Spider-Man – Komiksová legenda je (už zase) tu

Já jsem tomu rád, konečně se mu u nás dostalo nějaké pořádné pozornosti i ze strany většinové veřejnosti. Komu? No, komiksu, ne? O čem jiném tady celou dobu asi mluvím. Cože, vy nechápete co má Spider-Man společného s komiksem? Já jsem nevěděl, že je to s váma tak špatný. Takže asi kdybych vám to radši podal od začátku, což? Dobře, ale nezapomeňte, že jsem vás varoval.

Zločinci: “Co to? Nějaká pavučina mi vytrhla zbraň z ruky. To musí být Spider-Man!”
Spider-Man: !To neplatí! Vy jste se koukali!”

Spider-man není samozřejmě nic jiného než komiksová postava. Tam leží její počátek a dodnes i těžiště její působnosti. Tam je Spider-Man doma. Začalo to roku 1962 kdy se Stan “The Man” Lee, civilním povoláním Bůh komiksu a koníčkem komiksový scénárista, rozhodl stvořit dalšího potomka. Komiksového, samozřejmě. A protože už s tím měl nějaké ty zkušenosti (vydavatelství Marvel mu vděčí za většinu svých dodnes oblíbených hrdinů, for example: X-Men, Hulk, Thor, Avengers, Fantastic Four…). A tak se do toho vrhl střemhlav a vytvořil… prosím, chvilku napětí… ano, Spider-mana! To bylo radosti na Starém Bělidle. A dvojnásobek radosti u čtenářů (a trojnásobek u šéfů Marvelu). Spider-Man se totiž fakt chytil. Aha, vy vlastně nevíte proč. Co já mám k tomu pořád… tak třeba takové věci jako schopnost čtenářů ztotožnit se s ním neb byl stejný jako oni: měl problémy ve škole, stejně jako se svou magorskou tetičkou, s holkama, se svou tajnou identitou, s tím jak mu leze Spider-Man do soukromí, s… aha, ty poslední dvě věci už vám nic neříkají, no je vidět, že fakt nejste žádný superhrdinové. Každopádně je to ale jedno, všechno se totiž dozvíte v předmluvě. Ále dejte mi už pokoj s tím jak nic nevíte. Přece v předmluvě (mimochodem velmi povedené; spousta informací a důkladný rozbor postavy) k druhému komikbooku z nově obnovené řady Comicsové legendy made by Netopejr a Crew s.r.o. který se jmenuje… prosím, chvilku napětí… ano, Spider-Man! Překvapeni, co?
No, já se vám fakt nedivím, ale teď už k věci. Spider-Man přichází v rámci záměru této edice přinášet českým (a slovenským) čtenářům klasiku z nejklasičtějších, klasiku z dob tak dávno minulých, že byste se k  ní jinak horko-těžko dostávali (nedělejte se, že je vám víc než 18 a tehdy jste ještě nežili jako chudé, podvyživené a smrtelně nemocné dítě kdesi v černé Africe), přesto však klasiku kvalitní. S tím, že u nás zrovna běží film Spider-Man a že křest tohoto booku byl v den jeho premiéry, to ale zcela určitě nemá nic společného. Tak jako tak, Spider-Man je tu. A to v sešitech čísel 50 až 58 původní série (píše se rok 1967). Je to sice poněkud proti pravidlům Comicsových legend, které jinak VŽDY začínají úplně od začátků (a tedy prvních čísel) toho kterého hrdiny. Ale přeci jen, Steve Ditko, kreslíř který Spider-Mana (a většinu jeho přátel i protivníků) vytvořil, by se dnešním zmlsaným čtenářům už svou poněkud staromódní kresbou nejspíš příliš nezavděčil. A tak dostal prostor až jeho nástupce, slavný otec slavného syna, John Romita. Tak to je a vy s tím nic nenaděláte.

