Vlna popularity, kterou Georgeovi R. R. Martinovi přinesla fenomenální „Píseň ledu a ohně“ spolu se skutečností, že z autorova pera (počítače) již několik let nevzešlo žádné nové dílo, přiměla české vydavatele zapátrat v minulosti a vylovit odtud starší Martinovy kousky. Po reedici patnácti raných povídek ve sbírkách „Píseň pro Lyu“ a „Písečníci“ tak vydavatelství Triton přináší Martinovo první rozsáhlejší dílo, sci-fi román Soumrak na Worlornu.
Pokud jste od George R.R. Martina dosud četli jen Píseň ledu a ohně, může vám zde recenzované dílko připravit nemilé překvapení. Velkolepost Západozemí je vystřídána pochmurným worlornským příšeřím, namísto spletitých životních osudů bezpočtu hrdinů vás čeká jen krátký (byť pro všechny zúčastněné osudový) příběh pouhých dvou desítek osob. Soumrak na Worlornu je prostě jiný. Svou atmosférou i celkovým záběrem má Martinův román mnohem blíže k jeho starším povídkám.
Bludná planeta Worlorn byla za šťastnějších časů dějištěm ohromného festivalu meziplanetárních rozměrů, teď však opouští člověkem obývanou část galaxie a míří do nekonečných pustin okolního vesmíru. V rostoucím chladu a ubývajícím světle zůstává pouze několik opozdilců: dobrodruzi, vyvrženci společnosti, členové náboženské sekty nebo třeba planetární ekologové. Do tohoto světa přijíždí Dirk tLarien, zlákán pozváním své studentské lásky Gwen. Ta však překvapivě Dirkovým příjezdem příliš potěšena není. TLariena tak namísto očekávaného vřelého objetí čeká několik nepříjemných zjištění. Gwen je spojena se dvěma muži, kteří se rozhodně nehodlají své družky vzdát. Gwenin zvláštní a podle běžných měřítek rozhodně neuspokojivý svazek nutí Dirka pronikat hlouběji do tajů válečnické kultury Vznešeného Kavalaanu, z něhož jeho noví hostitelé pocházejí.
Ještě znepokojivější je ovšem skutečnost, že Worlornské ticho až příliš často naruší zvuk výstřelu, třesk oceli, štěkot psů či smrtelný výkřik. Na planetě totiž probíhá lov. A stát se kořistí – jak se má tLarien brzy přesvědčit – je tak snadné…
Popis světa, do něhož pan Martin své hrdiny uvrhl, postačuje sám o sobě velmi dobře k vystižení atmosféry, v níž se nese celý příběh: Města vystavěná pro miliony hostů se rozpadají a zejí prázdnotou (v horším případě je obývá několik desítek opozdilců). Neustálé šero a chlad, duchové, píseň smrti, umírající lesy. Umírající planeta.
Bezútěšnost Worlornu je však ničím ve srovnání s pocitem marnosti, který ve vás vzbudí osudy hlavních hrdinů. Marná snaha o oživení dávno mrtvého vztahu, odcizení se vlastnímu světu i přátelům, zrada, smrt – většinou násilná a často zbytečná. Soumrak na Worlornu je příběh o střetu dvou kultur a o vzájemném nepochopení. Je to příběh o síle jmen, o lásce i o tom, co se za lásku jen vydává.
Mám-li ke knize nějaké výhrady, týkají se snad jen nedostatku akčních scén, které by urychlily spád děje a zvýšily čtivost. První třetina knihy se pak místy vyloženě vleče. Co však pan Martin čtenáři zpočátku upírá na živosti děje, vynahrazuje vrchovatou měrou propracovanou charakteristikou postav, jejich vzájemných vztahů a v neposlední řadě i brilantním popisem střetu dvou odlišných kultur. Závěr knihy je jedním slovem geniální a zcela koresponduje s duchem příběhu., byť s tímto názorem mnozí – podobně jako tomu bylo u Sapkowského Zaklínače – zřejmě nebudou souhlasit.
