Sny o stali – Cook Glen (Černá legie 5)

    

     Je avšak Felčar mrtev doopravdy? Jistě že ne! Doufám, že tím neprozrazuji příliš mnoho, ale jeho téměř smrtelné zranění šípem vyléčí jistá čarodějka. Samozřejmě, že to nedělá pro Felčarovy krásné oči. I když se Felčara fakt pokouší svést a mít více času, možná že by se jí to zdařilo. Ovšem jejím prvotním záměrem je pomsta. Tentokrát ovšem na Paní.

     Zatím se část Legie obklíčená v Dejagoře pod vedením Mogaby stále brání útokům Vládců Stínů. Ovšem ani Mogaba není tím, čím se zdá být. Mnohem více se blíží krvavým počátkům Legie, když vyšla z Khatovaru. A je rozhodnut Legii přetvořit zpět, vrátit se k rituálům z jejích kořenů.

     Na rozdíl od předchozího dílu, dostává se tady mnohem více pozornosti Paní. Ta pro své cíle dovedně využívá nejen tajné sekty Škrtičů. ale i poměrů v samotném Taglios. Manipuluje s dokonalou lstivostí a načasováním s vládci tohoto města a neváhá použít i násilí. A přesto její činy Cook  podává takovým způsobem, že ani při nejhorších z nich neztrácí sympatie čtenáře. (Tedy moje určitě neztratila.)

     Celá kniha je rozdělena do několika větví. V té hlavní je vypravěčskou sama Paní. Její způsob vyprávění je syrový a bez příkras. Říká pravdu a zdůvodňuje ji s trochou cynismu, i když jí vlastně na mínění čtenáře nezáleží. Píše jakousi další kroniku Legie – Knihu Paní. Mezi to jsou vloženy události kolem Felčara a jeho zachránkyně, které zase komentuje svým neodolatelným způsobem Felčar samotný. Také on je přitom upřímný a otevřený. V menší míře se tu prolínají některé události spojené s jinými osobami, zejména  ve spojitosti s Vládci Stínů či panovníky Taglios.

     Není tu velké bitvy jako v předchozí knize, spíše jen popis drobných srážek a menších tažení. O to více se příběh soustřeďuje na intriky a lsti, které Paní z dob své imperiální kariéry ovládá opravdu virtuózně. Stejně tak pomoc tajemné sekty a hra Paní s jejími příslušníky balancuje mnohdy na ostří nože, takže nezbývá než Paní držet palce.

     A Konec? Konec je naprosto překvapivý. Vůbec jsem nečekal, že by kniha mohla takto skončit. Opravdu skvělé!!!

     Co je možno říct o polském překladu anglicky psané knihy. Je pro znalé našeho názvosloví Černé Legie poněkud nezvyklý. Jména jsou samozřejmě jinačí, odpovídající svým polským překladům. Celý styl překladu se mi zda takový spíše drsnější než u nás. Mluva je tvrdší, s častým užíváním nadávek. A některé věty jsou pro Čecha opravdu lahůdky.

     V knize jsem narazil na věc, která pronásleduje i mnohá naše dílka – přehozené stránky. Ale tady to bylo opravdu přivedeno skoro k dokonalosti. Stranu 192-193 následovala 198-199; za ní byla 196 –197, aby je vzápětí nahradily 194-195 a 200-201; pak 206-207 a 204-205, 202-203… a tak dále až do 210 v přeházeném pořadí. Zřejmě, aby se čtenář nenudil.

     Obálka od Alana Craddocka je výborná, i když jsem v textu na žádné bílé vlky nenarazil.

     Zbývá jen doufat, že Brokilon už brzy přinese další díly Černé Legie v češtině!