Ta menšina z vás která umí počítat alespoň do deseti, už si teď nejspíš spočetla, že tento book obsahuje devět sešitů původní Spider-Manovi řady The Amazing Spider-Man (Úžasný Spider-Man, co vám mám taky jiného říkat). A máte se fakt na koho těšit. Kromě tradičních Mary-Jane Watsonové (později Parkerové, ale vy zase nevíte, že Spider-Man je občanským jménem Peter Parker), Spider-Manovi druhé lásky Gwen Stacyové (chudinka; ne není to chudinka, že si jí Spider-Man nevzal, to ne), jeho spolubydlícího Harryho Osborna (jehož otec je samozřejmě ten Green Goblin co ho neznáte z filmu), déle muže s Hitlerovským knírkem (a náturou) J. Jonaha Jamesona, šéfa bulvárních novin Daily Bugle kam Peter Parker přispívá jako fotograf a toho samého šéfa, který tak nenávidí Spider-Mana (a napsal o tom spoustu skvělých článků), Parkerova největšího nepřítele Flashe Thompsona (a samozřejmě zároveň největšího fanouška Spider-Mana), a… jo už končím.

A pak jsou tady Spideyho (těm chytřejším z vás už jistě došlo, že je to Spider-Manova přezdívka) protivníci. Především dvěstě kilová koule ze samých svalů (to není  sádlo, to jsou svaly – pozn. Bobíka) a zároveň ten nejtvrdší šéf New Yorského podsvětí (jo, Spider-Man žije v New Yorku) jménem Kingpin, pak šílený vědec s čtyřmi hydraulickými chapadly doktor Octopus (jo, Chobotnice; jo, chce ovládnout svět), a pak zase Jameson, který na našeho přátelského superhrdinu ze sousedství (no, Spider-Mana přece), poštve nejen Tarzana (no, není to Tarzan, ale vypadá jako Tarzan, mluví jako Tarzan, je natvrdlý jako Tarzan a bojuje jako Tarzan… takže je to Tarzan), ale i obřího bitevního robota. Takže první superpadoušská liga, no ne?

Pokud pak jde o samotný scénář, tak nelze (oproti dnešku) rozhodně přehlédnout jednu věc. Jde o průzračně čistý pořádný kus zábavy. Tohle je skutečně scénář z doby kdy se z comicsu netvořilo násilně “umění” (mainstreamový komiks a umění, to k sobě většinou příliš nepasuje), ale hlavně z doby kdy šlo ještě o novou a neokoukanou postavu (a kdy tyto nové druhy superhrdinů a jejich příběhy ještě nebyly stokrát zrecyklovány), takže zde naštěstí postrádáme určitou topornost a až extrémě ošklivě zduřelý smysl pro dospělost, kterým se současný Spider-Man bohužel většinou vyznačuje (díky bohu za scénáristy jako je Kevin Smith (Flákači, Dogma) či J. M. Straczynsky (Babylon 5)).
Tohleto je ještě ten pravý původní Spider-Man vytvářený mladými (sorry Stane) chytrými lidmi pro jiné mladé chytré lidi (a ne pro zhulené teenagery; jo, uhádli jste, je mi sedmdesát). To že tvůrci neberou Spider-Mana, jeho “poslání” ani sebe samé příliš vážně, totiž z těchto stránek přímo stříká. Sebeschazující hlášky, vtipné dialogy a hlavně neustálé vsuvky autorů kteří si jsou schopni dělat srandu nejen ze sebe (“Až přestanete tleskat, pošlete své děkovné dopisy na adresu Stan Lee a John Romita”), z comicsových kánonů (Kingpin: “A město je teď moje.”; “Cože? Město je jeho? Ne, pokud do toho můžou Stan Lee a John Romita mluvit.”), Červené knihovny (“Radši změníme scénu, než si začnete myslet, že tenhle díl psala Daniele Steelová.”), ale i ze zbytečných obav čtenářů o svého superhrdinu (“A protože vím jak se v takovýchto chvílích bojíte o Spideyho, tak vaše napětí ještě chvíli protáhneme a odskočíme si na pár vteřin jinam…”) či o jeho superhrdinskou čest (“Spidey se stává padouchem a začíná vyvádět psí kusy a jestli si na tenhle díl netroufnete, tak jste u nás srabi.”).

