Star Trek: Deep Space Nine – Padlí hrdinové – ab Hugh, Dafydd

Přesvědčit se o tom můžeme i v nové knize ze star trekovské řady Deep Space Nine. Tento seriál u nás nikdy neměl na růžích ustláno, což je rozhodně škoda. Soustředění se na jedno konkrétní místo sice mohlo být vnímáno jako odklon od podstaty Star Treku, ale umožnilo větší zapojení mystiky, později i mohutné akce, ale hlavně poskytlo mnohem větší prostor jednotlivým motivům – vliv okupace na charakter, terorismus, strach z něčeho nepochopitelného, odcizení nejen mezi snad již bývalými (spíše však i současnými) nepřáteli,ale i mezi oficiálními spojenci.

Toho všeho se nám dostane v menší i větší míře i tentokrát. Z kvadrantu Gama přiletí loď, od jejíhož kapitána zakoupí ferengský obchodník Quark zapečetěnou schránku. Poté, co jí v přítomnosti náčelníka bezpečnosti Oda otevře, nalezne uvnitř neidentifikovatelný předmět, který je oba přenese tři dny do budoucnosti, kde (kdy) naleznou stanici zpustošenou a veškeré osazenstvo zmasakrované neznámým nepřítelem. V tu chvíli se děj rozděluje do dvou linií – v jedné se vracíme do minulosti a sledujeme, co předcházelo zničení stanice, v druhé je naše pozornost soustředěna na Quarka s Odem a jejich putování po mrtvé stanici.

Nejedná se však o román, kde by napětí generovalo hledání a odkrývání stop vedoucích k vysvětlení, co se vlastně stalo – díky pohledům do „minulosti“ je toto čtenáři poměrně záhy známo a vše, co se dozvídá, jsou vlastně pouhé detaily. Skutečným zdrojem napětí je otázka, kam až autor ve vykreslení zkázy a notně brutálního konce (podtrženého tím, jakou výzbrojí vetřelci disponují – nikoliv relativně „čistými“ fázery, ale maso trhajícími a kosti drtícími projektilovými zbraněmi) i těch nejpopulárnějších postav zajde (podaří se někomu opustit stanici, skryje se někde před útočníky?) a zda se nepravděpodobným spojencům Quarkovi a Odovi podaří katastrofu odvrátit. Jedna linie tak servíruje válečné peklo, druhá mixuje humor s takřka hororovými scénami bloudění po chodbách plných mrtvol a slábnoucího světla.
Využitím motivu cesty časem (a tedy teoretické zvratitelnosti událostí) si autor uvolnil ruce k na poměry Star Treku nevídanému masakru. Jak doslova, tak metaforicky. Postavy přicházejí o končetiny, jsou bez milosti popravováni jako naprosto bezcenné, veškeré jejich konání se zdá, tváří tvář technice cizinců, naprosto zbytečným… a ony si to uvědomují. Beznaděj, zoufalství, obviňování sebe i druhých, strach a pochybnosti, nutnost naprosto chladných a krutých rozhodnutí. Ale také již zmíněný humor, černější než romulanské srdce, který vyplývá především z kontrastu Quarka a Oda. Tam kde se v seriálu musíme spokojit s pár slovy a pitvořením se zpoza mask herců, dostáváme nyní náhled do nádherně zvrácené (z lidského úhlu pohledu) ferengské, dokonale kapitalistické mysli a komentáře ke hře těla (takže se dozvíme, jak se Fereng nakrčí, když chce dát najevo, že si nepřeje být sněden…).
To by samo o sobě ovšem stačilo jako doporučení pravděpodobně pouze pro fanoušky televizní předlohy. Běžný čtenář, neseznámený se seriálem, by se nejspíše ztrácel, případně by knihu zkonzumoval jako veskrze průměrné čtivo, které obsahuje několik výborných scén a vtipů, ale jinak je prostě „divné“. Sám bohužel nemohu s jistotou zodpovědět otázku, na kolik je kniha pochopitelná a vhodná pro někoho seriálem naprosto nezasaženého, neb mezi takové nepatřím.
Nevím tedy, nakolik by se někdo pídil po vysvětlení, co je to trikordér, fázer, jaké je pozadí jednotlivých postav, jak to, že se Odo může měnit v různé věci a na co sakra některé postavy odkazují (až obsesivní zmínky o událostech známých z legendárního dvojdílu Nové generace s názvem To nejlepší z obou světů a pilotního dílu Deep Space Nine). Nacházíme se prostě v knižní řadě věnované primárně fanouškům a těm jsou některé věci automaticky známé – vizuálně i vztahově.
Tito zasvěcenci přijmou typicky star trekovskou posedlost turbovýtahy (výborně zakomponované i do nejnovějšího filmu), prolézání šachtami (zparodované v Galaxy Questu), pro na Webera a další mistry military science fiction přivyklé čtenáře přinejlepším podezřelé první „fázerové“ přestřelky s vetřelci na stanici, to, že se v příběhu musí objevit všichni důstojníci známí ze seriálu a všem je dán prostor… A jako bonus obdrží onu brutalitu, které jsou jejich oblíbenci vystaveni, stejně jako patos jejich konce v sci-fi obdobě nelítostného partyzánského boje. Není tak těžké pochopit, co autora fascinovalo na příběhu, kde – jak se přiznává pod anotací – zemřou úplně všichni.