Kapitolu samu o sobě tvoří technická stránka českého vydání knihy. Richard Podaný spáchal jednoznačně výborný překlad (jeho ševelkam zní mému českému uchu mnohem libozvučněji než originální whisperjewel) a ilustrace na obálce nejenže dokáže chytnout za srdce, ale dokonce se zdá, že byla namalována přímo ke knize. Překlepů se do konečné verze dostalo minimum, takže nadšeně tleskám i korektuře. Neodpustím si snad jen poznámku na adresu autora autorského medajlonku Martina Šusta, který zjevně žije v jakémsi šťastnějším alternativním vesmíru, ve kterém už se čtenáři dočkali vydání čtvrtého dílu Písně ledu a ohně.
Pokud jsem poslední řádky věnoval chvalozpěvu na redakční práci, dovolím si ještě zaplakat nad výkonem tiskárny. Vedle nepříliš kvalitní vazby se totiž někomu podařilo přehodit v knize několik stránek. A jak jsem se přesvědčil, netýká se tento nedostatek pouze výtisku, jehož hrdým majitelem ráčím býti.
Podtrženo, sečteno: Jde o kvalitní čtení, které dokáže zaujmout i člověka, který k science fiction netíhne. Třebaže Martinova románová prvotina nedosahuje kvalit Písně ledu a ohně ani úrovně jeho nejzdařilejších povídek, jde o dílko, za něž by se nemusel stydět ani autor podstatně zkušenější.
Tak jo, zitra si pro to teda skocim :).
Pisen pro Lyu
Od George R.R.Martina jsem uz cetl hodně povídek, ale teprve teď jsem se dostal k povídkové sbírce Píseň pro Lyu a opět jsem překvapený, jak dobré povídky psal. Z románů se těším hlavně na “skvostný upírský příběh” Fevre Dream, jak se píše v madajlonku. Dříve nebo později to určitě Triton vydá.
Re: Pisen pro Lyu
zkus jeste “Necekane variace” ondro ;)) nebo “Tufova dobrodruzstvi”, on martin ma vynikajici povidky ;))ale ted se tresu na 4. dil pisne ohne a ledu ;))
Martin
Přiznám se, že jsem ještě nenarazil u Martina na špatnou věc. Je dobře, že konečně začínají jeho knihy vycházet trochu koncepčněji (jinak to byl každý pes jiná ves – Talpress Píseň ledu a ohně, Albatros Tufova dobrodružství – výběr; AF 167 Nečekané variace – výběr). Jakkoli už těmi stesky na kvalitu recenzí u jediného nejmenovaného sci-fi časopisu asi otravuju, nedá mi než napsat, že ta mezera, která vznikla u vydávání samostatných Martinových knih (Křídla snů asi 93 – Nečekané variace asi 97, nevím přesně, ty knížky u sebe teď nemám), byla mimo jiné způsobena podobně podpásovou a hloupou recenzí na Křídla snů, jakou byla do absolutního zapomenutí odsouzena Catherine Asaro.
cetl
Necekane variace jsem cetl. Skoda, ze vysel jen vyber a navic se jedna povidka opakuje i v Pisni o Lye (Mlha pada k ranu). Cetl jsem i Pisecniky, stare Pisecniky od Laseru (tam je znovu dosud nevydana povidka Sklenena kvetina), pak jeste vysli Nightflyers. Je to z povidek vsechno? Nebo jsem na neco zapomnel?
jojo je opravdu málo povídek, které by mě dostali jako Mlha padá k ránu (tedy jestli je to taková ta, jak se odehrává v tom hotelu na té hoře) četl jsem toho hodně ale tahle mi utkvěla v hlavě a mám pocit, že už to bude na trvalo. Pravda taky je, že zbytek sborníku mi potom připadala slabší, skrátka ta povídka vyčnívala až moc.