Samozřejmě že se také něco muselo ulít Comics Code Authority a dalším strážcům dobrých mravů a morálky, takže sem tam má Spider-Man o někoho opravdu starost (hlavně samozřejmě o tetičku May) nebo se trápí se svou odpovědností vůči obyčejným lidem, ale to se dá překousnout či dokonce schvalovat (nejedná se taky o Red Meat). Dále tu najdeme i jiné (pro někoho již třeba ne tak kladné) příznaky doby a tohoto stadia vývoje comicsu (dospělost ho teprve čekala). Ať už se jedná o jistou naivitu či samoúčelnost děje či zápletek, nebo nelogičnosti v chování postav, které jsou směřovány, i třeba proti své nátuře, tak jak je pro scénář nejvhodnější, tak i naprostou nekrvavost (v dnešní době je to snad už ale plus), protože tohle je skutečně komiks, kde se sice pořád bitkaří, ale neumírají tu ani záporáci a kde si (hrdinskou) smrt zaslouží jen zrádci, kteří však v poslední chvíli naštěstí prohlédnou svůj tragický (beze srandy) omyl a obětují se pro záchranu dobra. A samozřejmě, že všichni padouši jsou zlí jen proto, aby mohli být zlí a rozsévat zlo (a samozřejmě ovládnout svět), že se tady vyskytují supertajné superzbraně s nimiž se dá zničit co vás napadne, že tu najdeme ty nejmodernější technologie naprosto neodpovídající době a tím i poněkud bijící do očí (klasický James Bond), které ovšem tím pádem byly pro tehdejší (a přiznejme si i mnohé dnešní) čtenáře velmi atraktivní.

V konečném důsledku to vše vytváří sice dobovou, přesto však dodnes naprosto nezaměnitelnou a hlavně velmi kvalitní zábavu. Hlavně když tu je jeden skvěle hláškařící superhrdina, když tu máme správně pragmatického novináře (jo, J, J. Jameson je rozhodně figurou která se nedá přehlédnout a vždy když nastoupí na scénu, tak je jasné kdo tu čtenářsky vládne) a když se zde nachází skutečně oživující sekvence odehrávající se ve Spider-Manově civilním životě (no, uznejte sami, studentský život s jeho mejdany, drobnými starostmi, ale hlavně s Mary-Jane a Gwen Stacy, které jsou obě do Parkera zabouchlé a dokážou kolem toho udělat takovou srandu, že se fakt budete divit).

K tomu všemu kresba, která sice ještě zcela není tím, co od ní dnes čekáme, ale přesto jí k tomu už moc nezbývá (Romita byl skutečně jeden z nejlepších). Postavy jsou tak možná trochu uniformější (a nebo spíš se jen z nich má hned poznat, kdo je padouch, kdo klaďák a kdo tetička May) a akci do té dnešní něco chybí, ale přesto je kresba srozumitelná, ke čtenáři vstřícná a i ty bitky jsou překvapivě dobré (některé scény vás opravdu mile překvapí). To vše v klasické černobílé, jak (oproti dnešku) bylo v těchto krajinách zvykem.

Takže na závěr si ti z vás, co umí používat svůj mozek a činit tak závěry z faktů, už mohou od čtení odfouknout a ti z vás, co jsou kapku jednoduší, ještě přečíst závěrečné shrnutí: tenhle Spider-Man, ač sice některými svými znaky odpovídá době, kdy vznikl a tak se mu dnešní čtenáři musí trochu přizpůsobit, přesto nezapře jednu věc. Jedná se o comics který nemá jiné ambice než bavit, avšak to, co slibuje, to i bezezbytku plní (což ani dnes není vždy pravidlem), a zároveň komiks, který vás díky své ukecanosti a hutnosti (taky znak doby, doby kdy jste si za svých 12 centů koupili sešit, který vám zajistil příjemnou a solidní půlhodinu full time čtení), na rozdíl od současných komikbooků, které máte za hodinku přečtené (taky znak doby), spolehlivě zabaví na celé odpoledne. A klidně i dvakrát. To vše za u nás nepřehlédnutelnou cenu 199 Kč, na slušném papíru, v korekturách, které celkem ujdou (asi pět překlepů, ale na tu spoustu textu…), v jinak kvalitním letteringu (tak s tím fakt nesouhlasím – pozn. Jireš), o něco horším tisku (na některých místech se ve větších plochách poněkud nedostává černě, ale k tomuto typu kresby to ani moc nevadí) a ve skvělém překladu Jiřího Pavlovského. Takže co? Máte rádi alespoň trochu komiks, chcete se pobavit, berou vás solidní ceny, milujete tlusté komiksy, které se dlouho čtou, nebo dokonce máte zájem dozvědět se, jak se dělaly komiksy za starých dobrých časů? Pak… to už si ale musíte doplnit sami.

Jo, a bodové ohodnocení ode mě nečekejte. Jednak na to nejsem zvyklý a druhak je to zvláště u takovéhoto comicsu dosti ošidné.