Právě akčnost a relativní jednoduchost příběhu dle mého způsobuje, že nemusíte být takovým znalcem seriálu, aby se vám kniha četla dobře. Ovšem tím klady nekončí. V souvislosti s chováním Ferenga Quarka jsem zmínil další velké plus – prohloubení děje o ponor do mysli postav a dovysvětlení jejich gest. To většinou slouží k jasnější identifikaci se seriálovou postavou (vyzdvižení pro ni typických činností či frází – Siskovo oslovení Dax, Bashirovo romantické založení, zde převálcované realitou ošetřovny, schopnost Kiry Nerys škodit vetřelcům atd.), což ocení především fanoušci, nebo humoru (Quark a celé jeho uvažování, nábožensky znějící poznámky o obchodě, špičkování s Odem), kterýžto fakt ocení všichni.
Stejně jako občasné postřehy, které se na jindy s humorem či patosem pojaté specifičnosti postav či druhů dívají s až překvapivou jasnozřivostí a dodávají světu románu i Star Treku vůbec na působivosti (viz Nogova reakce na své odhalení vetřelci). Pro mne osobně je však největším plusem románu fakt, že dokázal dát hloubku i prvkům, které mi na seriálu bytostně vadily (konkrétně vztah Benjemina Siska a jeho syna, který mi byl v této knize poprvé sympatický), a to, že přestože se věnuje opravdu všem hlavním postavám (tedy v intencích první série seriálu – nesetkáme se ani s gulem Dukatem, Garakem, Worfem a dalšími Cardassiany a Klingony, kteří hráli v seriálu později velkou roli), není to samoúčelné.

Jak si uvědomí v závěru knihy Odo: všichni sice zdánlivě prohráli, protože zemřeli, ale předtím dokázali něco, díky čemu mají Odo s Quarkem stále šanci, byť sebemenší, vše napravit. Význam oběti nelze nikdy podcenit, stejně jako schopnost nikdy se nevzdat, i když to nemusím být nutně já, komu mé odhodlání prospěje. Tuto pravdu můžete brát jako malou přidanou myšlenkovou hodnotu, která je většině prací, ať už televizních či literárních, spojených s fenoménem Star Trek vlastní.
Ale i kdybyste o podobný bonus nestáli, Padlí hrdinové jsou překvapivě dobrým, temným a přitom zábavným románem. Je vidět, že Dafyd Ab Hugh má s knihami podle nejrůznějších předloh zkušenosti, své řemeslo ovládá a i když zdroj ctí, nehodlá mu otročit. Pokud nemáte s knižní podobou Star Treku zkušenosti, ale chcete nějakou získat, není to vůbec nejhorší volba. Jen jsem úplně nepochopil, proč je na obálce Jadzia Dax. Osobně bych tam raději viděl Oda nebo Quarka.

Autor recenze by rád poděkoval R. Roučemu za ochotu a pomoc s terminologií.