Ještě vyšla jedna jeho delší horrorova povidka Proměna kůže v Temných vizích (antologie – ještě je tam King a Simmons) + myslím, že stejná povídka byla už kdysi v nějakém starším horrorvém sborníku.
S těmi občas podpásovými recenzemi se nedá než souhlasit, občas se tam také pochybné knihy dočkají maximálního ohodnocení (třeba Messiah). Křídla snů jsem nečetl, ale možná, že se na bídném hodnocení podepsal také překlad Věroslavy Ončákové, jejíž absolutně nečitelný překlad Třísky v božím oku od Pournella a Nivena mám po X letech pořád v živé paměti…
Nezapominejte jeste na Potulneho rytire v Legendach. (Jestli to teda povazujete za samostatnou povidku.)
Ajo! Potulny rytir! Ten byl fakt super. Snad nejlepsi povidka z legend. I kdyz na klasicke, hodnekrat omlete tema.
vím že to nebude asi moc lidí zajímat, ale mně se zdá, že Martin je u nás trochu přeceňovaný. Líbí se mi od něj tři povídky (Písečníci, Píseň pro Lyu, Mlha padá k ránu??) ostatní jeho povídky se mi zdají maximálně průměrné a můžu říct.. Píseň ledu jsem přečetl jen první knihu..je to strašně rozvleklé, a nic originálního. Na takovouhle fantasy musí mít člověk opravdu hodně času, aby to přečetl. Proto si raději přečtu 6 jiných hodnotnějších knížek. Soumrak na Worlornu si přečtu (300 stránek se dá) a docela se těším, asi přeci jen věřím že v Martinovi něco je.
Asaro
Jiří Popiolek: To že nevyšlo pokračování Rubínové dynastie od C.Asaro hodně lituju. Zvlášť když skončilo před třetím, Hugem oceněným dílem.
To Willis:
A cetl jsi “Necekanou variaci”? A “Portrety deti”? Ty jsou urcite lepsi nez Mlha. 🙂
Re: Asaro
Já doufám, že to časem vyjde. Překlad se sice táhne, ale vím, že se na něm dělalo… jenže pak Fantom zjistil, že se to prakticky vůbec neprodává a do dalšího rizika nešel. Je to škoda, protože je to podle mě dost hodně dobrá kombinace hard sci-fi, space-opery a military (ocejchovaná jako červená knihovna… fuj!).
Ondřej Jireš: četl, ale asi před 4 lety a Nečekané variace si už vůbec nepamatuju…nějak mě asi nezaujala. Portréty dětí je dobrá povídka. Na povídce Mlhy z rána klesají se mi líbí hlavně ta bradburyovská atmosféra, pravda závěr vyjdetak nějak do ztracena.
Asaro
Jiří Popiolek: pravda je, že jsem si sám pro sebe styl v Rubínové dynastii nazval mixem cyberpunku a červené knihovny, aniž bych četl nějaké recenze. A pravda taky je, že kdyby mi někdo před přečtením řekl něco o červené knihovně, tak bych se asi rozmýšlel číst nebo nečíst. Teď mám jasno, nečíst by byla chyba.
To willis o Martinovi
Já se přiznám, že Píseň ledu a ohně mě uchvátila pro svou syrovou realističnost, s trochou nadsázky se dá říct, že je to historický román z nějakého paralelního světa. Osobně si myslím, že tohle je směr, kterým by se měla fantasy ubírat, protože těch čarodějů a kouzel a kouzelných artefaktů jako vystřižených z artušovské legendy je už moc. Nový Sapkowski je podle všeho podobný případ (dle ohlasů, zatím jsem ho nečetl). Jinak – Píseň ledu a ohně – jasně, je to dlouhé, ale tady mi to ani trochu nevadilo a nemůžu se dočkat pokračování. Z povídkových sbírek, které tady vyšly, jsou skvostná Tufova dobrodružství (kdo by něco podobného od Martina čekal…), dále Nečekané variace a Písečníci (ti z Tritonu). Píseň pro Lyu jako sbírka mi z toho všeho vychází zatím nejhůř, protože je trochu nevyrovnaná. Dál už nebudu plýtvat superlativy, líbila se mi i naprostá většina jeho zbývajících v češtině vyšlých knih (namátkou Nightflyers, Křídla snů s Lisou Tuttle).
