běh událostí. Žádného velkého napětí se ale nedočkáme, příběh působí vcelku klidným dojmem. Spád mu dává rozdělení dějové linie do tří částí, kdy dvě sledují výsadky na planetě a třetí dění na lodi. První výsadek totiž po sopečné erupci ztratí s lodí spojení a druhý, vedený komandérem Rikerem, jej jde hledat. Každá z hlavních postav se tak díky tomu podílí na příběhu rovným dílem, což je další plus. Možná jen Dat (překvapivě) je ze začátku trochu potlačen, ale to víceméně vyplývá ze situace. Příběh je vyprávěn neutrálně autorem, nebo z pohledu některé z postav, přičemž přechody jsou velmi plynulé a nenápadné.

Těm, kterým je Nová generace (dále TNG) dobře známa, si asi nedokáží představit některou z postav posádky v masce. Pokud si dobře vzpomínám, za celý seriál měli na tvářích masky snad jen Picard a Dat, a to v sedmé sezóně v díle s názvem Masky (Hm, jaká to náhoda.). Autor nás tedy na tento fakt neustále upomíná různými způsoby. Například tím, že osobu, která právě promluvila, neoznačí za poradkyni či Deannu, ale za osobu v masce Služebné. Tím také zdůrazňuje ono odosobnění, které se jemně prolíná celým příběhem a činí ho zajímavým. Vyvolávalo to ve mně opravdu zvláštní pocit. Také jsem se ale díky tomu dokázala lépe vcítit do situace postav a do smýšlení Lorčanů.

Na závěr hodnocení příběhu jako takového bych řekla, že je to opravdu dobrý TNG román, i když poněkud netypický. Rozhodně však stojí za to si jej přečíst, je obohacující.

Obálka je barevně dostatečně výrazná, takže vás kniha na pultech jistě upoutá, i když mě osobně se vůbec nelíbí (asi nezbytný) obrázek Enterprise. Co se týče překladu, který není u Star Treku nikdy jednoduchý, je vskutku dobrý, i když mi občas připadl poněkud plochý. Nicméně neznám originál, takže to může být způsobeno i samotným vyprávěním autora. Prostě tomu občas chybí trocha života.
Tradičním problémem Laseru u TNG románů je jejich naprostý zmatek v hodnostech. Věřím, že některým lidem to nemusí připadat jako něco zásadního pro příběh. A možná se také mýlím a Laser v tom jasno má, ale mně osobně to tak nepřijde. Promiňte, ale když bez zjevných příčin a souvislostí je Riker jednou komandér a jednou velitel…
Například v nakladatelství Netopejr mají jasně stanoveno, že warpové motory budou nadsvětelné motory a že komandér bude velitel. O správnosti této terminologie by se sice dalo úspěšně pochybovat, ale alespoň mají zavedený jistý řád, který dodržují a čtenáře nepletou. Mně právě vadí ta naprostá neochota a ignorace uvést věci na pravou míru, ba dokonce přijmout pravdu – že v tom prostě mají zmatek. Už když jsem psala recenzi na Q na druhou, nabídla jsem panu odpovědnému redaktorovi sestavení přehledné tabulky, které by se mohli překladatelé TNG románů držet. Byla jsem poněkud nedůtklivě odmítnuta. Nad tím můžu jen pokrčit rameny. V každém případě si startrekové romány takovou neprofesionalitu nezaslouží a je ostudné, byť jen špatným překladem hodností, degradovat tak dobrou knížku, jakou Masky bezpochyby jsou.

Více se o úskalí překladu hodností ve Star Treku můžete dozvědět v článku, který bude brzy na Fantasy planet uveřejněn.