Spin – Wilson Robert Charles

V jednom okamžiku hvězdy blikají na noční obloze jako obvykle; v dalším jsou pryč a obloha je prázdná a temná jako jeskynní hlubiny. Do svítání se všechny satelity, které byly na oběžné dráze Země, zřítí na povrch. Slunce vyjde jako obvykle, jen se ukáže, že se jedná o nějaký kosmický zvláštní efekt, nikoli opravdové Slunce, ale jeho náhražkový obraz. Ale i když opravdové slunce není vidět, Země je dál zahrnováno jeho životodárnou energií, což dokazuje, že stále září za sférou, jež planetu uzavírá, štítem neprostupným pro viditelné světlo, zřejmě však ne pro všechny typy záření.

Ani pro fyzický průnik. Sondy vyslané do kosmu se prakticky ihned zřítí zpět, ale podle vnitřních dat satelity strávily na oběžné dráze celé týdny. Pomalu vychází najevo pravda: čas plyne za bariérou rychleji (nebo z druhého pohledu pomaleji uvnitř). Kolik činí časový diferenciál? Data odhalují, že jedna sekunda ne Zemi se rovná 3,17 roku mimo; jeden pozemský týden představuje 1,9 milionu let. Vědci se shodují, že štít je dílem vyspělé techniky; jeho tvůrcům přisoudí jméno Hypotetikálové, protože je o nich, stejně jako o jejich úmyslech, známo tak málo. Jedna věc je však jistá: Slunce nafouklé v souladu s neúprosnou mechanikou svého vývoje za nějakých čtyřicet let Zemi pohltí ve svých smrtelných křečích. Zdá se vysoce nepravděpodobné, že by tento štít mohl planetu a její obyvatele před kataklyzmatem ochránit.
 
Skok o deset let dopředu. Tyler vystudoval na lékaře; Diane se přidala k jednomu z mnoha náboženských kultů, které ve Spinu (jak se jevu začalo říkat) vidí znamení konce světa předpověděného v Bibli; a Jason, vědecký génius připravovaný k tomu, aby se po svém otci E. D. chopil kormidla Lawton Industries, stojí v čele celosvětového úsilí, vedeného Spojenými státy, o únik z časové pasti Hypotetikálů. Jeho smělou myšlenkou je terraformovat a kolonizovat Mars. Díky časovému diferenciálu se program startů rozložený na Zemi do pěti let převede do stomiliónů let na Marsu – cenných let, v nichž evoluce může udělat svou práci, jejímž výsledkem, pokud se splní Jasonovy naděje, bude marsovská civilizace, která bude dost vyspělá, aby štít pochopila a zneškodnila. Zpočátku probíhá všechno dobře. Satelity pozorují na Marsu důkazy zemědělství… a potom Rudá planeta zmizí za vlastním štítem.
 
Ještě předtím však vyšle osamoceného astronauta zpět na Zem. Tento cizinec v cizí zemi přiváží technologii, která má potenciál zachránit obě planety… on to alespoň tvrdí. Jediný problém je v tom, že na Zemi není nikdo schopen „mimozemskou“ techniku plně pochopit, dokonce ani Jason, který je přesto nakloněn jejímu použití. Jiní, k nimž patří i E.D., se domnívají, že staré pořekadlo o Řecích přinášejících dary platí i pro Marťany. Jenže v situaci, kdy před lidstvem stojí tikající bomba v podobě umírajícího Slunce, jakou jinou má možnost než věřit svému nepravděpodobnému zachránci?

Rodinné drama mezi Velkými myšlenkami

Spin je román velkých myšlenek v slavné tradici Clarka, Beara, Benforda a Baxtera, jejímž účelem je navodit úžas. A jak už to u velkých myšlenek bývá, je těžké štít či spinovou membránu, jak se mu také říká, o mnoho přetrumfnout. Tento důmyslný dějový nástroj umožňuje Wilsonovi, jednomu z trvale nejzajímavějších autorů SF, rychle hrát – ale nikdy neprohrát – s evolučními procesy, jak biologickými, tak hvězdnými, zhušťovat závratná časová měřítka do úseků, které jsou pro člověka srozumitelné. Membrána je samozřejmě VTO – Velký tupý objekt – prvního řádu, ale její technický základ je pro Wilsona méně důležitý než praktické, filozofické a psychologické dopady jejích relativistických účinků na jeho postavy a vesmír. Jednou ze zřetelných kvalit SF, ze strany mainstreamových kritiků často vysmívanou jako slabina, je její prozaizace metafor, avšak Wilsonovo mistrovské využívání fiktivních možností Membrány skýtá velice příjemnou ukázku toho, proč může být pravda přesně opačná.

Spin je také rodinné drama, které by klidně mohlo patřit do mainstreamových regálů. Lawtonovi a Dupreeovi jsou propleteni skoro až faulknerovskou sítí  úzkosti a hořkosti, lásky a touhy, rivalit mezi sourozenci a rodiči a dlouho pohřbených tajemství, která s ničivým účinkem vyplouvají na povrch. Jason a E. D. rozehrávají s jakousi chladnokrevnou divokostí archetypální pas de deux soutěživosti, odporu a lásky mezi otcem a synem. Tyler zatím v sobě nosí celoživotní cit k Diane, která svou inteligenci a osobnost utápí v obzvlášť odpudivé odnoži křesťanského fundamentalismu.

Problém Velkých myšlenek a Velkých tupých objektů je v tom, že mají tendenci zatlačovat do pozadí lidi, a Wilsonovi se nedaří z této pasti stoprocentně uniknout. Zatímco Jason se jeví jako plně promyšlená postava, která románu dominuje, Diane se v propletenci ztrácí. Její masochistické přijímání čím dál bizarnějšího kultu není nikdy přesvědčivě vysvětleno a stejně problematický je její vztah k Tylerovi, našemu vypravěči, na němž se otáčí polovina příběhu.  Stejně nejasná je Tylerova posedlost Diane, i když jeho přátelství s Jasonem je vykresleno s hloubkou  a citem a představuje další velký klad. Jelikož vyprávění je rozděleno na dvě části, přičemž se střídají kapitoly z minulosti a současnosti (4 x 109 po Kr.), v níž  Diane a Tyler z důvodů, které teprve postupně vycházejí najevo, prchají před agenty americké vlády, kniha působí nevyváženě: pozdější linie i přes zběsilé tempo nemá pravé vyvrcholení a Diane s Tylerem nejsou schopni unést dramatický náklad, který od nich Wilson žádá. A nakonec i řešení záhady s Hypotetikály přináší zklamání ve srovnání se značnou důmyslností, s níž je nejdřív předloženo a rozpracováno. Přesto je Spin provokativní a často úchvatné čtení.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Petr Kotrle
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: České vydání chystá na první polovinu tohoto roku nakl. Polaris. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.