Re: Martin
Tak především, Asarová BYLA hloupá červená knihovna (jsou to už tři roky, co jsem se dokonce pustil do recenze, ale pochybuju, že bude hotova dřív, než ty, co jsi slíbil do IK 🙂 a stavět ji na roveň Vingeovi je… projevem ztráty rozlišovacích schopností a kritického ducha 🙂 Však taky Huga NIKDY nedostala, akorát si vylobbovala Nebulu. Za druhé, aby dobré dílo “odsoudila do absolutního (!) zapomenutí” jediná recenze, je jednak faktický protimluv, jednak přehnané – kdyby každá stručně mimomísová dvouapůlhvězdičková recenze v Ikarii měla mít takové následky, už dávno všechna nakladatelství zkrachovala; navíc předtím Nightflyers Kosatík naopak vychválil do nebes.Pokud ta mezera má nějakou jednoznačně určitelnou příčinu, mnohem spíš by to bylo přeexpandování (a následný krach) “prvního Laseru” v letech 92-3; a překlady tehdy opravdu míval hodně slabé.A konečně, Tufova dobrodružství jsou dokonalým příkladem slabostí toho, čemu se říká “Analog story” – zápletky, a světy, přitažené za vlasy, aby se vešly na kostru jednoho problému, který hrdina s inženýrskou (zde geneticky) vynalézavostí nakonec slavně vyřeší. (To krácení mě dost překvapilo, zvláště když jsem zjistil, že povídky o té přelidněné planetě byly původně TŘI a v Albatrosu vyhodili jedinou jakoustakous pointu, kterou celá epizoda měla.)
Tak ci tak, doufejme, ze Triton vyda dalsi povidky. 🙂
Re: Re: Martin
1. Asaro – to je věc názoru, nestavím ji na roveň Vingeho – Vinge je zcela jiná kategorie, jen tvrdím, že patří v rámci moderní space-opery k tomu lepšímu, co tady na konci 90. let vyšlo, třeba na úroveň děl Vingeho bývalé ženy (Sněhová královna).2. Nikdo mi nevymluví, že špatná recenze v Ikarii nemá pro autora (a v důsledku toho pro vydavatelství) negativní účinek. Nevím, jak to bylo s Laserem a Martinem, ale vím zcela jistě, že Zelazny po recenzích na Oko kočky (přeloženo slušně) a Pána světla (přeloženo hrozně) byl nějakou dobu zcela neprodejný. Silverberg po recenzích na Křídla noci a Umírat v nitru (obojí překlad Kotrle, obojí zhodnoceno jako málo akční, tudíž nečitelné) je neprodejný dodnes. Rozdíl v číslech prodeje u Asaro (2,5*) a podstatně slabšího Shelleyho (Útok na Buchanan tuším 4*) jsou taky docela jasná. Já netvrdím, že je to JEDINÝ faktor, chraň bůh, ale rozhodně to není MARGINÁLNÍ faktor.3. Moje recenze do IK, ach jo, já vím a je mi stydno. o)))
Když už jsem sem tolikrát přispěl komentářem, neodolám a napíšu svůj názor na knížku, kterou jsem právě dočetl. Soumrak na Worlonu asi nelze doporučit lidem, kteří prožívájí nějaké těžké období. Atmosféra knížky je dost depresivní a bezvýchodná ať už samotným opuštěným Worlonem nebo nešťastníky, kteří na něm zůstávají a konec na mě působil tak fatálně jako když jsem četl Sin City od Millera. Já můžu říct, že mě Martin tentokrát nezklamal a nebál bych se hodnotit ještě o něco víš než recenzent. 8/10
Hodnocení
Však já se při psaní taky rozhodoval mezi 7 a 8. Mimochodem,Ondro, možná by nebylo od věci hodnocení kapku sjednotit (nebo aspoň ujasnit), pomohlo by to novým recenzentům a snad i čtenářům. Konkrétně: 10/10 zaslouží prostě výborná knížka, nebo jen bezchybné, zásadní dílo? 5/10 je průměr nebo hranice čitelnosti?
hodnocení
Predstavuju si to takhle: 10/10 by měla dostat opravdu vyjimecna kniha, ktera se jen tak nevidi. 8-9/10 jsou vyborne knihy, 6-7/10 jsou dobre knihy, 5/10 ne zas tak dobre knihy :), 3-4/10 slabota ci vazne nedostatky, 1-2 necitelne. Je celkem jedno, kdo co povazuje za prumer. Je to prilis osidne slovo (z jakeho mnozstvi by se ten prumer pocital? ze vseho, co je na trhu? A kdo to bozemuj cetl?). Pri hodnoceni je potreba podle meho nazoru zaujmou urcite stanovisko k celkove urovni cele skupiny knih. Jinak by se Markove Stoneove tezko dostavali nad 4/10. Ale v ramci jednoducheho odpocinkoveho ctiva jsou nektere (ceske) dily marka stonea dobrymi knihami, proto u nas dostaly az 7/10. O kvalite knihy se musite primarne presvedcit z recenze. Musite nejdrive pochopit, co je to za knihu, a pak teprve srovnavat ciselna hodnoceni a s podobnymi knihami.
hodnocení je na celé recenzi to nejsuběktivnější, prostě v celé škále fantastiky nedá řídit stejnými čísly. Člověk pak srovnává nesrovnatelné. Spiš než na tom jakou hodnotu tam dáš záleží na tom co do recenze napíšeš (tedy vadí kontra sjúpr).Ale nemůže to člověk psát ve stylu to je šit, to je strašný, to je brak, spíš to chce čtenářovi jen nabídnout myšlenku, jen naznačit klady a zápory. Čtenář má svůj rozum a přebere si to sám (tedy když to dobře napíšeš).S hodnocením se musí každý recenzet poprat sám a jediný mezník toho číslování je recenzentovo svědomí.
Re: hodnocení
s hodnocenim s tebou souhlasim, jsem pro kritictejsi hodnoceni knih a uz dlouho se s tebou dost casto shodnu na hodnoceni knihy ;))Jinak pisen ohne a ledu je nejlepsi fantasy co jsem za posledni roky cetl, je to proste uplne neco jineho nez co se vydava, clovek si neni jisty, ze urcita postava prezije nebo ze uplne zmeni nas pohled na ni. Magie tam taky neni moc a je to vcelku hodne realisticky, tesim se na pokracovani, a je to jedina kniha, kterou jsem si koupil jako originalni Hardcover za 28 dolaru ;))
Jojo
Tak ted jsem si to taky precetl, jedinou cesky psanou knizku, co jsem si dovezl do FR, a je to moc dobre :-). Melancholicky dobre. No a ted si tu ctu jednoho Bankse, “trosku” jine :-).
výjmečná kniha, takových opravdu mezi scifi mnoho neni. Právě melancholie tomu dává pár bodíků navíc + absurdně vyhrocenej závěr. Ještě že se Dirk ke konci pochlapil, jinak bych si ho nemohl jako lit. hrdiny vážit.
tufova dobrodružství
se objevila ve zlevněných knihách, všichni sběratelé hrr pro ně za 39 to stovjí za to
Křídla snů je jednou z nejkrásnějších knížek, jaké jsem kdy četla.
Křídla snů
Mně se teda Křídla snů hoodně líbili! Fakticky super. Jestli byl nějakej špatnej překlad, ani jsem si ho v zápalu děje nevšiml. No a Potulný rytíř… :), jedna z úplně nejlepších povídek na světě. Martin for president!!! 🙂